1/2011 – Ukrajina

Úvodník

Milé čtenářky, milí čtenáři,

Ukrajina zůstává pro řadu Čechů neznámou zemí, o které mají jen matné představy, zato barvité předsudky. Pěkně se shodují s verši Jurije Andruchovyče, v nichž si pohrává s národním (auto)stereotypem: „Na březích těchto řek žije podivný lid / na rovinách se tu usadil zmrzačený národ. / Stál jsi o to, tak se podívej na ty obludy! / Mají tisíce vnad, kopýtka jako kozy / milují se pozadím a jedí nosem.“ Našinec zatím neměl příliš možností poznat tuto zemi skrz její literaturu, do češtiny se z ukrajinštiny překládá málo. To v Polsku a Německu se ukrajinská literatura těší velké oblibě a knihkupectví jsou plna titulů současných ukrajinských spisovatelů.

Na samotné Ukrajině byla literatura dlouho potlačovaná a vytěsňovaná literaturou ruskou, ať už za carského režimu nebo později v desetiletích budování komunismu. Naštěstí v dějinách literatury neplatí přímá úměra, že čím horší podmínky pro literaturu, tím horší literatura sama. Za období rozkvětu jsou považována 20. léta minulého století, kdy ještě nebyly definovány zásady socialistického realismu a autoři měli volnost experimentovat. Je jim věnována první třetina čísla, ukázky z tvorby modernistů Mykoly Chvylového, Bohdana-Ihora Antonyče, Valerjana Pidmohylného a povídka Boryse Antonenka-Davydovyče. Poté se přesuneme do druhé poloviny 20. století a představíme vám několik velmi odlišných básnických osobností. Jsou to Vasyl Stus, Hryhorij Čubaj, Vasyl Holoboroďko a Natalka Bilocerkivcová. Poslední třetina čísla je věnována současným autorům, objeví se v ní texty Jurije Andruchovyče, Tarase Prochaska, Marije Matiosové a dalších spisovatelů. Upozorňuji také na esej Jaroslava Poliščuka, věnovanou postmodernismu a postkoloniálním tendencím v ukrajinské literatuře. Teoretickým průvodcem po čísle je příspěvek Terezy Chlaňové.

Ukrajina se nenachází zas tak daleko, jak by se mohlo zdát. Stejně jako drak na obálce, který se jen tváří, že pochází z dálného východu. Ve skutečnosti je jeho domovem Lvov, starý dům s pavlačí, tiché zákoutí ateliéru výtvarnice Henrietty Levycké, které věnuji toto číslo k nedožitým osmdesátým narozeninám.

To příští se nachází mimo veškeré mapy, jeho tématem je humoristická literatura.

Vzhledem ke stoupajícím cenám papíru, dopravy i tiskařských služeb, úměrně kterým se bohužel nezvyšují granty literárním časopisům, jsme s novým rokem nuceni zvýšit cenu časopisu na 69 korun. Dobrá zpráva naopak je, že cena předplatného zůstává stejná a že ukrajinským číslem načíná Plav už sedmý ročník existence. Děkujeme všem, kteří nám i v něm zůstanou věrní.

Marie Iljašenko