Charlie Fish
Z angličtiny rekonstruoval Vratislav Kadlec
V některých případech se práce překladatelova podobá spíše pracné rekonstrukci v cílovém jazyce než prostému překladu z jedné řeči do druhé. Je to i případ povídky Charlieho Fishe, jejíž kostru tvoří neobvyklá partie scrabblu (kterou se ti nadšenější z vás po přečtení mohou pokusit sestavit). V takové situaci překladatel občas neodolá a nepřeložitelnou slovní hříčku nahradí třeba jménem svého oblíbeného časopisu…
Je vedro a já nenávidím svoji ženu.
Hrajeme scrabble. Tak jsem dopad. Je mi 42, je spalující sobotní odpoledne a jediný, co zvládnu udělat s vlastním životem, je hrát scrabble.
Měl bych jít ven, zaběhat si, utrácet peníze, poznávat nový lidi. Ale mám dojem, že jsem s žádnýma lidma vyjma manželky nemluvil od čtvrtečního rána. Ve čtvrtek ráno jsem mluvil s mlíkařem. Moje písmenka stojí za prd.
Začnu příhodně slovíčkem START, s druhým T na malé růžové hvězdičce uprostřed. 12 bodů.
Sleduji samolibý výraz své ženy, zatímco přerovnává písmenka. Klap, klap, klap. Nenávidím ji. Kdyby tu nebyla, mohl jsem zrovna teď dělat něco zajímavýho. Mohl jsem třeba lézt na Kilimandžáro. Mohl jsem hrát v posledním hollywoodským hitu. Mohl jsem se účastnit Vendée Globe a brázdit moře na šedesátistopým klipru jménem Nové obzory. Nevim, prostě jsem mohl dělat cokoliv jinýho.
Složí ZAKLÍT, s K na zdvojené hodnotě slova. 16 bodů. Porazí mě na hlavu, už to vidim. Možná bych ji měl zabít.
Kdybych měl D, mohl bych složit slovo MORD. To by byl signál. To by bylo svolení. Hryžu svoje M. Je to špatnej zvyk, já vim. Všechny písmenka máme ožižlaný. Nakonec udělám HORKO za 8, takže nemusím M vyndavat z pusy.
Když hrábnu do pytlíku pro nová písmena, v hlavě se mi vylíhne myšlenka – kameny mi řeknou, co mám dělat. Když složí dohromady ZABÍT nebo BODAT nebo něco takovýho, nebo třeba její jméno, tak to udělám. Nadobro s ní skoncuju.
Písmenka dala dohromady VSČUOI. Plus M mezi zubama. Sakra.
Slunce na mě praží skrz okno. Slyším, jak venku bzučí hmyz. Doufám, že to nejsou včely. Bratránek Harold, když mu bylo devět, polknul včelu, nateklo mu hrdlo, udusil se a umřel. Doufám, že jestli to jsou včely, vletí některá z nich mojí ženě do chřtánu.
Použila všechny svoje písmena a udělala ZAPOCENO. 13 bodů plus 50 jako bonus. Kdyby nebylo takový horko, zaškrtil bych ji rovnou.
Jsem čím dál tím zapocenější. Mělo by sprchnout, aby se pročistil vzduch. Jakmile mi to prolítne hlavou, napadne mě i dobré slovo. Roztomilý přechodník SMOČIV. Použiju O z HORKA, M a V jsou za trojnásobek. Když pokládám písmeno M, smočí hrací desku sprška slin. 16 bodů. Doufám, že má mizerný písmena.
Řekne, že má mizerný písmena. Ale bůhvíproč ji za to nesnáším ještě víc.
Sestaví VÁNEK za 6 bodů a vstane, aby postavila vodu na čaj a zapnula klimatizaci.
Je nejteplejší den roku a moje manželka staví vodu na čaj. Kvůli tomu ji nemůžu vystát. Udělám PECKU kolmo na ZAPOCENO. Moje žena, která právě zapíná klimatizaci, v tu chvíli dostane ránu od statické elektřiny. Shledám to podivuhodně uspokojujícím.
S hlubokým povzdechem se zase posadí a znovu si začne hrát s písmeny. Klap, klap. Ťuk, ťuk. Cítím, jak ve mně klíčí strašný vztek. Jako by mě zevnitř cosi stravovalo, jako by nějaký strašný jed pomalu zaplavoval mé údy. Ve chvíli, kdy dosáhne do konečků prstů, vyskočím nejspíš ze židle, rozmetám hrací kameny po podlaze a začnu ji mlátit hlava nehlava.
Zlost ale doteče do konečků prstů a přejde. Srdce mi tluče. Potím se. V tváři mám nejspíš tik. Vzdychnu a opřu se o opěradlo. V tu chvíli zahvízdá konvice. Jak ten zvuk stoupá, je mi ještě větší horko.
Ona zatím poskládá VAR za 3 body, potom se zvedne a jde si zalít hrnek s čajem. Ne, si nedám.
Když se nedívá, ukradnu z pytlíku prázdný kámen a hodím do něj Ď ze svého zásobníku. Manželka mi věnuje nedůvěřivý pohled. Usadí se s čajem a udělá na stole mokré kolečko, zatímco skládám slovo na osm písmen: PODVÁDÍM. Použiju přitom koncové O ze ZAPOCENO. Dělá to 72 bodů, včetně padesátibodového bonusu, což znamená, že konečně na chvíli vedu.
Zeptá se mě, jestli jsem nepodváděl.
Fakt ji nesnáším.
Vmáčkne Ť do růžku mezi dvě A a vytvoří dvě vzájemně kolmá AŤ za 16 bodů. Skóre je teď 104 pro ni, 115 pro mě.
Z jejího hrnku stoupá pára a mně je čím dál tím větší vedro. Pokouším se v zásobníku vytvořit nějaká vražedná slova, ale nejlepší, na co se zmůžu, je BUDÍ.
To moji ženu nevzbudí nic. Klidně prospí hádku sousedů, na jejímž konci jsou roztřískané dveře, rozflákaná televize a Teletubby Laa-Laa s vyhřezlými vnitřnostmi. A to pak ještě druhej den kafrá, že mám blbou náladu, protože mám spánkovej deficit.
Kdyby jen existoval způsob, jak se jí zbavit.
Vtom spatřím šanci v levé části hracího pole. Použiju V z VÁNKU a postavím VÝBUCH, na ztrojené hodnotě slova, za 42 bodů. To ji naučí.
Když položím na desku poslední kámen, ozve se ohlušující rána a klimatizace se zastaví.
Srdce mi tluče jako o závod, ale není to proto, že bych se lekl té rány. Nechce se mi tomu věřit – ale to přece nemůže být náhoda. Můžou za to ty písmena. Udělal jsem VÝBUCH a vzápětí k němu došlo. Klimatizace opravdu vybouchla. A předtím, povedlo se mi složit PODVÁDÍM, zrovna když jsem skutečně podváděl. A PECKU, když moje žena dostala pecku od statické elektřiny. Slova se mění ve skutečnost. Písmena určují budoucnost. Celá hra je – ZAKLETÁ.
Manželka postaví SIGNÁL na zdvojené hodnotě slova a připíše si 24 bodů.
Musím to ověřit.
Mohl bych vytvořit slovo a sledovat, co se stane. Musí to být něco neobvyklého, aby bylo jasné, že za to můžou písmena. V zásobníku mám LAÓÍUŮV. To mi nedává moc možností. Horečnatě hryžu Ů s kroužkem.
Nakonec použiju P z PODVÁDÍM a složím imperativ PLAV. Potom se opřu a zavřu oči, čekám, co se stane. Jestli místnost zaplaví voda, nebo jestli má žena jednoduše zmizne pryč.
Zatraceně. Otevřu oči a ona čte Plav. Upíjí horký čaj a listuje časopisem, který vytáhla z knihovny. To ale nic nedokazuje. Může to být náhoda, možná ji napadlo sáhnout po něm, když jsem vytvořil to slovo.
Musím vymyslet něco jednoznačného. Něco nezpochybnitelného. Něco absolutního a konečného. Něco smrtelně vážného. Něco vražedného.
Moje žena použije prázdný kámen a prodlouží VAR na VARUJE za 10 bodů.
Ve svém zásobníku čtu BŘOÓÍU, plus Ů v puse. Jsem ohromen mocí těch písmenek a štve mě, že ji nedokážu osedlat. Možná bych měl znova trochu zafixlovat a vylovit si nějaká písmenka, která by se hodila do ŘEZAT a SEKAT.
A pak mě to praští do očí. Bezchybné slovíčko. Je v něm moc a síla.
Na ztrojené hodnotě slova postavím BOUŘE za 33 bodů.
Napadá mne, zda síla bouřky bude přímo úměrná bodovému zisku. Cítím, jak se mi žilami rozlévá vzrušení z nadcházejících možností. Třímám ve svých rukou osud. Vládnu životem a smrtí.
Moje žena položí na hrací desku SMRT za 6 bodů právě ve chvíli, kdy se rozlehne ohlušující zahřmění.
Zalapám po dechu překvapením i zadostiučiněním – a Ů s kroužkem, které jsem žižlal, mi zaskočí v krku. Tvář mi zbrunátní, potom zmodrá. Hrdlo se mi svírá, lapám po dechu. Škrábu se do krve, jak se prsty marně drápu po vlastním chřtánu. Hrom burácí a bouře vrcholí.
Kácím se na podlahu. Moje žena jen sedí na židli a dívá se.
Originál: Fish, Charlie. „Death By Scrabble“. Short Stories at East of the Web. Září 2006. 5. ledna 2011 <http://www.eastoftheweb.com/cgi-bin/version_printable.pl?story_id=DeatScra.shtml>
Charlie Fish
Charlie Fish (* 1980) se narodil v New Yorku, ale od svých devíti let žije v Anglii. Vystudoval práva na univerzitě v Birminghamu a poté se věnoval řadě rozličných povolání, která zpravidla neměla s právy nic společného. Studuje tvůrčí psaní na Londýnské univerzitě, rád se potápí a hraje scrabble. Je redaktorem webu fictionontheweb.co.uk. Napsal řadu povídek, publikovaných především časopisecky a na webu, a také několik scénářů ke krátkým filmům, z nichž The Man Who Married Himself získal cenu za nejlepší komedii na festivalu krátkých filmů LA Shorts Fest v Los Angeles.
Vratislav Kadlec
Vratislav Kadlec (* 1981) vystudoval Literární akademii a nyní se živí jako knižní redaktor, překladatel a publicista. Svého času působil jako principál Prvobytně pospolné společnosti – a bohdá ještě bude. Publikoval například komiks Singiltus Infinitus (Tvar, 2002) či povídku Vedlejší příznaky (sbírka Tajemství stržené masky, 2011). Přeložil sbírku pověstí Hamlet a královna Piktů (2010) a více než 70 dalších knih, po kterých se raději ani neptejte. Neumí zpívat.