Rubrika: Kraťas Stránka 2 z 7
Vratislav Kadlec
Jednou z mála oblastí, kde může překladatel v téhle zgooglované době beztrestně překládat vlastní jména, zůstávají kromě pohádek a jmen králů také mluvící jména indiánská – poštěstilo se mi to například u textu nazvaného Indiánův pohled na indiánské záležitosti, který vyšel v letošním čtvrtém čísle Plavu.
Překlady jmen zavedené v angličtině jsou ovšem někdy dost ledabylé, případně vůbec nejde o překlady, ale spíš o přezdívky asi na podobné úrovni, jako když Češi říkají vietnamskému prodavači Karel, aby se jim to lépe vyslovovalo. Tak třeba autor zmíněného textu,
…Aleš Kozár
Sedím u stolu a po letech přede mnou leží diplomy z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, dva magisterské a doktorský, bohemistika a slovinština. Je to dvacet let, za sebou mám přes dvacet knižních překladů, spoustu časopiseckých, také hezkou řádku odborných textů, sedmnáct let výuky slovinštiny na pardubické univerzitě, s níž jsem se právě rozloučil. Nerad, hořce, ale ten odchod byl popravdě v mnohém osvobozující, byť mířím do mnohem větší nejistoty.
A vyvolává ve mně otázky, co se mezitím stalo, co se změnilo, že měl člověk pocit, že na něj na fakultě všechno padá,
…Martin Šplíchal
V posledním dubnovém týdnu navštívil Prahu Sergio Ramírez, nikaragujský spisovatel, exulant, bývalý politik a první středoamerický držitel Cervantesovy ceny. Během dvou dní absolvoval tři veřejné besedy: nejprve debatoval v Institutu Cervantes s překladatelkou Blankou Stárkovou, následujícího dne na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy s politologem Radkem Bubnem a miniturné zakončil v Knihovně Václava Havla rozpravou s jiným spisovatelem, Jáchymem Topolem.
Životní osudy jednaosmdesátiletého Ramíreze opisují politické proměny Nikaraguy, k nimž došlo za poslední půlstoletí. Již jako vystudovaný právník se v sedmdesátých letech připojil k marxistickému gerilovému hnutí sandinistů, které roku 1979 svrhlo pravicového diktátora Anastasia Somozu,
…Luděk Korbel
Snad každý učitel literatury zauvažoval někdy nad tím, jak se výběr z knih, které představuje svým studentům, protíná s tím, co čtou ve volném čase, co je baví, co je zajímá, a jaký obraz o literatuře se prostřednictvím něj studentům vyjevuje. A mimo pochybností nad tím, zda a jak je ten daný výběr platný, se určitě zaobíral i tím, zda tato díla umí předat v míře, která by jim (studentům i dílům) náležela.
Dostalo se mi příležitosti na jednom nevelkém venkovském gymnáziu sestavit seznam k maturitní četbě. Jak už to bývá, nešlo o velkorysou nabídku podílet se na koncepci výuky dané školy,
…Jan-Marek Šík
Na začátku roku 1974 se ve Tvorbě objevila zpráva s nezvyklým obsahem: „V kulturním týdeníku Sirp ja vasar (Srp a kladivo) vydávaném v Estonské SSR vyšel (…) článek Leo Metsara Na studijní cestě v Československu. Autor článku, estonský spisovatel a dlouholetý překladatel z českého jazyka, v něm (…) vyjadřuje svou lítost nad nedostatečným povědomím českého čtenáře o estonské literatuře. Má na to právo: sám totiž přeložil do estonštiny téměř tolik českých literárních děl, kolik je všech českých překladů z bohaté estonské literatury.“
Pod toto smutné konstatování se nikdo nepodepsal,
…Martin Hašek
Christian Morgenstern (1871–1914), básník často tematizující smrt a smrtelnost, od jehož úmrtí uplyne 31. března sto deset let, vložil do básně Šibeniční vrch verše: „To, čemu vyhnutí není, / právě cíl je pro náš šprým.“
Ačkoli tuto báseň najdeme v obvyklé podobě jeho nejslavnější sbírky Šibeniční písně (poprvé 1905), autor sám ji do ní nikdy nezařadil. Objevila se až v pozůstalostním vydání, které v rámci souhrnné sbírky Alle Galgenlieder (Všechny šibeniční písně, 1938) připravila a upravila (ne vždy úplně vhodně) Margareta Morgenstern. Že se báseň do autorských uspořádání sbírky nedostala,
…Luděk Korbel
V souladu s koncepcí Kendalla Waltona lze věřit tomu, že fikční svět umění vzniká teprve v prostoru mezi dílem a jeho vnímatelem, který jej spoluvytváří a má na jeho podobě také svůj podíl. Ale s každou další dobrou knihou docházím k přesvědčení, že lze s touto metaforou zajít ještě dál. Rozdíl mezi světem fikčním a tím naším spočívá v pouhém čase. V prodlevě mezi okamžikem, kdy jej čtenář měl možnost navštívit a usídlit se v něm, a dobou, kdy zde, v jakémsi svébytném paralelním čase, fiktivní hrdinové rozžívali své osudy; a i když jsme pobývali na daném místě,
…Jan-Marek Šík
Nekrolog
Stáli jsme na přechodu v Tallinnu, bylo to zjara roku 2019. Po šestiproudové ulici se valila auta a my už tam s pohledem upřeným na červeného panáčka a červený bicykl na protějším břehu prostáli několik tichem naplněných okamžiků. Trochu zaraženě jsem se podíval doleva, na muže v dlouhém černém kabátě, s černým baretem a pravicí nataženou směrem ke mně.
Jana Dlaska jsem v ten moment znal necelých deset let. Hlavou mi prokmitla situace, kdy jsem ho spatřil poprvé: vstoupil do učebny, kde měl začít úvodní hodinu finské literatury pro bakalářské studenty,
…Martin Šplíchal
Před pětapadesáti lety 12. ledna se v přístavním anglickém městečku Southport narodil David Mitchell. Dětství a dospívání prožil v okolí Malvern Hills. Oba jeho rodiče měli umělecká povolání, jejich životní styl byl však prostý jakéhokoliv bohémství; představovali běžnou středostavovskou rodinu a malého Davida, který trpěl vadou řeči, podporovali v jeho nezřízené zálibě – četbě. Literaturu také vystudoval na Univerzitě v Kentu, nejprve anglistiku s amerikanistikou a následně komparatistiku. Po knihkupecké zkušenosti a ročním pobytu v Itálii přesídlil v roce 1994 na celých osm let do Hirošimy a pracoval tam jako lektor angličtiny. V Japonsku se seznámil se svou budoucí ženou Keiko a napsal první dva publikované romány – Hybatele (1999,
…Pavla Nejedlá
Přestože vítěze letošní Nobelovy ceny za literaturu už od začátku října známe, samotné slavnostní předávání medailí, diplomů a příslušných finančních částek ve velkém sále stockholmské Královské filharmonie probíhá jako každoročně až desátého prosince. Po devadesáti pěti letech putuje toto nejvýznamnější literární ocenění do Norska – přebírá ho Jon Fosse.
Širší i užší seznamy nominovaných podléhají sice padesátiletému utajení, ale Fosseho jméno se ve spojitosti s Nobelovou cenou v zasvěcených diskusích objevuje už minimálně od roku 2013, takže vyhlášení výsledků nebylo překvapením pro odbornou veřejnost ani pro autora samotného. Během těch deseti let měl dost času se na možný telefonát ze Švédské akademie připravit.
…