Rubrika: Rozhovor Stránka 13 z 24

Osvícení Schulzem

Rozhovor s Virou Meňokovou

Z polštiny přeložila Hanele Palková

V posledních desetiletích se Bruno Schulz stává nejen kulturní ikonou, inspirující umělce z celého světa, ale také se vrací do své „republiky snů“, do svého „jediného města na světě“, tedy do rodné Drohobyče. Přinášíme vám rozhovor s iniciátorkou schulzovských akcí v Drohobyči, tamější rodačkou, překladatelkou a znalkyní Schulzova díla a spoluzakladatelkou drohobyčského schulzovského muzea i festivalu. 

Hanele Palková: Narodila jste se v Drohobyči, Schulzově rodišti. Kdy jste se poprvé setkala s jeho dílem?

Vira Meňoková: Jako většina obyvatel nyní ukrajinské Drohobyče jsem o Schulzovi dlouho nevěděla nic.

Africká, či středoafrická literatura?

Rozhovor s Adrienne Yabouzaovou

Z francouzštiny přeložil Vojtěch Šarše

Spisovatelé pocházející z bývalých francouzských kolonií v Africe se nacházejí v nesnadné situaci: píší ve francouzštině, zároveň se ovšem potýkají s národní identitou a také s přináležitostí k subsaharské části afrického kontinentu, celku složeného z mnoha etnických skupin. V drtivé většině publikují ve Francii pro evropské čtenáře knihy o realitě současné Afriky. Zároveň píší i pro čtenáře africké, k nim se však jejich díla dostávají jen obtížně. To jsou paradoxy, o kterých v následujícím rozhovoru hovoří spisovatelka Adrienne Yabouzaová, která nám kromě dalšího také vysvětlí, proč je většina příspěvků v tomto čísle psaná evropskými jazyky. 

Vojtěch Šarše: Paní Yabouzaová,

Dánové by se měli o daleký sever více zajímat

Rozhovor s Kirsten Thistedovou

Z dánštiny přeložil Zdeněk Lyčka

Proč je potřeba, aby si Dánové udržovali povědomí o dění na dálném severu? Proč je potřeba, aby si je udržoval i zbytek Evropy? O tom, co se aktuálně děje na grónské literární scéně, hovořil překladatel Zdeněk Lyčka s eskymoložkou Kirsten Thistedovou. 

Zdeněk Lyčka: Naposledy jsme se viděli na Světě knihy 2016, kam tě pozvalo nakladatelství Argo, neboť vydalo v českém překladu tvoji dánskou verzi grónských mýtů a pověstí s ilustracemi inuitského autora Árona z Hůrky [1]. Ten také část textů sám napsal. Čím je podle tebe tento autor důležitý pro grónskou kulturu a její zprostředkování zahraničním zájemcům?

Opustit dříve vyhrazený prostor

Rozhovor s tamilským spisovatelem Perumálem Muruganem

Jedním ze stěžejních témat, kterému se spisovatel, esejista a pedagog Perumál Murugan ve svém díle věnuje, je přetrvávající kastovní rozdělení indické společnosti. Anglický překlad jeho románu Mádorubágan (One Part Woman, 2013; česky Napůl žena) vyvolal velkou kritiku ze strany kasty gaundarů a hinduistických pravicových organizací. Jejich nátlak vedl až k přerušení Perumálovy literární tvorby, jeho odchodu z rodného města a následnému soudnímu procesu. [1] Spisovatel tuto kauzu i další souvislosti své tvorby komentuje v následujícím rozhovoru, který se odehrál v tamilském městě Sélam v únoru 2017.  

Pavel Hons: Kde berete inspiraci pro své psaní?

Je v našem zájmu, aby Němci český národ vnímali jako civilizovaný a přátelský

Rozhovor s britským nakladatelem a badatelem českého původu Milošem Pokorným

Ačkoli české politické elity v posledních letech usilují spíše o sblížení s Ruskem a Čínou než s Německem a vyspělými demokraciemi vůbec, na úrovni občanské společnosti a soukromých iniciativ se naštěstí setkáváme i s výrazně odlišným přístupem. Přinášíme vám rozhovor s britským nakladatelem českého původu, jenž tématu česko-německého soužití zasvětil poslední desetiletí svého života a své úsilí v roce 2014 dovršil novátorskou publikací Pražský hrad: Křižovatka dějin. 

Petr Zemánek: Během posledních let se intenzivně věnujete studiu českých dějin a česko-německých vztahů. Stojí za tímto zájmem nějaká osobní zkušenost?

Miloš Pokorný: Ano, dalo by se to tak říci.

Psát o migrační literatuře patří k dobrému tónu

Rozhovor s Immacolatou Amodeo

Z němčiny přeložila Eva Marková

Immacolata Amodeo se mezikulturním literárním vztahům věnuje celý život, svou akademickou dráhu započala doktorskou prací o migrační literatuře, již pojímá jako estetický objekt – taková literatura rozrušuje kulturní a jazykové vzorce prostředí, v němž vzniká, právě díky migrační zkušenosti spisovatele. Co je to vlastně migrační literatura a jaký k ní má ona sama vztah? 

Eva Marková: Jak lze definovat migrační literaturu? A může být součástí národní literatury?

Immacolata Amodeo: Jak lze migrační literaturu definovat, nevím. Ale domnívám se, že je to označení,

Prototypem běloruského alkoholika je literát

Rozhovor s běloruským spisovatelem Maxem Ščurem

Max Ščur je básník, prozaik, esejista, překladatel z češtiny, španělštiny, angličtiny a politický uprchlík. V rozhovoru mluvil krom jiného o tom, jaké tradice a rituály se v Bělorusku pojí s pitím alkoholu, s jakým literárním zpracováním tohoto fenoménu se zde můžeme setkat a do jaké míry může alkohol zasáhnout do spisovatelova tvůrčího procesu. 

Lukáš Klimeš: Představu o vřelém vztahu, jaký Rusové chovají k alkoholu, si můžeme utvořit nejen na základě nejrůznějších odborných studií, společenských stereotypů, ale i díky ruské literatuře. Jaký vztah si k němu vypěstovali Bělorusové?

Max Ščur: V běloruském prostředí předsovětské doby se alkoholu nijak významně neholdovalo,

Nejenom literární velikán

Rozhovory s Étiennem Gallem a Victorem Oguguou Anoliefem

Francouzský profesor literatury a nigerijský nakladatel odpovídají na otázky týkající se oblíbenosti africké literatury v Africe samé, přesněji v Nigérii. První dotazovaný se mimo jiné rozhovoří o výjimečnosti spisovatele Woleho Soyinky – úryvek z jeho divadelní hry Tanec lesů nalistujete o pár stránek dále. Od druhého zpovídaného se pak dozvíme něco o materiální dostupnosti knih v Nigérii a o literárních aktivitách pořádaných v jejím hlavním městě Abuje.  

Rozhovor s Étiennem Gallem Z francouzštiny přeložil Vojtěch Šarše

Vojtěch Šarše: Pane Galle, prožil jste více než dvacet let v Nigeru a několikrát jste navštívil i sousední Nigérii.

Balkán mi koluje v krvi

Rozhovor s makedonistou Ivanem Dorovským

Zákulisí překládání z makedonštiny, brněnské balkanistiky a život předního českého slavisty poodhaluje následující rozhovor. Zrcadlí se v něm obraz badatele, vysokoškolského pedagoga, překladatele a v neposlední řadě básníka. 

Oldřiška Čtvrtníčková: Pane profesore, v tomto čísle Plavu představujeme moderní makedonskou literaturu. Český čtenář měl dosud možnost seznámit se s některými překlady makedonských děl, a to velmi často vaší zásluhou. Řada hodnotných literárních děl však dosud do češtiny přeložena nebyla. Které knihy byste čtenářům doporučil?

Ivan Dorovský: Na tuto otázku musím odpovědět poněkud obšírněji. Poválečná makedonská literatura se téměř pět desetiletí rozvíjela v rámci jugoslávského meziliterárního a obecně kulturního společenství,

Vypravování je lék pro duši

Rozhovor s Richardem Van Campem

Z angličtiny přeložila Jana Marešová

Richard Van Camp, vypravěč a autor řady románů, povídek a komiksů, mluví o svém manévrování mezi fikcí a realitou, o propojování psané a ústní tvorby a o kráse života mezi dvěma kulturami. 

Jana Marešová: V rozhovoru z roku 2013 pro Radu humanitních studií Jižní Dakoty mluvíte o své motivaci k psaní a říkáte, že „nikdo nemluví o tom, jaké to je být v dnešní době seveřanem, jaké to je chodit dvěma světy“. Jaké jsou ty dva světy, které zmiňujete? Střetávají se, nebo jsou v harmonii?

Richard Van Camp: Skvělá otázka. Ty dva světy,