1/2023 – Geografie bolesti

Úvodník

Milé čtenářky, milí čtenáři,

číslo, jež právě držíte v rukách – máte-li to štěstí, že obě ruce máte –, je věnováno lidem a postavám, jejichž tělo zasáhla nemoc. Snaží se upozornit na téma, kterému se literatura věnuje stále spíše sporadicky. A to se koneckonců netýká jen literatury. Nemoc je nepříjemná nám všem – narušuje naši každodennost, oslabuje nás, stojí nám v cestě, nutí nás svlékat se před lidmi, před nimiž bychom se svlékat nemuseli. Rýma nám dokáže zkazit den, rakovina přerušit život bez ohledu na věk nebo morální kredit.

Texty, jejichž ústředním tématem je nemoc, můžeme v dějinách literatury pochopitelně nacházet od počátku k dnešku. Toto číslo se zaměřuje na literaturu psanou zhruba v posledních sto letech. Literární vědec Diego León-Villagrá na příkladu německé a anglické literatury ukazuje některé zásadní momenty vývoje psaní o nemoci a zároveň poskytuje pojmy a koncepty, které nám pomohou daná díla třídit. Meghan O’Rourke ve svém eseji zachycuje vlastní zkušenost s chronickým onemocněním a vyjadřuje přání, abychom společně pracovali na sdílené řeči trpících.

Oddíl tematických textů otevírá břitký glosátor Alphonse Daudet, jehož poznámky přinášejí jedno z prvních výrazných svědectví o setkání s rodící se moderní medicínou. Z velkého množství anonymních textů napsaných v japonských leprosáriích jsme vybrali jednu sladkobolnou črtu a jako protiváhu několik hořkokyselých básní žánru senrjú. Nejpalčivější ukázky čísla představují autobiografické texty vztahující se k rakovině prsu, jejichž autorkami jsou Američanky Audre Lorde a Anne Boyer. Prokládáme je ukázkami z britských próz Jamese Kelmana a Sarah Moss. V prvním případě si zkusíme, jaké to je přejít poslepu ulici, v druhém si připomeneme nesnesitelnost koronavirových lockdownů.

Když se přede mnou při přípravě čísla otevřela rozsáhlá krajina vleklého utrpení zalidněná zraněnými těly, zmocňovala se mě malátnost. Při jeho dokončování cítím úlevu. Přeji tedy i vám, abyste po dočtení čísla, nově o dvacet korun dražšího, pocítili cosi, co se snad podobá radosti ze zotavení.

V příštím čísle se můžete těšit na současnou moldavskou prózu.

Jan Musil