Olga Lomová
Ťiang Žung. Totem vlka – Velký čínský román.
Z čínského originálu Lang Tchu-tcheng přeložila Zuzana Li.
1. vydání. Praha: Rybka, 2010. 584 s.
Letos se k českému čtenáři dostává románová prvotina čínského autora, který si zvolil pseudonym Ťiang Žung (Jiang Rong; cosi jako Barbar nebo Divoch). V roce 2004, kdy román vyšel poprvé, vzbudil pozornost jako nejprodávanější kniha v Číně; údajně se během dvou let prodaly čtyři miliony výtisků (a další čtyři miliony kolovaly v pirátských kopiích); další dotisky vycházejí dodnes. O rok později se o Totemu vlka psalo i v našich novinách jako o knize, za jejíž práva zahraniční nakladatel (Penguin Books) zaplatil neuvěřitelnou sumu 100 000 dolarů; oficiální čínská média při té příležitosti nadšeně uvedla, že se jedná o největší sumu, jaká kdy byla zaplacena za čínské literární dílo.
Román je koncipován jako beletrizovaná autobiografie a je založen na vzpomínkách z mládí, kdy Ťiang Žung jako dospívající chlapec odešel pracovat na venkov do Vnitřního Mongolska. Zde poznal nomádskou kulturu a propadl kouzlu vlků – v jeho očích statečných, chytrých a svobodymilovných tvorů. V rovině příběhu líčí každodenní zápas mongolských nomádů s drsnou přírodou, který přináší mnohá strádání, zároveň však je v souladu s přirozeným koloběhem přírody a učí člověka vytrvalosti, moudrosti a statečnosti. Proti mongolským nomádům vypravěč staví negativní obraz života čínských zemědělců, kteří se usazují ve stepi a přitom narušují přirozenou rovnováhu a ve své hrabivosti ničí vše, co je dobré a krásné. Zhoubný zemědělský živel je symbolizován i vybíjením vlků, jež posléze také přispívá k narušení původního ekosystému stepi. Ústřední zápletka románu se točí kolem pokusu hlavního hrdiny ochočit si vlčí mládě, který skončí nezdarem kvůli svobodomyslné vlčí povaze.
Děj příběhu rozmělňují rozvleklé popisy života ve stepi, „vědecká pozorování“ života vlků a četné historické reminiscence a úvahy hlavního hrdiny na téma vlčího i lidského charakteru a vztahu mezi Mongoly a Číňany, čili mezi (moudrými a schopnými) nomády a (zbabělými, omezenými a chamtivými) usedlými rolníky.
Příběh, který je vyprávěn jako vzpomínka stárnoucího autora, rámují dvě témata přesahující do současnosti: téma ekologické katastrofy a téma národní povahy Číňanů. Ekologické téma úzce souvisí s velkým problémem severní Číny – dezertifikací stepi, která se pravidelně projevuje písečnými bouřemi, jejichž následky jsou patrné až v hlavním městě Pekingu. Téma národní povahy navazuje na téměř sto let staré debaty reagující na porážky, jež Čína utržila v 19. století ve střetu se západními mocnostmi. Ťiang Žung opakuje od té doby již mnohokrát vyslovenou pochybnost o životaschopnosti čínské kultury a zatracuje národní povahu Číňanů jako strůjce jejich „ovčí“ slabosti. Na tento problém nabízí lék v podobě filosofie vlčího totemu.
Autor není spisovatelem v pravém slova smyslu, většinu života byl zaměstnán v politologickém ústavu čínské akademie věd. Dříve žádnou beletrii nepublikoval a v rozhovorech zdůrazňuje, že mu při psaní knihy šlo především o řešení dvou zmíněných naléhavých problémů současné Číny, nikoliv o slávu spisovatele. Jeho motivace je patrná i ve výstavbě románu. Jak již bylo řečeno, potenciálně napínavý příběh rozmělňují zdlouhavé popisy a úvahy hlavního hrdiny. Zájem vytvořit „vlastní filosofii dějin“, o níž hovoří hlavní protagonista, se promítá také do citací uvádějících jednotlivé kapitoly (nalézáme zde především úryvky z klasických děl čínské historiografie a z odborné literatury zaměřené na studium nomádů), v jejichž kontextu vypráví svůj příběh, a zejména do závěrečné „přednášky a rozhovoru o vlčím totemu“. Zde hlavní hrdina sumarizuje na více než čtyřiceti stranách své životní zkušenosti a svá pozorování „nomádského ducha“ jako pozitivní síly, která je motorem pokroku a jejíž absence je příčinou úpadku čínské kultury.
Čínský originál jsem si přečetla krátce poté, co kniha vyšla, a došla jsem tehdy k závěru, že Penguin Books udělali nejhorší obchod za dobu své existence. Román je zdlouhavý, věčné „filosofování“ hlavního hrdiny je prvoplánově didaktické a irituje svým schematickým pohledem na svět plným stereotypů, které prozrazují, že autor toho o dějinách a kultuře ví jen velmi málo. [1] Po letech se ukazuje, že jsem se hluboce mýlila. Ťiang Žung se v roce 2007 stal prvním držitelem nově zřízené literární ceny pro asijské autory (Man Asian Literary Prize) a kniha vyšla již v několika světových jazycích a prodává se ve světě v desetitisícových nákladech. Celosvětový úspěch však není důvodem pro to, abych změnila svůj prvotní čtenářský dojem, [2] vede spíš k zamyšlení o překladatelské praxi a především o tom, jak se na západní trh uvádí kniha čínského autora.
Marketing
Neodmyslitelnou součástí úspěchu románu ve světě byl promyšlený marketing. Média knihu sledují od okamžiku, kdy Penguin Books zaplatili horentní sumu za nakladatelská práva. Nakladatelství již předem trousilo informace o senzačním románu o přátelství chlapce a vlka a o kontroverzním tématu ochrany životního prostředí. Slibovalo také, že až kniha vyjde, bude na trh uvedena podle vzoru knih o Harry Potterovi ve stejný okamžik na všech kontinentech. Marketing nezanedbávala ani ostatní nakladatelství na Západě, která knihu vydala. Francouzské nakladatelství François Bourin pro knihu dokonce zřídilo speciální webové stránky, kde čtenáři najdou informace o knize i autorovi, včetně „exkluzivního“ interview s ním. Dokonce se zde můžete po kliknutí na ikonku naladit na četbu románu poslechem vlčího vytí.
Když na Západě začaly vycházet překlady jeho díla, z autora se vyklubal „disident“ a hrdina z doby protestů na náměstí Tchien-an-men v roce 1989. [3] Román tak postupně získal v západních médiích punc díla v Číně div ne zakázaného, přestože se bez problémů vydává ve stále nových vydáních a autor kvůli němu neměl žádné opletačky s policií. Vedle ekologie a obdivu k zanikajícím tradičním kulturám se tak v reklamní kampani objevilo další téma, které dokáže přilákat zájemce o Čínu – politický protest. Postupný odklon západní interpretace od čínské reality je nejvíce patrný v dalším osudu díla v Číně, kde se mezitím filosofie vlčího totemu stala inspirací pro několik úspěšných příruček managementu.
Výmluvné jsou i výroky z recenzí, které Penguin Books uvádí na svých stránkách. Cituje recenzenta z National Geographic Traveler (sama volba periodika je příznačná), který román, a výslovně také Goldblattův překlad, označil za „literární triumf“. Citát z Guardianu zase říká, že Ťiang Žung „je na nejlepší cestě stát se nejslavnějším a nejkontroverznějším čínským romanopiscem na celém světě“ (sic!). Nejvýstižnější je třetí citát, tentokrát ze San Francisco Chronicle, v němž je snad ukryt i kus ironie: „Po pěti stech krvavých a poučných stránkách netoužíte po ničem jiném, než si stoupnout a začít výt.“
V kolotoči marketingu a promyšlené nakladatelské strategie se částečně zamotalo i české vydání knihy, byť mnohem skromnějším (a rozhodně překladatelsky poctivějším) způsobem. Na první pohled upoutá na obálce knihy podtitul „Velký čínský román“, který nemá žádnou oporu v originálu. Vlastní román pak v závěru doplňují tři (!) různé doslovy. Nejprve je to článek Elke Kreisové převzatý z německého překladu, který podává apologetický a v řadě detailů zkreslující portrét autora, jenž je zde vylíčen na prvním místě jako statečný odpůrce čínského totalitního režimu. Následuje překlad zmíněného exkluzivního interview z webových stránek francouzského nakladatele, kde Ťiang Žung zdůrazňuje lásku ke svobodě a román prezentuje jako příspěvek k demokratické transformaci Číny. Největší informační hodnotu i hloubku má závěrečný doslov od Čchien Jing, doktorandky Harvardovy univerzity, napsaný speciálně pro český překlad. Čchien Jing nastiňuje širší historické souvislosti a upozorňuje na logiku autorových názorů v kontextu čínských dějin 20. století. V jejím poučeném a chápavém čtení Ťiang Žungova románu se nicméně ztrácí kontroverznost Ťiang Žungovy ideologie vlčí síly a zocelení v boji stejně jako skutečnost, že román nevykazuje žádné znaky dobrého literárního řemesla.
Překlady
Marketingu se částečně přizpůsobují i překladatelé. Howard Goldblatt, autor anglické verze Totemu vlka, je dnes nejuznávanějším překladatelem čínské literatury do angličtiny. Jeho překlad, jak se dalo očekávat, je čtivý a elegantní. Rozhodně však není přesný ve smyslu, jak jsme zvyklí chápat přesnost respektující původní dílo v detailu i v celkovém vyznění. Goldblatt román bez skrupulí krátil, podstatné části autorovy svérázné filosofie dějin vypustil, případně přeformuloval tak, aby byla stravitelnější pro západního čtenáře. Nenamáhal se ani s historickými citacemi uvádějícími jednotlivé kapitoly a v řadě ohledů zjednodušil také reálie. V přeložené verzi vystupuje do popředí to, co může zaujmout čtenáře bez dalších nároků na promýšlení historických souvislostí: exotický příběh, ekologické téma a obhajoba „jiné“ kultury, která zaniká pod tlakem modernizace. Výsledkem Goldblattova snažení je román à la thèse s celkem stravitelným ponaučením, obzvláště pokud jste také nakloněni věřit, že je třeba chovat se ohleduplně k přírodě, a dokážete propadnout exotice nomádského života. Jistá topornost a tezovitost stylu zůstala přítomna i v Goldblattově překladu, avšak čtenář, který si s Čínou a priori spojuje očekávání jinakosti, to bezpochyby může přičíst odlišné kulturní tradici.
Autorkou českého překladu je Zuzana Li, zkušená překladatelka z čínštiny, navíc sinoložka s dobrým přehledem o čínské literatuře. Přistoupila k překladu – na rozdíl od Goldblatta – s velkou zodpovědností a respektem k originálu. Promyšleně zvolila dvě různé jazykové roviny pro dvě základní polohy románu – jednu pro vlastní příběh chlapce a vlka a druhou pro obecnější úvahy. Podařilo se jí díky tomu dobře vystihnout jak mluvu mladíků z Pekingu v rozhovorech mezi sebou i s místními lidi, tak i knižní jazyk uplatňující se v popisech života ve stepi a v úvahách na historické náměty.
Také přístup k reáliím je v tomto překladu přímo učebnicový. Mongolská jména a mongolské názvy předmětů každodenní potřeby byly pečlivě identifikovány a převedeny z čínské výslovnosti do původní mongolské, zapsané v českém přepise. Překladatelka konzultovala mongolské reálie s mongolistkou Veronikou Zikmundovou a svůj postup, včetně volby transkripce, uvedla v poznámce v závěru knihy. Zuzana Li pečlivě přeložila i všechny citáty z historických spisů, které uvádějí jednotlivé kapitoly a nastolují obecnější témata, v jejichž kontextu jsou vyprávěny příběhy jednotlivých kapitol. Nebyla to práce snadná, neboť většinou se jedná o citáty v klasické čínštině, navíc vytržené z kontextu. Překladatelka také adekvátně vyřešila způsob převedení ideologické terminologie charakteristické pro období Kulturní revoluce v Číně, včetně názvů pro administrativní aparát, politické kampaně atd.
Ani tento překlad se však nevyhnul krácení obtížně stravitelné pasáže v závěrečném výkladu autorovy životní filosofie, kde je předložen lék na „čínskou nemoc“. Podobně jako Goldblatt i Zuzana Li těchto čtyřicet stránek, k nimž směřuje románový příběh a kde je vlastně shrnut smysl celého románu, prostě bez upozornění vynechává. S ohledem na rozvláčnost, schematičnost a místy absurdnost celého výkladu, který sklouzává až k argumentaci nepříjemně rezonující ozvěnou fašistické ideologie, je takový postup pochopitelný. Pokud však respektujeme, že překlad usiluje o důsledné zprostředkování originálu, je to samozřejmě nekorektní.
Tato úprava nicméně bezpochyby zapadá do nakladatelského záměru a v konečném důsledku nás vede k zamyšlení nad smyslem překladů čínské literatury. Příklad Totemu vlka totiž ukazuje, jak se publikace exotické literatury stává především obchodním kalkulem založeným na projekci kulturních stereotypů, a to bez ohledu na autentickou podobu překládaného díla. V tomto rámci se poctivé překladatelské řemeslo stává skoro zbytečným – překladatel musí především vystihnout zadání marketingu, uspokojit předpokládaný zájem čtenářů a tomu přizpůsobit výsledný „produkt“ své práce. Objevování nových světů je nežádoucí.
Poznámky:
1. Viz: Lomová, Olga. „Zápas vlka s drakem“. Literární noviny 16. 49 (2005): 9. [Zpět]
2. V kritickém hodnocení kvalit Totemu vlka nejsem osamocená, podobně se o románu nezávisle na sobě vyjádřili Wolfgang Kubin a Geremie Barmé, kteří patří mezi největší znalce současné čínské literatury. [Zpět]
3. Nepopírám, že autor se protestů podobně jako tisíce dalších zúčastnil a následně byl zatčen a vyslýchán, rozhodně však nepatří k výrazným postavám protestního hnutí; pro román samotný je tato souvislost irelevantní. [Zpět]