7/2020 – Komiks vérité

Úvodník

Drahé čtenářstvo a diváctvo,

po roce jsme se v Plavu opět odhodlali pustit se do obraztextů a přinášíme vám číslo věnované francouzskému komiksu – bande dessinée. Francie spolu s Belgií jsou od dob Hergého Tintinových dobrodružství a zrodu stylu čisté linky považovány za jedno z těžišť světového komiksu. K této image přispívá kromě množství vydaných alb i Mezinárodní komiksový festival v Angoulême, s jehož laureáty se na následujících stránkách setkáte. Při výběru ukázek jsme se ale spíše než konsenzem kritiků řídili odborným zájmem autorky koncepce čísla – Barbory Pýchové. Ta se přesytila příběhy hrdinství a slávy a obrátila pozornost k lidem z masa a kostí. Navázala tak na módní vlnu autobiografie, kterou v hors d’oeuvre tohoto čísla popisuje Jan Baetens.

Hlavní chod zajistí komiksy faktu – autobiografie a biografie. Vycházejí sice ze skutečných událostí, deníků, historických studií a dobového tisku, ale neobejdou se bez prvků fikce. Subjektivním dokumentem par excellence je autobiografické album Lehkost kreslířky Catherine Meurisseové, jejíž kolegové zahynuli při atentátu na redakci Charlie Hebdo. Autorka místo podrobného popisu průběhu útoku a jeho společenských důsledků přibližuje a pomocí metaforických obrazů a abstraktních akvarelů ilustruje pocit osamění a bolest, které v ní tato traumatická událost zanechala.

Také v biografických komiksech Pénélope Bagieuové a Chloé Cruchaudetové jsou životy hrdinů zobrazeny subjektivně a selektivně. Zaměřují se na protagonisty, kteří překračují společenské normy. I když hrdinky Nebojs nosí podle originálního francouzského názvu Culottées kalhoty, ve skutečnosti jsou to spíše revolucionářky, tedy sanskulotky. Hlavní hrdina komiksu Ve špatném rodě Paul Grippe je zase válečným zběhem, který se před trestem za dezerci skrývá v ženských šatech. Mimoděk přitom zpochybňuje tradiční kategorie mužského rodu a hranice normality.

Drobný pivot směrem k fikci toto číslo vyvede s ukázkami z Chuti chlóru a Kavárny Panika. Bastien Vivès vypráví téměř beze slov a s důrazem na atmosféru. Oproti ostatním vybraným ukázkám tak představuje další možnosti komiksu – vyprávění založené na obrázkové sekvenci, bez pomoci vypravěče i téměř bez dialogů. Digestiv si nakonec dopřejeme v Kavárně Panika, adaptaci povídky Rolanda Topora komiksovým kreslířem Alfredem. Střídání několika stylů v surrealistickém příběhu umožňuje značení několika vypravěčů, kteří si vyměňují barové historky.

V příštím čísle se můžete těšit na sámskou literaturu.

Monika Sechovcová a Barbora Pýchová

Toto číslo vychází s podporou Francouzského institutu v Praze.