Viola Somogyi
Záplava skandinávských thrillerů na českém trhu (i jejich obliba) stále
trvá a zdá se, že jen tak neskončí. Překladatelé ze švédštiny, kteří se
převodu těchto textů do češtiny ujímají, se musí vypořádat s řadou
úskalí, ať už se jedná o překlad místních názvů, soudní terminologie či
policejních hodností. Oblast pojmenování reálií však není zdaleka
jedinou, na kterou je třeba při redakčním zpracování textu myslet. Mezi
další běžné problémy patří například nesprávný překlad slovesných tvarů
v souvislosti se sousledností časů, jejíž pojetí v češtině se od
germánských jazyků liší, nadbytečné užívání přivlastňovacích zájmen,
nepravé věty vztažné nebo nelogičnosti v aktuálním členění výpovědi.
Při redakci textů se ale objevují i různé drobnější „oříšky“, které
jejich plynulost a čtivost rovněž dokáží významně ovlivnit.
Schopnost vcítit se do textu a respektovat kulturní odlišnosti
Kultura národa se zrcadlí v textech psaných jeho příslušníky. Můžeme se z nich leccos dozvědět – jak v té které zemi probíhá společenský styk, co je nepřípustné, co naopak žádoucí či jakým způsobem lidé reagují na určité situace. Pro vyjadřování Švédů je typická relativně vyšší míra uměřenosti, odtažitosti a opatrnosti, jež někdy hraničí až s nechutí pojmenovávat věci pravými jmény. Překladatel se proto může ve švédském originálu setkat s nezvykle mnoha eufemismy a měl by se rozhodnout, zda je v textu ponechat, nebo je nahradit takovými výrazy, které jsou pro obdobnou situaci v českém prostředí adekvátní.
Příkladem může být použití slov naiv a reagera. Adjektivum naiv je mnohdy vhodnější přeložit jako „hloupý“ a vyhnout se výrazu „naivní“, který má v češtině jiné konotace. (Například: Medvetet hade han lagt sig på en naiv nivå. Spelat troskyldig och nästan helt okunnig. – Schválně se snížil na úroveň hlupáka. Předstíral, že je bezelstný a skoro úplně nevzdělaný.)
Sloveso reagera (på) občas neznamená pouze „reagovat“, ale může signalizovat i reakci negativní. (Hon var så otrevlig mot mig, så att andra i min närhet reagerade. – Byla na mě tak nepříjemná, že se lidé okolo nad tím pozastavovali.)
Obtíže může způsobovat také překlad nadávek. Ve švédštině mají slova související s peklem (satan – čert, helvete – peklo) obvykle větší emoční náboj než v češtině (kde se nadává spíše na jiné věci), a když se k nim někdo uchýlí, je už obvykle dost rozčilený. (Han skulle aldrig hinna dit i tid… Satan också! – Tam se nestihne dostat včas… krucifix!)
V češtině mají srovnatelnou intenzitu například slova z oblasti anální (zatímco ve švédštině jsou naopak poměrně nevinná), takže doslovný překlad obratu Dra åt helvete! jako „Táhni do pekla!“ by poněkud postrádal na přesvědčivosti. Rovněž výrazy ze sexuální oblasti mají v obou jazycích rozdílnou intenzitu. Lars von Trier se v rozhovoru pro týdeník Expressen vyjádřil o Ingmaru Bergmanovi: Han har knullat mycket mer än jag. Doslovný překlad by působil příliš silně, a adekvátnější je proto mírnější varianta překladu, například: „Užíval si s ženskými mnohem více než já.“
„Falešní přátelé“
Překladatelský oříšek představují také tzv. falešní přátelé, tj. výrazy, které se – nemluvě o jiných jazykových oblastech – vyskytují ve všech skandinávských jazycích, ale v každém znamenají něco jiného (například rolig znamená v dánštině „klidný“, ale ve švédštině „legrační“). Tuto kategorii tvoří slova, která jsou obvykle ve skandinávských jazycích běžná a neutrální, ale v češtině mají jistou míru příznakovosti. Doslovné české překlady obvykle vyznívají formálněji a je vhodné nahradit je jiným, adekvátním výrazem. Například sloveso träna je lepší překládat jako „cvičit“, nikoli jako „trénovat“. Později jmenované totiž českému vnímateli naznačuje, že činnost probíhá na profesionálnější úrovni. (Min kropp helt enkelt inte tålde att träna så hårt. – Moje tělo zkrátka tak náročné cvičení nesneslo.)
Podobně kontakta může znamenat „ozvat se“ (tj. zavolat někomu), oproti tomu české „kontaktovat“ je formálnější. (Får jag då be dig ringa henne och säga att hon ska kontakta mig. – Můžeš jí prosím tě zavolat a říct jí, aby se mi ozvala?) Pro slovo personal existuje česká obdoba „obsluha“. I doslovný překlad slovního spojení söt flicka jako „sladká dívka“ je příznakový, v mnoha případech je namístě např. „hezká dívka“.
Kapitolou pro sebe je překlad slova faktisk(t), kterému jen málokdy odpovídá české „faktický“, případně „fakticky“. Tento výraz je vhodné překládat podle kontextu jako „vlastně“, „skutečně“, „opravdu“, „dokonce“ apod. (Ett äldre par faktiskt stannade till. – Starší dvojice se dokonce zastavila. Fast jag bodde faktiskt i Stockholm några år. – I když jsem vlastně ve Stockholmu pár let bydlel.)
Angličtina vs. švédština
U švédských textů může překladatel narazit na skutečnost, že určitým anglickým obratům (typicky pocházejícím z počítačových her či akčních filmů) švédský čtenář bez problémů rozumí, protože už se staly běžnou součástí slovní zásoby, ale čeští čtenáři je často neznají. (Hat eller – let’s face it – svartsjuka. – Nenávist, anebo – let’s face it – žárlivost. Som på ett tecken började plötsligt demonstranterna skandera: Don’t be evil! – Jako na povel začali demonstranti náhle skandovat: Don’t be evil!) Překladatel musí odhadnout, kdy je míra anglických obratů pro českého čtenáře ještě únosná a kdy už je třeba mu pomoci a část anglického textu přeložit.
Do zvláštní kategorie tohoto jevu patří anglické obraty, které už se ve švédštině tak zabydlely, že se z angličtiny k českému čtenáři propracují i přes překlad z dalšího jazyka. Pokud v češtině existuje vhodný ekvivalent, není důvod se mu vyhýbat. Jeden příklad z mnoha: „zježené chloupky na krku“. Téměř vždy lze použít výraz „naskočila mu/jí husí kůže“.
Modální sloveso kunna
Modální sloveso kunna (moci) bývá ve švédštině často používáno při zdvořilejších formulacích. Samozřejmě existuje a používá se i obrat Öppna fönstret! (Otevři okno!), ale mnohem obvyklejší je podoba Kan du öppna fönstret? (doslova: Můžeš otevřít okno?) Podobné věty není téměř nikdy nutné překládat do češtiny doslovně, nabízí se řada jiných možností, například kondicionál (Mohla bys otevřít okno? Otevři okno, prosím atp.).
Pasivní konstrukce
Ve švédštině i v jiných skandinávských jazycích jsou pasivní konstrukce mnohem častější než v češtině. U některých sloves (andas – dýchat, lyckas – poštěstit se) se aktivní forma vůbec nepoužívá (Hon försökte andas ljudlöst – Snažila se dýchat co nejtišeji). Zcela běžná je i pasivní konstrukce typu Han skjutsades av sin mor. Doslova to znamená „byl odvezen svojí matkou“, ale překlad do češtiny by měl znít „Odvezla ho jeho matka“.
Přítomný čas vs. minulý čas
Přítomný a minulý slovesný čas se ve švédštině v některých případech užívají jinak než v češtině. Poměrně často se časem minulým vyjadřuje děj, který právě probíhá a který se v češtině vyjadřuje časem přítomným, jako je tomu například u tohoto vnitřního monologu: Varför sökte sig alla tokjävlar till honom? Utstrålade han tolerans? Var han för snäll? (Proč se na něj lepili/lepí všichni ti blázni? Vyzařovala/vyzařuje z něj tolerance? Byl/je příliš hodný?)
Citoslovce
Při překladu citoslovcí jako usch, aj, oj je vhodné se zamyslet nad tím, jaké citoslovce odpovídá podle kontextu dané situaci v češtině. (Usch, det låter vidrig. – Fuj, to zní hnusně.) Obvykle zde nelze překládat doslovně. Rovněž „oddalovací“ výrazy jako tja, nja, nåja a podobně mají sice české ekvivalenty, nicméně překlady jako „hm“, „inu“, „no ano“ jsou potřebné jen občas, v některých případech není nutné je překládat vůbec. (Tja, en död pojke till. – Další mrtvý kluk.)
Doslovné překlady slovesných vazeb
Obtíže může působit i překlad slovního spojení luta sig framåt, jež se často objevuje v rozhovoru dvou osob: Poliskvinnan lutade sig intresserat framåt (Policistka se [k ní] se zájmem naklonila). Slovo „předklonit“, které je v této souvislosti často používáno, situaci skoro nikdy nevystihuje.
Překládání je náročná práce a při převodu textu do češtiny je potřeba uvažovat na mnoha různých úrovních. Jedním z klíčů k úspěchu je soustředit se na obsah a snažit se vcítit do nálady textu. Naprostá většina překladatelů ze švédštiny do češtiny, se kterými se při své práci setkávám, se tímto řídí a snaží se vytvořit co nejadekvátnější českou obdobu textu. Původní předlohu ctí, zbytečně ji nevylepšují a v žádném případě pod záminkou „lepšího pochopení českým čtenářem“ necenzurují. Nechat se zaplavit vlnou severských detektivek proto může být docela příjemným čtenářským zážitkem.