Rozhovor s Danielem Ordóñezem vedla Olga Pavlova
Se slavistou, překladatelem a novinářem Danielem Ordóñezem jsme mluvili o situaci ve španělské kultuře během Frankovy diktatury, o překladu beletrie, dětské literatury a komiksu a také o některých specifikách španělštiny.
Olga Pavlova: Španělština je jedním z největších světových jazyků. Jak v současnosti funguje distribuce překladů do tohoto jazyka? Zůstávají výsledné texty pouze na španělském knižním trhu, nebo putují dál do jiných zemí, kde je španělština úředním jazykem?
Daniel Ordóñez: Je to trochu komplikované. Mimo Španělsko dokáží knihy vyvést jen velká nakladatelství a řekl bych, že většina českých románů, které s kolegy překládáme, vychází u menších nakladatelů. Ti tuto možnost nemají. Latinská Amerika je obrovský prostor, ale většina jejích zemí nemá velký knižní trh. Chce to opravdu silnou distribuci. Žádný román, který jsem přeložil, se v Americe neprodával. V Kolumbii i jinde byl zájem o Mlýn na mumie, ale nakonec to nevyšlo. Je to škoda.
OP: Ve Španělsku byla za frankismu velmi přísná cenzura nejen domácích, ale i překladových děl. Například z Haška, Kundery, a možná dokonce i Hrabala vyškrtli celé pasáže. Které části to obvykle byly?
DO: Upřímně řečeno, o cenzuře v beletrii toho moc nevím. Je to už docela dávno a myslím, že českých klasiků, kteří se překládali před rokem 1975, bylo velmi málo. Ti byli pravděpodobně přeloženi znovu během posledních desetiletí. Nikdy jsem nenarazil na český román přeložený za frankismu, takže o tom nemůžu říct víc. Ale jako fašistická země Španělsko pochopitelně nemělo o komunistické republiky zájem. Ve „východní Evropě“ bylo oficiálně zkrátka všechno špatně, a dál se to neřešilo.
Ale cenzura byla všude a byla velmi přísná. To je také jeden z důvodů, proč se ve Španělsku nikdy ve filmech nepoužívaly titulky. Cenzoři nejenom škrtali nevhodné pasáže, ale pomocí dabingu dokonce měnili původní scénář nebo dialogy. Existuje známý komický případ filmu Mogambo Johna Forda. Pro morálku ultrareligiózní diktatury bylo naprosto nepřípustné, aby někdo měl mimomanželský vztah, ale na tom se zakládal celý děj filmu. Takže aby diváci dabovaného filmu nepoznali, že se jedná o nevěru, postavy Donalda Sindena a Grace Kellyové v něm namísto manželů vystupovaly jako bratr a sestra. S politikou to měli těžší, protože filmaři, spisovatelé a textaři často používali metafory, kterým cenzoři moc dobře nerozuměli – na rozdíl od diváků, čtenářů a posluchačů. Cenzoři se spíš soustředili na vášnivé polibky a obdobné docela nevinné věci.
OP: Vystudoval jste původně slavistiku, ruštinu a češtinu. Proč jste se rozhodl věnovat menšímu z obou jazyků?
DO: Jakmile jsem poprvé přijel do České republiky, do této země a její kultury jsem se zamiloval. Bylo mi tady prostě dobře. A později jsem měl možnost pracovat pro španělskou redakci Rádia Praha, v Českém rozhlase, a tak jsem se začal věnovat opravdu intenzivně české kultuře.
OP: Překládáte nejen beletrii, ale také dětskou literaturu a komiks. Co bylo impulsem k tomu, abyste vyzkoušel nové žánry?
DO: Každý žánr nabízí něco jiného. A já obecně rád zkouším různé možnosti, rád zkouším i sám sebe, jak obstojím v různých úkolech, oblastech… S překlady je to také tak. Též občas dělám titulky pro filmy. A pro děti překládám moc rád. Mám malou dceru, a je to hezký pocit, překládat pro ni, i když je ještě malá na to, aby si četla sama. Jsou to samé úžasné knihy, většinou z nakladatelství Albatros. Teď, během svého rezidenčního pobytu v Praze, který jsem dostal od Českého literárního centra, pracuji na knize H2O a tajná vodní mise Petra Stančíka. Brzy se ale jistě vrátím k románu. Od začátku roku se účastním evropského projektu CELA – Connecting European Literary Artists, pro který byli také vybráni autoři Lucie Faulerová, Anna Háblová a Ondřej Macl, takže budu pravděpodobně překládat něco z jejich tvorby.
OP: Proč o svém prvním knižním překladu, Mlýnu na mumie Petra Stančíka, říkáte, že to byla překladatelská noční můra?
DO: Byl to také překladatelský sen, protože tu knihu mám moc rád. Ale výzva to byla obrovská. Každý, kdo knihu četl, chápe, že se nepřekládala snadno. Lexikum je složité, plné technicismů ze všech oblastí, syntax složitá, samotný obsah často překvapující… A k tomu to byl první román, který jsem překládal. Bylo to velmi těžké a vyčerpávající, ale jsem s výsledkem opravdu velmi spokojený, dokonce ho rád čtu. A zároveň mě těší, že to mám za sebou.
OP: Dětské knihy jsou ve srovnání s beletrií obvykle méně kulturně ukotvené. Které české reálie se musí dovysvětlovat španělskému čtenáři?
DO: Právě v Mlýnu na mumie bylo takových českých reálií spousta. S tím souvisí jedna překladatelská potíž: o české kultuře nebo dějinách se ve Španělsku neví skoro nic. Překladatel na to musí myslet.
OP: Nevím, jestli překlad komiksu Marka Šindelky Svatá Barbora již máte za sebou, nebo na něm teprve pracujete. Ale určitě byste mi dokázal prozradit, které největší úskalí má práce s komiksovým textem…
DO: Právě na něm pracuji a je to můj první komiks, takže bych na to raději odpověděl za pár měsíců. Při překladu komiksů je z mého pohledu problém v délce textu. V češtině neexistují členy, má málo předložek a jejím slovesům ve španělštině často odpovídá celá věta. V omezeném prostoru, který nabízí formát komiksu, to bude, zdá se, problematické. Romány, které jsem překládal, jsou ve španělštině asi o 20 % delší než v češtině. Uvidíme, jak to vyřeším, už teď si všímám, že píšu delší věty, než jsou ty původní. Ale často to jinak prostě nejde.
Daniel Ordóňez
Daniel Ordóňez (* 1981) je slavista a překladatel, žije v Praze. Čtyři roky působil jako novinář ve španělské redakci Radio Praga Českého rozhlasu. V současné době pracuje pro České centrum v Madridu. Do španělštiny přeložil knihy Petra Stančíka, Miloše Urbana, Bianky Bellové a jiných autorů. Věnuje se také překladu knih pro děti. Účastní se mezinárodního čtyřletého projektu CELA, jehož cílem je propojit a na evropském literárním trhu představit začínající autory, překladatele a nakladatele (Connecting Emerging Literary Artists) z deseti evropských zemí. V červnu 2020 se chystal na rezidenční pobyt pořádaný sekcí MZK Českého literárního centra.