Rozhovor s Petrem Minaříkem vedla Olga Pavlova
S Petrem Minaříkem, spoluzakladatelem a šéfredaktorem brněnského nakladatelství Větrné mlýny, které vydává unikátní edici současné slovenské literatury Česi, čítajte, jsme mluvili o překladu ze slovenštiny a také o současném vnímání moderní slovenské prózy na českém knižním trhu.
Olga Pavlova: Co bylo původním impulsem pro vznik edice Česi, čítajte?
Petr Minařík: Impulsem byla absence slovenské literatury na českých knihkupeckých pultech. Zatímco v Bratislavě bylo kolem roku 2010 možné koupit takřka celou českou produkci, slovenské tituly v Česku sehnat v podstatě nešlo. A nás napadlo, že když už jsou Češi tak líní a sebestřední a vymlouvají se, že neumí dobře slovensky, tak jim to přeložíme. A z toho vznikl i lehce ironický název knižní řady Česi, čítajte, která by klidně mohla mít v podtitulu: Když jsme vám to přeložili, tak si to už proboha přečtěte.
Ale pochopitelně nešlo jen o pohnutky související s odběratelsko-dodavatelskými vztahy, tedy o zaplnění českých krámů knihami našich sousedů. Domnívali jsme se, že slovenská literatura má co nabídnout, je silná a od federálních časů už značně proměněná, že je zkrátka hloupost ji nesledovat.
Mimochodem, podnětem svého druhu byla i zkušenost s českým literárním prostředím, které drobně známe. Zjistili jsme, že i zkušení a vážení literární kritici, historici, o spisovatelích nemluvě, takřka neznají současnou slovenskou literaturu, neorientují se. Ačkoliv je to jistě marný boj, chtěli jsme tuto českou hanbu, ten svrchovaný nezájem o vše kolem, zejména o to na východě, trochu poopravit.
OP: Podtitul edice zní Moderní slovenská próza v českých překladech. Kdy podle vás moderní slovenská próza začíná? A máte i další kritéria pro výběr textů?
PM: Pravděpodobně někde mezi dvěma válkami dvacátého století. To ale není otázka na nakladatele, spíše na literárního historika. Nakladatelsky jsme ten obchodní podtitul mínili v tom smyslu, že české čtenáře seznamujeme se současnou slovenskou literaturou, od žhavých novinek až po pětadvacet let staré prózy Rudolfa Slobody, které nejenže česky nevyšly, to by se i dalo pochopit, ale málokdo je u nás vůbec zná.
Do edice zařazujeme texty, které nás samotné zaujmou, případně dostaneme doporučení. Nemáme ani síly, ani kapacity, abychom představovali slovenskou literaturu jinak než v subjektivním výseku. Jde tedy, ale to platí obecně pro naši ediční činnost, o zajímavé tituly, které bychom chtěli dostat k našim čtenářům.
OP: Jakou roli při výběru autorů a autorek hraje váš literární festival MAČ?
PM: Prakticky žádnou. Dramaturgie MAČe je mnohem otevřenější, snažíme se o co největší žánrovou i generační pestrost. Zkrátka chceme seznamovat s co nejvíce autorkami a autory, kteří jsou momentálně hojně diskutováni a čteni, na Slovensku i v jiných zemích, jež jsou hosty MAČe. Edice Česi, čítajte má mnohem menší možnosti, titulů vychází do pěti ročně. Tyto aktivity jsou na sobě nezávislé, byť nám pochopitelně pomáhají při udržování nezbytných kontaktů a při orientaci na slovenském knižním trhu. Ale to snad nejen nám, ale také dalším nakladatelům, časopisům a odborné veřejnosti.
OP: Mezi překladateli, se kterými spolupracujete, jsou čeští bohemisté, rusisté, ukrajinisté a také Slovák Silvester Lavrík. Vytváří to dojem, že dnes ze slovenštiny překládá skoro každý bývalý Čechoslovák. Jaká je však realita?
PM: Silvester Lavrík je výjimka. Chtěl si přeložit vlastní román Zu. Mimořádně se mu to povedlo, ale prohlásil, že už to nikdy znovu dělat nebude, protože překladatelská práce je náročnější. Byl to koncept. Jinak se snažíme vybírat překladatele, kteří s námi dlouhodobě spolupracují a mají zkušenosti. Romány Rudolfa Slobody jsme například svěřili kongeniálnímu Pitínskému, který tohoto slovenského autora miluje, a přestože je divadelním režisérem a literátem, rozhodl se věnovat svůj čas převedení tří románů do češtiny.
Kmenovým překladatelem je Miroslav Zelinský, slovakista, který má za sebou desítky titulů. Zkušené překladatele volí také Koloma Kertész Bagala, jehož knihy společně s ním vydáváme a který si sám hledá překladatele. Jde především o Michala Šandu, Ondřeje Mrázka a Lubomíra Machalu.
Překládat ze slovenštiny je těžké, byť se to na první pohled nemusí zdát. Mnohem jednodušší je slovensky číst. Kdyby se Češi nechali přesvědčit a začali to dělat, ubylo by nám práce a překladatelé by se nemuseli mořit s hledáním ekvivalentu jednoho každého, tak podobného, ale zároveň tak jiného slova.
OP: Velký ohlas měly knihy Rudolfa Slobody, který je často označován jako enfant terrible slovenské literatury. Dokázal byste říct proč?
PM: Nedokázal. Někdy si říkáme, že je to syrovější Vaculík, ale není to přesné. Jen tak sedět na zahradě, volat na manželku, popisovat denní povinnosti a přitom smysluplně odvyprávět filozoficko-teologické podhoubí, to opravdu nedokáže každý, aniž by to vyznělo směšně. Sloboda je velký spisovatel, který by, kdyby psal anglicky, francouzsky nebo rusky, nechyběl v žádném přehledu nejdůležitějších autorů dvacátého století. Jsme rádi, že ho přibližujeme českým čtenářům a dopřáváme mu tak kapku slávy za jeho milovanou řekou Moravou.
OP: Dalším kmenovým autorem edice je Pavel Vilikovský, který svá první díla zveřejňoval ještě ve slovenském časopise Mladá tvorba. Překlady jeho tvorby v češtině vydaly Host nebo také Kniha Zlín. Podle jakého kritéria jste vybírali jeho romány do vlastní edice?
PM: Pavlu Vilikovskému jsme vydali dva romány, stejně jako třeba žijícímu klasikovi Dušanu Duškovi. Měly poměrně dobrý ohlas u kritiky, Pes na cestě se i dobře prodával. Tedy bavíme-li se v kategorii překladové beletrie, nebyly to sice žádné tisíce, ale slušné stovky nákladu. Jeho aktuální texty jsme vydali krátce po jejich slovenské premiéře. Nejnovější próza Vlastní životopis zla jde v čase zpět, je to román z roku 2009, ale dohodli jsme se s autorem ještě před jeho odchodem, že tato kniha patří k těm nejzásadnějším a musí vyjít. Není to snadné čtení, ale je o to důležitější.
Petr Minařík
Petr Minařík (* 1975) roku 1995 spolu s Pavlem Řehoříkem spoluzaložil brněnské nakladatelství Větrné mlýny. Působí také jako dramaturg literárního festivalu Měsíc autorského čtení (MAČ) a šéfredaktor časopisu RozRazil.