Rozhovor s Petrem Minaříkem a Pavlem Řehoříkem
Čtenářský literární maraton, známý jako Měsíc autorského čtení, začal v Brně docela skromně před šestnácti léty. Jeho prvotním účelem prý bylo zaplnit okurkovou sezonu v tamních divadlech. Od té doby se však festival notně rozrostl. S jeho organizátory, pány z brněnského nakladatelství Větrné mlýny, jsme si popovídali o tom, co obnáší měsíc trvající literární festival v pěti městech a ve čtyřech státech.
Alexej Sevruk: Měsíc autorského čtení se letos konal po šestnácté. Organizace takového ambiciózního festivalu bezpochyby vyžaduje hodně úsilí a energie. Co vás motivuje v tomto úsilí setrvat? Kde čerpáte potřebnou energii?
Petr Minařík: Úsilí a energii vydáváme po kapkách, tudíž je čas doplňovat zásoby. Ani festival nebyl na počátku takto velkou přehlídkou, ale lze říct, že se mu daří, a proto snad i my setrváváme v jeho organizování. Nutno podotknout, že největší díl práce padá na nejrůznější spolupracovníky, jež se snad daří každý rok získat pro jeho myšlenku, oni jsou pak nejzapálenějšími dříči a my jen pozorovateli. Také se každý rok mění zahraniční linie, tedy část spolupracovníků je nových, často mají obavu o samu akceschopnost podniku a my se můžeme stavět do rolí veteránů, které jen tak něco nezaskočí. Je to pochopitelně maska, z čehož lze snad dovodit, že i festival má své tváře.
Pavel Řehořík: Je to jen jeden měsíc v roce, takže bych nemluvil o nějakém extrémním vypětí, i když je stále co zlepšovat. Po organizační stránce už pokaždé tušíme, co nás přibližně čeká. Nové úskalí každý rok představuje financování, začínáme vždy o nuly, to nás jistě stresuje, ale dnešní doba moc příležitostí k životu zcela bez stresů zřejmě nenabízí. Obecně energii nabíjím s rodinou, anebo v hospodě. Moje žena navíc pracuje pro České centrum v Kyjevě, mohl jsem být letos rozkročen téměř nonstop mezi svými vášněmi, kterými jsou žena, děcka, hospoda na straně jedné a práce ve Větrných mlýnech na straně druhé.
AS: Jak hodnotíte letošní ročník v porovnání s jinými lety?
PŘ: Měl nepochybně větší ohlas v médiích, o což se zasloužila kolegyně Renata Obadálková, která se rozhodla, že nebude delegovat žádné pravomoci, a tak vykonávala asi pět plných úvazků současně. Pro nás, co ji známe, pak nebylo překvapující, že všechny na 150 procent. Média a PR jsou její zásluha, stejně jako to, že autoři přiletěli, odletěli a mezitím i četli ze svých textů. Když se někdo opil a nevyšel pár dní z hotelu, taktně za ním poslala jiného autora, aby mu připomenul, že má taky jiné povinnosti, než poznávat obsah minibaru brněnského hotelu.
PM: Netušil jsem, jak dobrá je ukrajinská literatura. Stojí o třídu nad tou českou nebo slovenskou, spíš hraje ligu s tou polskou. Jistě, už dříve jsme mohli číst povídky v antologiích, případně vybrané překlady, ale koncentrace 31 autorů v jednom měsíci to myslím dala najevo velmi zřetelně, řekl bych.
AS: Počet měst, ve kterých probíhá MAČ, se letos rozrostl na pět. Ve kterém městě vám to letos přišlo nejzajímavější? A proč?
PM: Bohužel asi v Ostravě, kde byl o festival velmi malý zájem, a to tak, že se někdy publikum skládalo z pěti lidí, to nemá v jiných městech obdobu a je to škoda. Třeba s tím ještě něco uděláme, ale trošku se bojím, abychom ostravské publikum netlačili někam, kam prostě nechce. Samozřejmě je paradox, že historicky nejnižší návštěvnost v Ostravě byla v tom roce, kdy měla být Evropským hlavním městem kultury. Jinak všude dle očekávání. Nejvíce lidí chodí v Brně, v polské Vratislavi bojujeme s neskutečnou konkurencí, ale zdá se, že se to letos poprvé podařilo a i tam bylo plno, Košice mají dobrý průměr a promenádní charakter. A Lvov snad mírně překvapil tím, jak moc velký zájem byl o ukrajinské autory ve srovnání s těmi českými, slovenskými a polskými. Jako by tu Ukrajina trpěla syndromem uzavřenosti a spokojenosti sama se sebou. Ale atmosférou večerů to bylo zcela okouzlující festivalové místo.
PŘ: Na rozdíl o Petra nikam nevyrážím, ale celý měsíc pracuji, tedy jsem na jednom místě v Brně. Ohlasy mám především od autorů, kteří jednoznačně chválili Lvov. Líbilo se jim skoro všechno, autora okradli jen jednoho, a to ještě místní policisté, tak se snad podařilo bourat i předsudky o Ukrajině a Ukrajincích, to sám považuji za důležitý aspekt celého našeho podniku, jenž si letos vyrazil takto na Východ.
AS: Letošním hostem MAČe byla Ukrajina, respektive ukrajinská literatura. Bude Ukrajina i nadále stálým prvkem festivalu, tak jak jím teď je Polsko a Slovensko?
PŘ: Ano, Lvov by měl být součástí Měsíce autorského čtení i v příštím roce. Uvidíme, jestli se to skutečně podaří. Nezáleží to jen na nás, ale taky na našich partnerech a přátelích z Ukrajiny. Ale s nadějí věřím, že do toho, po letošním úspěchu, budou mít chuť taky napřesrok.
AS: Měsíc autorského čtení – to je přes šedesát autorek a autorů. Koho jste letos pro sebe objevili? Kdo vás zaujal a čím?
PM: Mám tu výhodu, že se zahraničními autory trávím poměrně dost času ještě na podzim. Ve střižně projíždíme filmový materiál Ukrajinské čítanky, tedy 16 dílů od 16 českých, slovenských a polských režisérů, které jsme točili a jež budou příští rok vysílat veřejnoprávní televize v Polsku, Česku a na Slovensku. Literárně jsem se zamiloval do Marie Iljašenko a Sofie Andruchovyčové. Ta první se mi líbila plachou neústupností, ta druhá pro jeden úsměv na chodbě Českého rozhlasu. Ale takových čtenářů by se jistě našlo. Jak vidíte, tak důvody ke čtení můžou být různé a doopravdy je zkoumat nelze, žádná tvrdá data ze čtenářů nevydolujeme.
PŘ: Vzhledem k tomu, že jsme nesehnali náhradu za naši grafičku na mateřské, sázel jsem 30 knih edice Knihovna MAČ, tedy ukrajinských autorů letošního ročníku. Bude mi chvíli trvat, než zapomenu na všechna příkoří s tím spojená a budu mluvit o objevech. Ale abych vás zcela neodbyl, tak dám trojici jmen ukrajinských autorů: Andrij Bondar, protože je velmi vtipný, Jurij Vynnyčuk, protože je velmi chytrý, Ostap Slyvynskyj, protože napsal tyhle tři verše: Také mravčenie / akoby si teplú hlinu / nabral premrznutou rukou. [1]
AS: Už se ví, která země bude hostem Měsíce autorského čtení v příštím roce?
PŘ: Příští rok bude Španělsko.
Poznámky:
1. Přeložila Valérie Juríčková. [Zpět]