7–8/2008 – Srbsko a Bosna a Hercegovina

Úvodník

Vážené čtenářky, milí čtenáři,

držíte v rukou další dvojčíslo, celkově již třetí, které jsme pro vás v redakci připravili. Po loňském nizozemském speciálu jsme se vrátili k původnímu modelu z před dvou let, kdy nám na severských literaturách šlo o pokus postihnout literaturu celého regionu. Letos jsme si před sebe postavili obdobný cíl, a tak v čísle najdete ukázky z literatury srbské a bosenskohercegovské. Sepětí obou těchto písemnictví je nasnadě: donedávna obě patřila do jednoho prostoru jugoslávského státu, vzápětí byla poznamenána, každé z jiné strany, válečným konfliktem, který se v devadesátých letech na Balkáně rozhořel. A to je také, zřejmě nikoli překvapivě, další téma tohoto čísla – ukázat, jak se s válkou vyrovnala bosenskohercegovská literatura. Najdete tu celkem deset ukázek, které k válce přistupují z různých stran a také literárně různě. Ať už jde o básně a drama Abdulaha Sidrana, či úryvky z románů Nury Bazduljové-Hubijarové, Dževada Karahasana anebo Zlatka Topčiće. Celé téma je uvozeno esejem Mihada Mujanoviće, který pro pochopení souvislostí v Bosně zvlášť doporučuji ke čtení.

Druhé dílčí téma je srbská postmoderna. Na srbské zobrazování balkánské války jsme až na jednu výjimku v podobě ukázky z dramatu Uglješi Šajtinace (filmová podoba této hry získala na letošním Febiofestu cenu za 3. místo v hlavní soutěži festivalu) rezignovali. Důvody, proč je nedávná válka v Srbsku na rozdíl od jiných balkánských zemí umělecky tak málo reflektována, osvětluje úvodní esej k oddílu od Jakuba Novosada. Ještě podotýkám, že také srbská část čísla přináší hojnost ukázek, celkem devět. Zmiňmě alespoň úryvek z románu Dragana Velikiće, mikropovídky Davida Albahariho anebo hned dvě ukázky ze slavného románu Svetoslava Basary. Řazení obou kapitol by vás možná mohlo zmást, neboť jsou nezvykle rozděleny do samostatných oddílů. Je to kvůli specifické stavbě tohoto románu, vlastně románu sestávajícího z románů. Respektujeme toto nezvyklou kompozici a zachováváme ji.

Závěrem chci ještě zmínit speciál čísla, který vznikl jako okamžitá reakce na jednoznačně nejvýznamnější událost na Balkáně od jarního prohlášení Kosova o nezávislosti. Dopadení Radovana Karadžiće a jeho předání k soudnímu dvoru v Haagu nám poskytly příležitost zařadit na ukázku překlady několika jeho básní. Jindy by nás to zřejmě nenapadlo, ale myslím si, že při aktuální konstelaci je pro časopis našeho zaměření v podstatě povinnost nabídnout čtenáři servis, který jinde nedostane.

Zářijovým číslem se vrátíme do Pobaltí: po loňském Lotyšsku nahlédneme tentokrát do literatury litevské.

Přeji vám příjemné čtení,

Lukáš Novosad