Úvodník
Milí čtenáři,
už jste někdy slyšeli o Mordvínech, Udmurtech, Kvénech nebo Vepsech? Jestli ne, tak dovolte, abychom vám představili literatury těch ugrofinských národů nebo mnohdy spíše nárůdků, které nemají vlastní státy. Ač jsou to etnika rozdrobená na mapě zeměkoule od severního Norska přes Finsko až po několik republik Ruské federace, spojuje je společný původ jejich jazyků a „přírodně teritoriální celistvost vnímání světa v jeho pravdě a nepravdě“. Ne že by příslušníkům některého z těchto národů bezprostředně hrozilo vyhynutí, zato jejich řeč se často blíží zániku. Jsouce integrovány různými většími státy, pomalu přejímají jazyk většiny. Naštěstí však mnoho literátů nepodlehlo tomuto trendu a tvořili a tvoří díla ve svých rodných jazycích, i když si je v některých případech může v originále přečíst jen několik desítek nebo stovek lidí. Někteří z nich, jako například Nikolai Abramov, jsou jedinými spisovateli svých rodných jazyků.
V eseji J. Domokosové se dočtete, čím může uralistika obohatit naše východiska při vztahování se k palčivým otázkám dneška. Dále se můžete těšit na lehce hororovou povídku od Tyko Vylky, kde vystoupí personifikované kurděje, které nepřímo přivolali misionáři. Gennadij Krasilnikov nám kriticky vylíčí střet rurálních starších vrstev Udmurtie s moderní mládeží, která má urbanizované nejen své panelákové životy, ale i myšlení a vztahy k vlastním rodičům. v ukázce z románu Tance jeruzalémské, svatby kanaánské nám autor poodhalí rituály skandinávské pietistické sekty, v nichž nechybí ukládání Bible do hrobu a vybírání nového boha po Ježíšově smrti. V textu Bengta Pohjanena se tak představí tendence vlastní i dalším severofinským spisovatelům, a sice časté zaobírání se sociálně patologickými jevy.
Doufáme, že využijete tuto výjimečnou příležitost seznámit se v jednom čísle Plavu hned s několika rozličnými literaturami. Příští Plav bude poněkud neobvyklý, protože bude z velké části obsahovat texty, které vznikaly v Česku – a přece jejich originály nebyly psány česky. Půjde totiž o číslo věnované romské literatuře.
Vojta Diatka
Obsah
esej v překladu Marty Pató
Sámská literatura v Čechách
esej Michala Kováře
Literatura v jazyce kuchyně
rozhovor s Vjačeslavem Ar-Sergim
Nils-Aslak Valkeapää: Pozdravy z Laponska
překlad kolektivu studentů
Alf Nilsen-Bersskog: Za Kuosuvaarou
překlad Hany Kučerové
Bengt Pohjanen: Tance jeruzalémské, svatby kanaánské
překlad Michala Kováře
Nikolai Abramov: Čas jeřábů
originál a překlad Michala Kováře
Gennadij Krasilnikov: Děda-bába
překlad Jeleny Rodionové a Michala Kováře
Fjodor Aťanin: Pastýřova dcera
překlad Michala Kováře
Tyko Vylka: O kurdějích
překlad Evy Štěpánkové
Ortjo Stepanov: Příběh domova
překlad Alžběty Štollové
Bibliografie vybraných uralských literatur
bibliografie Michala Kováře
Riku Korhonen: Lékařský román
překlad Adély Miklasové, Lucie Hradecké, Lucie Kuchařové a Kateřiny Novákové
Hispánská literatura na vlastní uši
aktualita Víta Pokorného
Když národ umírá
recenze Michala Kováře