Rozhovor s Alešem Ledererem a Lenkou Vosičkovou vedla Olga Pavlova
Nakladatelství PROSTOR existuje na českém knižním trhu přes třicet let a vedle zavedené překladové edice Současné světová próza nyní připravuje novou řadu s názvem Přítelkyně. O historii nakladatelství a o jeho současné podobě jsme mluvili se šéfredaktorkou Lenkou Vosičkovou a se zakladatelem a majitelem Alešem Ledererem.
Olga Pavlova: Vaše nakladatelství se zrodilo ze samizdatové revue Prostor, která vznikla ještě v roce 1982, mimo jiné za finanční podpory Pavla Tigrida. Jak se zpětně díváte na cestu, kterou revue a nakladatelství za tyto roky urazily?
Aleš Lederer: Trochu bych to tvrzení uvedl na pravou míru. Pavel Tigrid pomohl nejen finančně, ale i po technické stránce. Na tehdejší dobu jsme měli opravdu skvělé vybavení. Mluvím teď o osmdesátých letech. Tiskli jsme nejen revue Prostor, ale pomáhali jsme například samizdatovým Lidovým novinám, když jim nestačily kapacity nebo měly technickou poruchu. Revue Prostor se stala jakýmsi impulsem pro vznik nakladatelství. Druhá souvislost s Pavlem Tigridem je taková, že po založení nakladatelství v listopadu 1989 byla první knihou, kterou jsme vydali, jeho Politická emigrace v atomovém věku. V průběhu let jsem si uvědomil, že bychom k samizdatové revue mohli přidat i knižní tituly autorů, ke kterým jsem měl osobní vztah. Konkrétně šlo o Bohumila Hrabala nebo Josefa Kroutvora. Samizdatově jsme vydali též Kunderovu Nesnesitelnou lehkost bytí. Po listopadu 89 jsem tedy ihned založil nakladatelství, ale současně jsme pokračovali ve vydávání revue Prostor. Poslední dvě samizdatová čísla jsme vydali oficiálně. Po několika letech se revue úplně osamostatnila, ale u zrodu nakladatelství stála právě ona.
OP: Předpokládám, že i dnes vydáváte knihy, ke kterým máte vztah. Co z původního konceptu nakladatelství zůstalo, a co se za těch třicet let proměnilo?
AL: Víte, proměnil se knižní trh. Dnešní situace se od atmosféry, která panovala při zrodu řady nakladatelství v devadesátých letech nebo těsně po listopadu 1989, velmi liší. Celý obor se významně profesionalizoval. Spousta lidí dnes ráda opakuje, že knihy vydávají jenom z lásky. To je ovšem tak trochu taková naivní představa. Bez peněz knihy vydávat nelze. Čili se musí pracovat nejen s láskou ke knihám, ale také pro peníze. Jinak i ty neušlechtilejší nápady a projekty skončí v zapomnění. Jsem přesvědčen, že každá práce by se měla dělat s láskou. Je jedno, jestli vydáváte knihy nebo pečete housky. Láska je samozřejmě velice důležitá ingredience v každé lidské činnosti, ale jenom ona nestačí. Vždycky je třeba brát zřetel i na ekonomickou stránku.
Počátek devadesátých let poznamenalo předchozích přibližně dvacet let restrikcí v kulturní sféře, zejména v literatuře. Knihy nebylo možné svobodně vydávat, proto se po revoluci kladl důraz především na knižní tituly zakázaných autorů. Dnes musíte hledat něco jiného. Devadesátá léta už jsou nenávratně pryč, přišla doba nasycenosti trhu. Přesto se samozřejmě snažíme vydávat literaturu, která je nám blízká, nebo zpracovává taková témata, která považujeme za důležitá prezentovat čtenářům.
OP: Existuje z toho cesta ven?
AL: Myslím, že dojde na redukci vydaných titulů. Podotýkám: zaplaťpámbů! Dnes je totiž velmi složité zaujmout čtenáře, respektive mu dát vědět o existenci knihy. Máme tu stovky významných, důležitých a skvělých knih, ale lidé o nich netuší. Tyto tituly často zapadnou v záplavě knižní nadprodukce.
Lenka Vosičková: Myslím si, že problém tkví v konzumním přístupu ke knihám na všech stranách. Vydáte knihu, ale hned začínáte přemýšlet, že za půl roku budete muset mít další minimálně stejně dobrý titul. Rapidně se zrychlila „spotřeba“ knih.
OP: Ještě před několika lety v nakladatelství vycházely dvě edice světové překladové literatury: Astra a Současná světová próza. Proč jste se rozhodli pro jejich sloučení?
LV: Určitě sehrála značnou roli změna šéfredaktora a chuť Aleše Lederera k jistému restartu. Do PROSTORU jsem nastoupila v říjnu 2019, v prosinci stejného roku jsme oslavili třicáté výročí založení. Potom nastalo nejisté covidové období, které jsme využili k zamyšlení nad tím, jakým způsobem chceme dál pokračovat. Co bychom mohli změnit, co ponechat. Probíhala fyzická rekonstrukce redakčních prostorů a také úprava nakladatelské koncepce. Rozhodli jsme se zpřehlednit existující ediční řady a dát jim silnou vizuální podobu, která by zřetelně odrážela jejich obsah. To se podařilo díky spolupráci s grafickým studiem Toman Desing, které je i autorem nového loga nakladatelství PROSTOR.
OP: Mnozí z vašich autorů obdrželi významná ocenění.
LV: Ano, sledujeme jejich recepci v domácím i evropském či světovém kontextu. Když je autor pozitivně hodnocený ve svém regionu či ve svém jazyce, bývá to další záruka kvality textu.
OP: V Současné světové próze vyjde na podzim letošního roku i předposlední nositel Nobelovy ceny za literaturu. Proč u Abdulrazaka Gurnaha volba padla zrovna na román Ráj?
LV: O tohoto autora jsme usilovali delší dobu a podařilo se nám ho získat. Když jsme jednali s jeho agentem, samozřejmě jsme uvažovali o nejnovějším díle Afterlives, které nakonec vydáme v příštím roce. Ráj bude první, protože je považován za nejzdařilejší a v zatím posledním Afterlives se k němu autor částečně vrací.
OP: Souhlasila překladatelka Petra Nagyová s vaším rozhodnutím?
LV: Ani překladatelka, ani redaktorka a autorka doslovu Alena Dvořáková neměly pochyb o tom, že máme začít Rájem. Byl to dobře promyšlený krok, který představí zásadní charakter Gurnahovy tvorby.
OP: Současně plánujete vyčlenit edici Přítelkyně; předpokládám, že tento nápad se zrodil z velkého úspěchu tetralogie Geniální přítelkyně Eleny Ferrante. Není příprava nové řady trochu v rozporu s tendencí zjednodušit a zpřehlednit produkci nakladatelství?
LV: Pravdou je, že série Geniální přítelkyně nás inspirovala k tomu, abychom se soustředili na prózu pojednávající o výrazných ženských protagonistkách, o kráse i složitostech ženského přátelství. Věříme v potenciál ženských čtenářek, které snad novou edicí dokážeme zaujmout. Dalším inspiračním zdrojem byla trilogie Carmen Korn Sága jednoho století. Otázka vzniku nových edic je složitá. Jen pro kontext připomenu, že v nakladatelství PROSTOR vychází pětadvacet až třicet titulů ročně. Některé knihy vydáváme mimo ediční řady. Přítelkyně je takový čerstvý nápad, protože věříme, že téma ženského přátelství a spolupráce je silné téma. Edici Přítelkyně chceme oddělit od Současné světové prózy, kterou vnímáme spíš jako sérii jedinečných významných děl světové literatury. Při práci na obou řadách aktivně spolupracujeme s prověřenými překladatelkami a překladateli z různých jazykových oblastí, a ti nám často přináší geniální nápady.
OP: Pokud se vaše plány zrealizují, které tituly plánujete v nově chystané edici vydávat?
LV: Finální podobu edice ještě hledáme. Chystáme se v ní vydat knihu oceňované irské autorky Faith Hogan s názvem Dámský klub půlnočního plavání, v němž důležitou roli hraje mrazivé irské moře. Ústředním tématem je opět ženské přátelství – jeho nacházení, udržování, péče o něj. Nejdůležitějšími otázkami i této knihy zůstává ženská sounáležitost a vzájemná pomoc a to, že přátelství někdy hraje významnější úlohu než rodina.
OP: Takže má vzniknout taková feministická edice?
LV: To ne, nebyl to náš hlavní záměr. Klíčové je zde slovo přítelkyně, neboť může být jak množného, tak i jednotného čísla, může označovat dlouhodobé přátelství mezi ženou a mužem či ženou a ženou. Ráda bych však zdůraznila, že v žádném případě nepůjde o novodobou červenou knihovnu.
OP: Takže pokud to shrneme, má dnes pro vás jako nakladatelství smysl vytvářet nové edice?
LV: Myslím si, že má, a to především kvůli orientaci čtenářek a čtenářů.
Aleš Lederer
Aleš Lederer (* 1953) je syn novináře Jiřího Lederera, vězněného kvůli podpisu Charty 77. Kvůli otcovu uvěznění byl také vyloučen ze studia na pedagogické fakultě, poté vystřídal několik manuálních profesí. V roce 1982 začal s přáteli vydávat samizdatovou revue Prostor. Po listopadové revoluci v roce 1989 založil nakladatelství PROSTOR a nadále působí v mediální sféře.
Lenka Vosičková
Lenka Vosičková (* 1972) vystudovala překladatelství německého jazyka na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, poté působila v nakladatelství Euromedia Group. Od roku 2007 se věnovala překladatelské a redakční práci na volné noze a po rodičovské dovolené nastoupila v roce 2019 do nakladatelství PROSTOR jako jeho nová šéfredaktorka.