Gellu Naum
Z rumunštiny přeložil Jiří Našinec
Co spojuje chlad kořenů země, jarní burácení tajících vod a suché listí podzimu? Pravda je tam venku, nebo spíš v útrobách jednoho přežvýkavce?
Setkání na velmi úzkém schodišti
Slíbil jsem zděsit se už dřív a hle
nit klíčí v jehle
slavík v bílé zástěře ohlašuje svítání
a jak má člověk pochopit symbol pláště
více či méně teoretického
mé okouzlující odmítnutí s hlavou pod prostěradly
anebo zkosenou sílu bludiště
noc v předsíni se spánkem rodičů
ve vedlejší místnosti
s touhou utéci co nejrychleji co nejdále
když Švédky přijdou štěrkovanými alejemi
zaklepou na okno
a na cementových zdech se rozmnoží
sargasso zapomenuté ve skříních
Kůň
v zimě bylo hůř
musel jsem ho chránit před kořeny moruší
ledovým dotykem slunce
a chladno bylo v suchém trnoví
v noci praskaly trubky u vrat
a jeho hříva šustila jak suché rákosí
na jaře se naše vody valily zkalené
ňadra se pohupovala pod blůzami
on byl čistý a rděl se jak světec na ikoně
víš – povídal mi – když stojím nepohnutě
když rostu nepohnutě v tvé zahradě
je kolem mě tolik stop
tolik mostů přes kalné vody
měl bys mi na noc půjčit pušku
mluvil o svém vnitřním cvalu
o svém zatvrzelém cvalu
já jsem mu nikdy nevyprávěl své příhody
s nočním čápem
co obcházel kolem a volal mě ať se vyspím v jeho vejci
nějak jsme cítili spoluúčast vod
plodnou ochranu písku
a když jsme stoupali bosou patou na hlínu
cítili jsme jak blízcí nám jsou mokří bratři
kolo u studny vrzalo děti chodily ze školy a
zastavovaly se aby nás požádaly
o vodu se slanou příchutí
pronášely slova mužská ženská i střední
znepokojeny pohlavím abstraktních slov
a dívaly se na koně
v jejich očích však bylo odvěké srozumění
a když si dlaní otíraly ústa přátelsky se usmívaly
to pak vyrůstaly jiřiny velké a těžké
jako měděná zrcadla
a tu a tam se nějaký unavený strom uložil do trávy
Vytrvalost plamenů
Stravující obrazy věcí příštích
zapálená hvězda požárů
to co jsem miloval več jsem doufal
to co ještě zbývá poznati
kostýmy akrobatů si uchovávají veselost
zas započíná náměsíčná procházka
po křehké přízi mezi snem a vodami
mezi smrtí a bděním
mezi pamětí a udušením
v tomto pokoji přitažlivém barvou rakví
tvůj výkřik se otevírá jako okno
je čas poznat tu spící ženu
ona jen na to čeká
hledí svým jediným toužebným okem
na netopýry co si dělají hnízdo v našich dlaních
Slyším kroky
Slyším kroky němého dítěte
slyším jak je hltavě vpíjí popel
kdesi nahoře visí slunce
na prázdném věšáku
kdesi nahoře je nebe
býci vetkli své rohy do země
na jejich hřbetech roste tráva
slyším kroky němého dítěte
slyším jak je hltavě vpíjí popel
Česáč
Podzim česal ovoce jedno po druhém
pak klidně vylezl na strom a tam ulehl
v očekávání až uschne
a opadá spolu se suchým listovím
Zkrocený trojúhelník
Několik pomuchlaných slov v pravém oku
slza v ústech zvuk na rameni
přirozeně je to pouhá cesta
od dobra ke zlu od chladu k teplu
v téhle loďce plné hřebů
možná se to všechno odehrává v krávě
Originál: Naum, Gellu. „Întâlnirea pe o scară foarte îngustă“, „Calul“, „Perzistența flăcărilor“, „Aud pașii“, „Culegător“, „Triunghiul domesticit“. Poeme alese. București: Editura Cartea Românească, 1974.
Gellu Naum
Gellu Naum (1915–2001) byl básník, prozaik, publicista a překladatel. Od roku 1933 studoval filosofii na Bukurešťské univerzitě, v letech 1938–1940 pokračoval v Paříži, kde se sblížil se surrealistickou skupinou kolem André Bretona, jejíž vliv je patrný se sbírkách Drumeţul incendiar (Paličský poutník, 1934) a Libertatea de a dormi pe frunte (Spát na čele dovoleno, 1937). S druhou vlnou rumunského surrealismu, vymezeného lety 1940–1947, ho spojují sbírky Vasco da Gama (1940), Culoarul somnului (Chodba spánku, 1944), manifest Medium (1945), prózy Teribilul interzis (Zakázaná hrůza, 1945) aj. Po období, kdy se věnoval především činnosti překladatelské, se k surrealistické obraznosti vrátil v 60.– 80. letech 20. století, např. ve sbírkách Athanor (1968), Copacul-animal (Zvěrostrom, 1971) či Partea celorlalţi (Na straně těch druhých, 1980). Velice populární jsou jeho knížky pro děti: Cel mai mare Gulliver (Největší Gulliver, 1958), Cartea cu Apolodor (Knížka o Apolodorovi, 1959) aj.
Jiří Našinec
Jiří Našinec (* 1950) studoval v letech 1969–1974 rumunštinu a francouzštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, v letech 1977–1984 pracoval jako jazykový redaktor v nakladatelství Práce, mezi lety 1984–1994 byl redaktorem (1992–1993 šéfredaktorem) nakladatelství Odeon. V údobí let 1996–2001 se věnoval překladatelské činnosti ve svobodném povolání, od roku 2001 byl zaměstnán jako odborný asistent v Ústavu románských studií na FF UK, od září 2011 do srpna 2020 na Katedře jihoslovanských a balkanistických studií tamtéž. Překládá z literatury rumunské, moldavské a francouzské (přes 50 knižních titulů). V roce 2007 získal cenu Magnesia Litera za překlad knihy rumunského autora Petra Cimpoeșa Simion Výtažník, o sedm let později Cenu Josefa Jungmanna za překlad románu rumunského exilového spisovatele Bogdana Suceavy S bubnem na zajíce chodil.