Lucie Durmanová
Vojtěch Gaja se narodil 28. 7. 1912 v Miškovicích, pocházel z rolnického prostředí. Ve svém rodišti navštěvoval obecnou školu, poté studoval na gymnáziu v Kroměříži a Brně, kde také maturoval. Po maturitě absolvoval kurz Státní pedagogické akademie a vyučoval nejdříve na Slovensku a poté v Užhorodě. Po vzniku Slovenského štátu 14. 3. 1939 se Vojtěch Gaja vrátil na Moravu a jako učitel působil ve Fryštáku. Když došlo v roce 1946 k obnovení univerzity v Olomouci, začal zde Gaja studovat estetiku u prof. Bohumila Markalouse, nejvíce se přitom zajímal o estetiku humoru. Doktorát získal roku 1951, poté pracoval jako překladatel a jazykový poradce na Lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Roku 1958 byl nucen univerzitu opustit, ale v Olomouci zůstal a až do roku 1972 oficiálně pracoval jako dělník místní octárny a následně jako pomocný dělník v třídírně kovového šrotu v Moravských železárnách. Přesto se stále snažil překládat, především z litevštiny a lotyštiny. Díky doc. Eugenovi Spálenému se později mohl vrátit na univerzitu jako jazykový poradce, po roce 1989 tam působil jako vedoucí nově zřízeného překladatelského střediska. Zemřel 23. 5. 1992 v Olomouci, pochován je v Moravském Berouně.
Vojtěch Gaja byl skutečný polyglot. Ovládal latinu, řečtinu, angličtinu, němčinu, francouzštinu, ruštinu, polštinu, litevštinu a lotyštinu a z těchto jazyků i překládal. Výčet jeho překladů je vskutku úctyhodný: z němčiny bychom mohli jmenovat například dílo J. G. Fichteho Pojem vzdělance, z ruské literatury román P. Bljachina Na úsvitu, jenž symbolizoval počátky revolučního dělnického hnutí; z ruštiny překládal také dílo lotyšské spisovatelky Austry Skujiņi Jako křik ptáka. Z francouzštiny můžeme zmínit filosofické pojednání Jacquese Maritaina Křesťanský humanismus a z angličtiny například Zkoumání lidského rozumu od Davida Huma. Největší pozornost však Gaja věnoval literaturám pobaltských republik – litevsky a lotyšsky se učil u prof. Pavla Trosta.
Svou dráhu překladatele baltských literatur zahájil Vojtěch Gaja mistrovským překladem stěžejního díla lotyšské krátké psychologické prózy, výběrem z díla Rūdolfse Blaumanise pod názvem Smrt na kře. Za nejvýznamnější Gajův překlad z litevštiny bychom mohli považovat Baltaragisův mlýn (Baltaragio malūnas), poutavý realisticko-fantastický baladický příběh z pera litevského autora Kazyse Boruty, jenž bývá pro své zacházení s jazykem (hojně využívá archaismy, novotvary, hovorové výrazy i materiál litevských dialektů) přirovnáván k Vladislavu Vančurovi.
Vojtěch Gaja též českému čtenáři zpřístupnil jedno z nejdůležitějších děl litevské literatury padesátých let, Les bohů (Dievų miškas) Balyse Sruogy, vzpomínkovou knihu věnovanou koncentračnímu táboru ve Stutthofu. S ledovým klidem jsou v ní vykresleny naturalistické výjevy vězeňské reality a zejména chování a psychologie lidí tváří v tvář hrozící smrti.
Dalším důležitým počinem byl Gajův překlad dvou sloučených básnicko-prozaických textů básníka Eduardase Mieželaitise Kontrapunkt. Lyrická próza (Lyriniai etiudai. Naktiniai drugiai) či překlad sbírky Litevská sonáta nejslavnější litevské básnířky Salomėji Nėris, obojí ve spolupráci s Jaroslavem Kabíčkem. Vojtěch Gaja též výtečně přeložil román Babí léto (Voratinkliai draikės be vėjo) Vytautase Sirijose-Giry a pod názvem Čertovské pohádky vydal výbor litevských a lotyšských pohádek.