Vít Pokorný
Na chvíli se rozhostí ticho, ale sotva se ozve pár slov, opět je uvítají salvy smíchu. To ústy recitátora promlouvá postava Quique z románu Aboddón zhoubce a ve španělštině s argentinským přízvukem pronáší recepty, jak se dostat do dějin literatury.
6. Román palindrom: dá se číst odpředu dozadu nebo odzadu dopředu.
7. Román, který se dá číst po úhlopříčce.
8. Román, který se má číst tak, že se přeskakuje každé druhé slovo (třetí, čtvrté, každé slovo odpovídající prvočíslu, každý násobek sedmi). Nebo se přeskakuje každé nepřechodné sloveso.
9. Román, v němž musí čtenář pokaždé nahradit slovo tatínek slovem televizor (případně ropucha či girlanda, stereofonie, bumtarata). Složitější varianta: podstatné jméno tatínek musí být nahrazeno slovesem, což dost znesnadňuje psaní, ale právě v tom je ten vtip a zkouší se tím čtenářova šikovnost. [1]
Je 31. října, jsme v kavárně Řetězová, kde se po několika měsících opět pořádá večer občanského sdružení Luces de Bohemia. (Název je tak trochu slovní hříčka, lze ho přeložit jako Světla Čech či Světla bohémy.) Společenství Luces de Bohemia, které organizuje večery určené fanouškům španělské a latinskoamerické kultury, zahájilo již svou osmou sezónu. I pro nadcházející rok jsou připravena čtení krásné literatury a doprovodná hudební vystoupení, první literární večer sezóny byl věnován nedávno zesnulému argentinskému autorovi Ernestu Sábatovi.
Na Luces můžete zažít literaturu jinak: literatura se tu předčítá a lidé ji díky tomu mohou prožít intenzivněji. Atmosféra večerů Luces je neformální, uvolněná, přátelská a díky věrnému publiku se dá označit i jako rodinná. Není zde zakázán smích, můžete tajit dech, trnout hrůzou, ale především si můžete vychutnat přednes zkušených recitátorů z řad organizátorů i samotného publika.
„Luces jsme založili s cílem spojovat lidi, které zajímá španělsky psaná literatura,“ vysvětluje spoluzakladatelka Luces Monica Márquezová (původem z Mexika) a dodává, že veřejná čtení španělské literatury se v Praze objevila až v roce 2004 s Luces.
K Luces také patří, že se texty čtou za účasti svého překladatele, či dokonce samotného autora.
„Na naše setkání zveme různé osobnosti: překladatele, spisovatele, scénografy, herce, hudebníky,“ vypočítává Monica. Nejčastěji se Luces účastní čeští spisovatelé a překladatelé ze španělštiny. Na čtení z díla Ernesta Sábata byla hostem překladatelka jeho díla Anežka Charvátová.
Během sábatovského večera se postupně dostávaly na řadu vážnější texty a večer byl uzavřen ukázkou z románu Tunel. V jedné z předčítaných pasáží se malíř Juan Pablo Castel, hlavní postava románu, zamýšlí s dívkou Marií nad smyslem svého nejoblíbenějšího obrazu.
„Ta scéna mě děsí,“ dodal jsem po delší odmlce, „i když vím, že je v ní cosi hlubšího. Vlastně chci říct, že hlouběji vyjadřuje mne samého… Ano, to je ono! Její poselství není prozatím jasné, ale představuje hlubinné vyjádření mne samého.“
V tom jsem zaslechl, jak povídá: „Možná například poselství beznaděje?“
Vrhl jsem na ni úzkostný pohled a řekl:
„Ano, zdá se mi, že to je poselství beznaděje. Vidíte, že cítíte stejně jako já!“
Ale ke slovu nepřijde pouze literatura. „Na Luces kombinujeme různá kulturní vystoupení, literatura tvoří základ,“ připomíná Monica. Velký prostor je věnován hlavně hudbě, konkrétně sábatovské čtení doprovodilo vystoupení dua hispánských hudebníků, zazněly jazzové melodie i písně inspirované argentinskými rytmy.
Výběr témat pro literární večery je velmi široký, nicméně doposud nebylo žádné čtení věnováno pouze jednomu autorovi. Pocta Ernestu Sábatovi byla tedy takovou malou premiérou. Co se týče volby textů pro obvyklá tematická čtení, Luces jsou otevřené takřka všem přáním, sami účastníci mohou doporučovat své oblíbené texty. Na tematických večerech se objevují texty z oblasti prózy, poezie i dramatu, a to od středověku až po literaturu naprosto současnou.
Většinu publika Luces sice tvoří studenti a Latinoameričané či Španělé žijící v Praze, avšak na setkání může přijít každý, kdo má rád krásnou literaturu a dobrou hudbu. „Žádné vstupné se neplatí, kdo chce přijít, nemusí se nikde přihlašovat. A tak nikdy nevíme, kolik lidí přijde,“ zmiňuje se Denisa Škodová, předsedkyně občanského sdružení Luces. A kolik jich přijde obvykle? „Někdy šedesát, jindy osmdesát, jindy zase dvacet,“ krčí rameny. Mnoho lidí se na Luces vrací celá léta, jiní se zase přijdou podívat po delší době, každopádně se zde vytváří dobré prostředí pro setkávání a poznávání lidí. Jak si to vysvětlit? „Myslím, že Luces mají docela pěknou tradici,“ uvažuje Monica. „Když jdete na Luces, můžete si být jistý, že potkáte známé nebo přátele. Cizinci, kteří zavítají do Prahy, vědí, že na Luces najdou lidi, se kterými mají něco společného, ať už je to jazyk nebo země.“
Luces se většinou schází v kavárně Řetězová, ale některé akce uskutečňují i mimo Prahu. „S programem Luces objíždíme i další města,“ přitakává Denisa. „Čtení literatury pořádáme v Plzni, kde vystupujeme v rámci týdne španělské kultury, v Brně, v Olomouci.“ Na mimopražském turné se někdy čte ve španělštině i v češtině. „Záleží na tom, kolik lidí mluví v daném městě španělsky,“ objasňuje Denisa.
Připravit literární večer ale není jen tak. „Potřebujeme pomoc s mnoha věcmi, třeba s předčítáním textů nebo s grafickými pracemi,“ upřesňuje Monica. A zapojit se může každý, kdo má zájem a rád pracuje s literaturou. Denisa zase upozorňuje, že veřejné předčítání může být cennou zkušeností pro studenty. „Studenti mají možnost si na čteních zlepšit přednes, protože jsou ve stálém kontaktu s publikem,“ myslí si Denisa.
A jaké jsou plány Luces do budoucna? „Chceme zachovat frekvenci pěti literárních večerů za rok, spolupracovat s festivaly a pořádat setkání nad literaturou i mimo Prahu,“ říká Monica. Kdy se konají příští Luces? 20. února v kavárně Řetězová, tématem bude disidentská literatura.
Webové stránky Luces de Bohemia: <www.lucesdebohemia.cz>.
Poznámky:
1. Citované úryvky z děl Ernesta Sábata v překladu Anežky Charvátové. [Zpět]