Ivana Myšková
V rámci Polsko-českých dnů křesťanské kultury bude o víkendu od 3. do 5. 10. v Broumově probíhat devátý ročník festivalu Dny poezie.
Broumovské Dny poezie jsou určeny převážně začínajícím autorům, a to v jakémkoliv věku, v podstatě však všem, kdo poezii čtou a kdo se poezií vyjadřují, ať už se jim to daří, nebo ne. Nejde o soutěžní klání, jde o radost ze sdílení společného zájmu a pobídku k tvorbě. A o výlet do překrásné krajiny. Kdo z duše nerad kolektivně tvoří, ten ať nejezdí.
Zakladatelkou akce je Věra Kopecká, která sice vystudovala MFF UK a živí se vyučováním matematiky, ale jinak je bytostnou básnířkou. Od roku 1992 s vysokou frekvencí většinou vlastním nákladem vydává sbírky své impresionistické přírodní a milostné lyriky. Je jedním z mála šťastlivců, kteří našli v životě harmonii. Kromě vyučování a psaní a překládání poezie Věra Kopecká také fotografuje krajinu, maluje, paličkuje, zdobí kraslice, a to vše se vzájemně snáší a protíná v harmonické rovnováze. Od charakteru jejích veršů a básnických sbírek se vlastně odvíjí charakter celého festivalu.
Při pátečním autorském večeru a později při literárních dílnách se svět většinou natolik pročistí, zklidní a ohraničí, že ohavnost a bída lidských vztahů a činů jako by měly vstup zakázán – s nimi však i ironie a parodie, groteska a absurdita. Mnohdy se sklouzne k romantismu a sentimentu. V Broumově se velké zmenšuje: radosti se mění v radůstky a trápení v trápeníčka. Ale zároveň, a to je míněno naprosto vážně – kde pohledat útěšnější tři dny? Předně, právě popsaný přístup k literatuře osvobozuje ducha zemdleného věčným ulpíváním na vyšších sférách a cílích, sesazuje z nich poezii zpátky na zem a zahrnuje ji neodmyslitelně do praktického života. Poezie tedy patří všem a je najednou skutečně živá.
Půvab těchto setkání nepochybně spočívá zejména v širokém věkovém a profesním zastoupení. Osazenstvo tradičně tvořili studenti a důchodci, což mi v kontextu literárních soutěží a přehlídek připadá ojedinělé. Dochází tedy k nejrůznějším vtipným nedorozuměním a k autorsky podnětným situacím míjení. Případné mezigenerační spory se ztratí v zapáleném hledání nejlepšího rýmu, v objasňování metafory nebo v diskusi o každoročně pořádané literární soutěži Řehečská slepice. Poslední zbytky netolerance pak vyvanou během společného výletu do broumovských pískovcových skal.
Otevřené kritiky básnických pokusů se zde člověk nedočká, spíše se chválí a kvituje. Zúčastnění autoři počtem vydaných sbírek suverénně převyšují i renomované tvůrce, ale tím, že si je sami financovali a knihy jsou většinou dostupné jen v jejich regionu, dobrovolně vystupují z širšího literárního provozu a vzdávají se nároku na fundovanou odezvu.
Pro každého začínajícího autora je jistě lákavé ocitnout se na stránkách graficky malebně vyvedeného sborníku. Proto se přihlášky spolu s vybranými básněmi posílají už dva měsíce předem – v době Dnů poezie už je knížka hotová.
Jako progresivní se ukázala spolupráce s polskou skupinou Básníci 97. Před čtyřmi lety si například Krzysztof Karwowski připravil seminář o haiku. Po teorii jsme vykročili k praxi do podzimních polí, v nichž jsme mohli prociťovat krajinu a poté se pokusit svůj prožitek zformulovat.
Letos jsou kromě pátečního Podvečera plného poezie na programu dvě dílny. První je zaměřená na nonsensovou poezii a poezii pro děti a druhá na překlad sonetů, jemuž bude předcházet přednáška o sonetu v současné české a polské poezii. Sobotní večerní dílny nabídnou hlubší vhled do interpretace jako takové, tzn. nejen do překladu, ale i přednesu.