Rubrika: Recenze Stránka 2 z 22

Žena na druhou

Olga Pavlova

Vasjakinová, Oksana. Rána.
Z ruského originálu
Rana (2021) přeložila Alena Machoninová.
1. vydání. Praha: Maraton, 2023. 248 stran.

 

Rána je prozaický debut ruské básnířky Oksany Vasjakiny. Kniha se hned po vydání stala nepřehlédnutelnou literární událostí, zvítězila ve dvou kategoriích celostátní ceny NOS (Nová slovesnost), avšak nyní se nachází na seznamu zakázaných děl. Příběh jedné odvážné publikace připomíná osud mnoha jiných titulů, které kdysi v Sovětském svazu a nově i v Putinově říši podléhají cenzuře. Nové ruské čtenářstvo se tak k textu Oksany Vasjakiny dostane především přes online platformy.

Odstup od truchlení

Dan Maršálek

Bomannová, Anne Cathrine. Modré tóny.
Z dánského originálu
Blå toner (2021) přeložila Lada Halounová.
1. vydání. Brno: Host, 2023. 256 stran.

 

V úvodní scéně románu Modré tóny sledujeme jednu z hlavních hrdinek (Elisabeth), jak si postupně uvědomuje zdrcující zprávu, že její malý syn zemřel. Působí přitom nesoustředěně, ale po komunikačním nedorozumění s nemocniční sestrou se přece jen odchází rozloučit. „(…) věděla jen, že tohle je to nejhorší, co ji v životě potkalo, cosi zcela nepředstavitelného.“ (10) Už na těchto prvních stránkách se objevují některé typické rysy románu: V jeho popředí stojí dialogy,

Hořké mléko

Klára Soukupová

Ikstena, Nora. Mateřské mléko.
Z lotyšského originálu
Mātes piens (2015) přeložila Anna Sedláčková.
1. vydání. Praha: Paseka, 2023. 192 stran.

 

Lotyšská spisovatelka Nora Ikstena zasadila svou novelu do druhé poloviny 20. století, kdy se tato pobaltská země stala součástí Sovětského svazu. Trojice ženských postav představuje různé vyrovnávání se s totalitním režimem: babička zastupuje přizpůsobení a snahu zapomenout; matka vzdor a porážku; dcera naději. Sebedestruktivní matka je obklopena babičkou a dcerou, které se o ni starají – mateřské role se tak obracejí a zvýrazňuje se i mezigenerační pouto.

O sebenalézání v prostoru

Klára Witzany Hutková

Lahiri, Jhumpa. Kde zrovna jsem.
Z italského originálu
Dove mi trovo (2018) přeložila Alice Flemrová.
1. vydání. Praha: Argo, 2023. 152 stran.

 

Jhumpa (oficiálně Nilandžana Sudešna) Lahiri se narodila v roce 1967 v Londýně do rodiny indických imigrantů a od tří let vyrůstala ve státě Rhode Island v USA. Studovala na Kolumbijské a poté Bostonské univerzitě, kde absolvovala několik oborů: anglický jazyk a literaturu, tvůrčí psaní a komparatistiku. Na Bostonské univerzitě pak získala i doktorský titul v oblasti renesančních studií. První sbírku povídek Lahiri vydala v roce 1999 a o rok později za ni získala Pulitzerovu cenu.

Odplouvání snů

Klára Soukupová

Woolfová, Virginia. Plavba.
Z anglického originálu
The Voyage Out (1915) přeložila Zuzana Mayerová.
1. vydání. Praha: Odeon, 2023. 488 stran.

 

Překladatelka Zuzana Mayerová po povídkách (vyšly v souborech Smyčcový kvartet, č. 1982; Strašidelný dům, č. 2006) a románu Roky (1937, č. 2021), za nějž získala Cenu Josefa Jungmanna, přeložila další dílo Virginie Woolf – její první román Plavba (1915), v němž manželé Ambroseovi odjíždějí na zimu z Londýna do Jižní Ameriky a berou s sebou do horské vily i svou neteř Rachel.

Hranice lásky

Kateřina Bártková

Rabinjanová, Dorit. Všechny řeky.
Z hebrejského originálu
Gader chaja (2014) přeložila Lenka Bukovská.
1. vydání. Praha: Paseka, 2022. 320 stran.

 

Na román Všechny řeky izraelské autorky Dorit Rabinjan láká nakladatelství slovy jako „kontroverzní“, „bestseller“ nebo „ohrožení svobody slova“. Zadní strana obálky dále informuje, že kniha byla izraelským ministerstvem vyřazena ze seznamu četby pro střední školy, a já začínám očekávat, že v ruce třímám politicky nabité čtivo, které otřese mým vnímáním izraelsko-palestinského konfliktu…

Děj se odehrává v New Yorku v době po teroristických útocích v roce 2001.

Slova do světla

Klára Soukupová

Stefánsson, Jón Kalman. Tvá nepřítomnost je tmou.
Z islandského originálu
Fjarvera þín er myrkur (2020) přeložila Lenka Zimmermannová.
1. vydání. Praha: Dybbuk, 2022. 376 stran.

 

Tvá nepřítomnost je tmou je kniha o smutku, jenž provází události plné něhy, naplnění a lásky. Takové události mění lidské osudy, vzpírají se zavedenému chodu věcí, ubližují druhým, a přece v sobě mají světlo nevinnosti.

Ze začátku románu se zdá, že půjde o příběh hrdiny se ztrátou paměti. Ten se zčistajasna objeví u hřbitova na islandském venkově,

Zdánlivě obyčejný život na lisabonském předměstí

Karolina Válová

Cardoso, Dulce Maria. Eliete – obyčejný život.
Z portugalského originálu
Eliete – a vida normal (2018) přeložila Marie Havlíková.
1. vydání. Praha: Bourdon, 2022. 295 stran.

 

Pro svou pátou prózu Eliete – obyčejný život si portugalská spisovatelka Dulce Maria Cardoso zvolila zápletku, která je běžná spíše pro televizní seriál či lifestylový časopis než pro román: realitní makléřka středního věku, nespokojená se svým dosavadním životem, si založí účet na aplikaci Tinder a začne randit. Na tom by nebylo nic tak pozoruhodného, kdyby ovšem nebyla vdaná,

Orientalistické stereotypy mezi poetickými záblesky?

Jiří Hubáček

Paz, Octavio. Indické odlesky.
Ze španělského originálu
Vislumbres de la India (1995) přeložila Anna Tkáčová.
1. vydání. Podlesí: Dauphin, 2023. 286 stran.

 

Jedno z posledních děl mexického básníka, prozaika a esejisty Octavia Paze (1914–1998) se těší pověsti myšlenkově hlubokého eseje, nahlížejícího na Indii netradičním prizmatem nekoloniální země, jež byla sama dlouho pokládána za součást třetího světa. [1] Proto překvapuje, že v nakladatelské anotaci českého vydání čteme o prožitcích člověka „patřícího do západního kulturního okruhu“ a o „tak odlišné realitě, jako je ta indická“.

Island bez gejzírů ani detektivka bez napětí nemusí být špatně

Michaela Otterová

Schmidt, Joachim B. Kalmann.
Z německého originálu
Kalmann (2020) přeložila Marta Eich.
1. vydání. Praha: Prostor, 2023. 249 stran.

 

Islandskou literaturu netvoří jen rodilí Islanďané, může to být klidně původem Švýcar. Za to poznání vděčíme Joachimu B. Schmidtovi, jehož román Kalmann v překladu Marty Eich vyšel v nakladatelství Prostor. Je ovšem třeba zdůraznit, že německy píšící autor ve své knize neždímá nějakou svou nahodilou návštěvu tohoto exotického ostrova, nýbrž vychází ze zkušeností starousedlíka, který v roce 2007 dokonce získal islandské občanství.