Rubrika: Recenze Stránka 8 z 22

Pohlaví ze slov

Jakub Vaněk

Delicado, Francisco. Portrét pěkné Andalusanky.
Ze španělského originálu
Retrato de la Loçana andaluza podle edic uvedených v bibliografii přeložil a komentář a bibliografii vypracoval Jiří Holub.
1. vydání. Praha: Rubato, 2020. 375 stran.
 

Portrét pěkné Andalusanky Francisca Delicada je pozoruhodným dílem španělské literatury, napsaným a vydaným v Římě pravděpodobně v první polovině 16. století – poté ztraceným a znovuobjeveným až v 19. století ve vídeňské knihovně, v průběhu 20. století pak teprve postupně objevovaným i co do svého významu pro evropské písemnictví. Dnes je dílo chápáno nejen jako významná literární památka,

Autobiografie jako slovníkové heslo

Klára Soukupová

Borges, Jorge Luis. Autobiografie.
Z anglického originálu An Autobiographical Essay (1970) přeložila Mariana Machová.
1. vydání. Praha: Triáda, 2020. 104 strany.

Útlá autobiografie slavného argentinského spisovatele Jorgeho Luise Borgese (1899–1986) kontrastuje se zavedenou představou memoárů jako rozsáhlého, často několikasvazkového díla. Stručné paměti však obecně nejsou výjimkou stejně jako paměti psané ve spolupráci s novináři či publicisty, přestože takto tvořené texty jsou častější u sportovních či politických celebrit a u literárně činných autorů se s tím setkáváme sporadicky. U Borgese může být jedním z vysvětlení jeho ostych – snad i proto považoval za „únosnější“ sepsat své vzpomínky skrze prostředníka.

Podivuhodné příběhy ze staré Koreje

Petra Ben­-Ari

Čítanka klasické korejské literatury. Ed. Miriam Löwensteinová.
Z korejských originálů přeložili Jaroslav Bařinka, Vladimír Glomb, Tomáš Horák, Kateřina Kocinová, Miriam Löwensteinová, Markéta Popa, Petra Sváková, Karolína Šamánková a Marek Zemánek.
1. vydání. Praha: Nová vlna, 2020. 272 stran.

Na jaře loňského roku spatřila světlo světa Čítanka klasické korejské literatury, soubor starších i nedávných překladů pořízených pod hlavičkou Oddělení koreanistiky Ústavu asijských studií na Filozofické fakultě UK. Většina textů vznikala v průběhu delšího časového úseku pro studijní účely v rámci oboru, a nebyla tudíž dříve publikována,

Konferenciérkou vlastního života

Olga Pavlova

Petruševská, Ljudmila. Nezralé bobule angreštu.
Z ruského originálu
Nikomu ně nužna. Svobodna (2017) přeložila Erika Čapková.
1. vydání. Praha: Pistorius & Olšanská, 2020. 160 stran.
 

Nakladatelství Pistorius & Olšanská letos vydalo soubor autobiografických próz básnířky, prozaičky a autorky divadelních her Ljudmily Petruševské, autorky, která je v Rusku známá, v Česku to ale zatím tolik neplatí. Povídky a básně psala Petruševská, které je dnes osmdesát dva let, skoro celý život, do roku 1980 však většinu svých děl nechávala v šuplíku.

Do veřejné debaty Petruševská několikrát vstupovala také jako aktivistka.

Umřít – to se věcem nedělá

Michael Alexa

Wicha, Marcin. Věci, kterých jsem se nezbavil.
Z polského originálu
Rzeczy, których nie wyrzuciłem (2017) přeložila Barbora Kolouchová.
1. vydání. Praha: Argo, 2020. 208 stran.
 

Jedna z nejznámějších básní moderní polské literatury, Kočka v prázdném bytě od Wisławy Szymborské, by mohla dobře posloužit jako motto nové knihy grafika a spisovatele – rovněž Poláka – Marcina Wichy. Báseň s knihou spojuje zvláštní důraz na prožitek velmi neotřelých pozůstalých. Umřít – to se zkrátka kočce (ve slavné básni) ani věcem (v recenzované knize) nedělá.

Letošní překladová novinka Věci,

Lesk a bída metody

 

Jakub Vaněk

Filloy, Juan. Op Oloop.
Ze španělského originálu
Op Oloop (1934) přeložil Vít Kazmar.
1. vydání. Praha: Rubato, 2020. 294 stran.
 

Op Oloop je nejpřekládanějším dílem pozoruhodného, ale málo známého argentinského spisovatele Juana Filloye a zároveň prvním vydáním z jeho díla u nás. Pro nakladatelství Rubato jej přeložil Vít Kazmar, který Filloyovi také věnoval podnětnou diplomovou práci na Ústavu románských studií FF UK. [1] Mnohovrstevnatý román lze číst jako tragédii rozumu a individualismu. Přestože byl příběh Opa Oloopa napsán ve třicátých letech 20.

O způsobech čtení Ohnivého anděla

Olga Pavlova

Brjusov, Valerij Jakovlevič. Ohnivý anděl.
Z ruského originálu
Ogněnnyj angel (1974 [1908]) přeložil Milan Dvořák.
1. vydání. Praha: Argo, 2020. 403 strany.
 

Přes sto deset let starý ruský román se dočkal třetího překladu do češtiny. Co na tomto příběhu, jenž byl poprvé otištěn na pokračování v časopise ruských symbolistů Věsy (1907–1908), nakladatele i překladatele opět nalákalo?

Děj se odehrává v první polovině 16. století. Zápletka je možná v něčem banální: dobrodruh a mořeplavec Ruprecht na cestě domů potká v malém hostinci velmi podivnou ženu Renatu.

Vypleněná špajzka stárnoucího Alejandra

Míla Janišová

Jodorowsky, Alejandro. Tanec reality.
Ze španělského originálu
La danza de la realidad (2001) přeložil Miroslav Jindra.
1. vydání. Praha: Malvern, 2020. 380 stran.
 

Biografické a autobiografické texty se v posledních letech těší značné čtenářské oblibě – obálky obvykle zdobí umně vyvedená fotografie autora a v knihkupectvích je nelze přehlédnout. Jejich počet rozšířilo v letošním roce i nakladatelství Malvern, a to překladem titulu Alejandra Jodorowského Tanec reality.

Ačkoli navzájem se autobiografické texty v mnoha ohledech liší, spojuje je způsob, jímž jsou čteny.

Zelené oči andělských střelců

Klára Soukupová

Vallejo, Fernando. Madona zabijáků.
Ze španělského originálu La virgen de los sicarios (1994) přeložil Petr Zavadil.
1. vydání. Praha: Fra, 2019. 144 stran

Všudypřítomnost a všednost násilí, tak jak ho zobrazil v novele z roku 1994 kolumbijský autor Fernando Vallejo (* 1942), působí v poklidné střední Evropě jako něco neskutečného a šokujícího. Madona zabijáků však odráží temné období pouličních válek devadesátých let, kdy byl Medellín hlavní město nenávisti (10) a násilná každodennost běžně obnášela střelbu z motorek,

Gondolin – skryté město Středozemě

Michaela Tylová

Tolkien, J. R. R. Pád Gondolinu.
Z anglického originálu The Fall of Gondolin (2018) přeložila Stanislava Menšíková.
1. vydání. Praha: Argo, 2019. 208 stran.

Ačkoliv se ranější díla J. R. R. Tolkiena jako například Húrinovy děti nemůžou co do obecné oblíbenosti rovnat mnohem známějšímu Hobitovi a Pánu prstenů, rozhodně by neměla zůstávat v pozadí. Stejně jako Silmarillion byla vydána až po spisovatelově smrti Christopherem Tolkienem, který otcovy texty dlouhá léta doplňoval, přepisoval a editoval.