1/2016 – Poezie míst

Úvodník

Milé čtenářky, milí čtenáři,

na stránkách Plavu se pravidelně setkáváte s příběhy, které vás přivádějí na vzdálená a podivuhodná místa, někdy i napříč časem. Ovšem ani lyrická báseň není vyvázána z časových a prostorových vztahů: na nějakém místě byla napsána, na jiném je čtena (nebo poslouchána), její text je fixován v jazyce, kterým hovoří lidé na určitém území, a tak dále. Kromě toho se básně také často – častěji, než si možná připouštíme – na docela konkrétních místech odehrávají. A právě takovým je věnováno nové číslo.

Otevírá ho rozhovor s irským básníkem Justinem Quinnem, s nímž hovoří Josef Hrdlička o zeměpisných lokalitách v jeho díle i životě; Adam Zagajewski nás pak ve svých esejích vezme na procházku ulicemi Krakova a Paříže. Dále už přicházejí ke slovu básně samé. Jejich autoři se nás pokusí přesvědčit, že poezie nejenže může obohatit naše vnímání určité lokality, ale že má při poznávání míst nezastupitelnou úlohu. Dosahuje toho rozmanitými prostředky: někdy musí ve verších básníkovo „já“ ustoupit snaze o zachycení nezkresleného obrazu krajiny a stáhnout se alespoň na okamžik do pozadí, jak se to často děje právě v dílech Adama Zagajewského. Jindy zas může letmá vzpomínka na pobývání na nějakém místě uvést do pohybu básníkovu představivost, tak jako v případě Dmitrije A. Prigova: jeho verše možná vydávají jen mlhavý obraz našeho hlavního města co do fyzické podoby, svou atmosférou mu ale zůstávají věrné.

V zařazených básních se objevují místa, která jsou předmětem silného osobního vztahu, ať už jde o milované město Eugénia de Andradeho, či zemi původu v případě Aimého Césaira a Kateba Yacina. Jiná jsou toliko občasným místem pobytu, což na druhou stranu poskytuje možnost nahlédnout je s odstupem, jako to dělá Enrique Lihn. A jindy je zase zachycené místo pouze jednou krátkou zastávkou na delší cestě. Naše putování po místech v poezii tak skončí s básní Elizabeth Bishopové, která líčí město Santarém v daleké Amazonii. Stejně jako její hlavní hrdinka, jejíž loď v závěrečných verších houká na znamení odjezdu, i my v tu chvíli odrazíme k jiným břehům: příští číslo Plavu bude věnováno literatuře současné Argentiny.

Martin Pšenička