7/2005 – Sola scriptura

Úvodník

Josef Šlerka

Evropská kultura, jak známo, sedí na trojnožce kultury řecké, hebrejské a křesťanské – přesněji řečeno, na odkazu řecké filosofie a umění a Starém a Novém zákoně. Texty starého Řecka byly předmětem druhého letošního čísla, překlady Starého a Nového zákona pak vyplní číslo poslední. V porovnání s ostatními čísly bude biblické číslo poněkud zvláštní svým důrazem na překladatelské problémy spojené s převodem Knihy knih do češtiny – a s trochou nadsázky je vlastně skoro celé složeno z překladů přeloženého.
Úmyslně říkám skoro, neboť už úvodní rozhovor s biblistou Janem Duškem a farářem Obce křesťanů Milanem M. Horákem je rozhovorem mezi překladatelem apokryfních žalmů a praktikujícím duchovním, který se snaží ve své duchovní praxi pracovat i s nekanonickými texty.
V části starozákonních překladů naleznete mimo jiné slavný Žalm 23 v osmi různých překladech, a to nejen do staročeštiny. Ta se nám ostatně stane výchozím jazykem pro porovnání s nejnovějším překladem Knihy Daniel. V novozákonním oddílu se setkáte například se zamyšlením Milana M. Horáka nad překládáním biblických textů vůbec, doplněným o ukázku překladu Matoušova evangelia. Apokryfní část zde zastoupí ukázka Zjevení Tomášova. Protože je bible nejen Knihou knih, ale i jedním ze zdaleka nejkomentovanějších textů, přinášíme i my několik doprovodných studií, mezi nimi i ukázku z přednášky Jiřího Hedánka o překládání bible v Čechách, či komentář k prvnímu přikázání od Martina Luthera. A to není zdaleka vše.
Blíží se konec roku a s ním i zrození roku nového. Dovolte mi, abych vám za redakci popřál vše nejlepší v něm, poděkoval za přízeň, kterou nám projevujete, a vyjádřil naději, že se společně setkáme nad lednovým číslem. To bude věnováno literatuře německé.