Štěpán Balík
Polský časopis, jehož název česky zní Mezi, je již dnes bohužel minulostí, byť nedávnou. (Čísla lze však stále objednat.) Vzešel z iniciativy druhé generace polských jidišistů, kteří se narodili v 70. a 80. letech 20. století a měli často jako poslední odborníci možnost čerpat své jazykové dovednosti přímo od polských rodilých mluvčích tohoto jazyka. Příslušníci první generace novodobé judaistiky, hebraistiky a jidišistiky v Polsku začali působit již v 80. letech, přičemž tito historici a filologové se pak stali učiteli generace druhé. Podstatná je rovněž osobnost Chone Šmeruka, který se jidiš dlouhodobě věnoval v Izraeli a od přelomu 80. a 90. let také ve Varšavě.
Zásluhou první a druhé generace je vědecký přístup k tzv. jidiškajt („jidišství“). Díky své erudici byli tito vědci schopni jít k samotným zdrojům, což nebylo vždy samozřejmostí. V některých případech – např. pro potřeby mezinárodní vědecké komunikace – používají novodobou podobu tohoto jazyka, tzv. postvernakulární jidiš. Existuje již také solidní základna polských jidišových překladatelů, kteří zpřístupňují nejen jidišové odborné texty, ale také prózu, poezii či pohádky. Některá čísla Cwiszn byla právě doplněna o knížky pro děti zrcadlově vydané v jidiš a polštině.
Každé číslo časopisu je věnováno konkrétnímu tématu, například jidiš v SSSR, židovskému humoru či poslední z řady židovské ženě. Cwiszn dále obsahuje následující relativně pravidelné rubriky: Literatura, Jazyk, Kultura, Reportáž, Komiks, Rozhovor, Archiv, Události, Recenze, Krátké zprávy o knihách, Historie jedné fotografie. V rámci kulturních vhledů nejsou výjimkou ani texty o hudbě (např. chasidské) či filmu. Je třeba zmínit také závěrečnou stranu časopisu, a to tzv. fiszki.
Fiszki jsou předpřipravené vystřihovací kartičky, na nichž je vždy z jedné strany výraz polský a z druhé výraz v jidiš, přičemž jidišové hebraismy, zapisované souhláskami, jsou v závorce v jidiš vyhláskovány. Často se zde objevují sémanticky šťavnaté slavismy či přímo polonismy typu spritne (mrštný, pohotový; mrštně, pohotově). Ne náhodou je náležitá slovní zásoba prezentována i v čísle věnovaném židovské ženě: di vaybershul či hebraismus di azres-noshim (obé: synagogální oddělení, resp. galerie pro ženy), der vaybernik či příznakový slavismus der babnik (obé: proutník, sukničkář, děvkař), der vaybersher zumer (babí léto), di umgerutshene shvangershaft (nechtěné těhotenství), zich farhitn fun (chránit se).
Tato část reprezentuje didaktickou složku periodika. Koneckonců jidiš je možné studovat na univerzitě ve Varšavě, Vratislavi či Krakově a osob učících se jidiš v posledních letech přibývá. Pamatuji si, že fiszki například ve Vratislavi běžně při výuce používala Joanna Liseková. Polskému čtenáři jsou koneckonců přizpůsobené i jidišismy přepisované do latinky (viz název časopisu, který by ve standardizovaném přepisu byl zapsán Tsvishn).
Důležitou část Cwiszn tvoří překlady, a to jak primárních literárních textů, tak i sekundární literatury, tzn. esejů či zkrácených článků, nebo i dobových dokumentů. Autoři textů a překladatelé jako např. Aleksandra Gellerová, Marek Tuszewicki, Karolina Szymaniaková, Anna Szybová, Joanna Liseková, Joanna Nalewajková-Kuliková, Bella Szwarcmanová-Czarnotová, Agata Kondratová a mnozí další se kromě toho, že jsou spjati s tímto časopisem, často účastní dění kolem organizace Polskie Towarzystwo Studiów Jidyszystycznych (Polské sdružení jidišistických studií), která pořádá konference a další kulturní a vědecké akce.
V rubrice Historie jedné fotografie jsou přetiskovány snímky ze slavných divadelních představení, pocházející z archivu Židovského divadla ve Varšavě. Doprovodem fotografií je divadelněhistorický popis, tedy dobový kontext týkající se představení, dramatika, režiséra, herců apod.
Také rozhovory přinášejí fundované názory na film, hudbu a literaturu od lidí z celého jidišového světa. Polský pohled je tak pravidelně doplňován o perspektivu tu ze Spojených států, tu z Evropy, tu z Izraele. Témata jednotlivých čísel jsou leckdy také zaměřena na konkrétní oblast – např. jidiš v Izraeli, v Berlíně či New Yorku.
Za pozornost stojí i nápadité grafické „šaty“ časopisu, který je tištěn na křídovém papíře, a rovněž rubrika Komiks, kde se kromě současných polských počinů (např. inspirovaných jidišovou beletrií) objevují i přeložené komiksy izraelské.
Zánik časopisu, jenž byl vydáván společností Fundacja Shalom Goldy Tencerové, je pro polskou kulturu velkou ztrátou. Nicméně polští erudovaní jidišisté zůstávají a s nimi snad v budoucnu přijdou nové výzvy a projekty. Říká se, že rozdíl mezi jazykem a dialektem spočívá v tom, že jazyk má armádu a flotilu. Zda poměrně početná polská vědecká a překladatelská jednotka může napomoci opětovnému rozkvětu jidiš, je ve hvězdách. Jistě však bude dále pro mnohé představovat možnost spojení s jinak těžko přístupnou jidiškajt.