4/2015 – Sto let poté

Úvodník

Milé čtenářky, milí čtenáři,

v letošním roce probíhají rozsáhlé upomínkové akce u příležitosti sedmdesáti let od konce druhé světové války. Na rok 2015 však připadá i další neopomenutelné, smutné výročí, jemuž se zdaleka takové pozornosti nedostává. Před sto lety se rozpoutala první moderní genocida: v průběhu první světové války se představitelé Osmanské říše pokusili vyhladit arménské obyvatelstvo tohoto upadajícího sultanátu.

Dějiny Arménů, podobně jako historii většiny malých národů, charakterizuje silný vliv okolních velmocí – ať už máme na mysli zmíněné Turecko, Rusko nebo Persii; ostatně slovo Arménie pochází z perštiny, Arméni svou vlast nazývají Hajastan. Od sousedů se vždy odlišovali náboženskou příslušností, jako první na světě přijali křesťanství a zformovali arménskou apoštolskou církev.

Do starého liturgického písemnictví vám dáme nahlédnout prostřednictvím ódy Písni podivuhodná z pera nejvýznamnějšího arménského literáta a mnicha z období raného středověku Řehoře z Nareku. Papež František mu 12. dubna udělil titul učitel církve, a postavil jej tak po bok takových osobností jako Augustin či Tomáš Akvinský. Svatý otec ovšem při téže příležitosti učinil ještě jedno podstatné gesto. Organizované zabíjení Arménů v roce 1915 (a v následujících válečných letech) veřejně označil za první genocidu 20. století, čímž si pochopitelně vysloužil značnou nevoli turecké politické reprezentace.

Arménské číslo Plavu se tedy převážně (avšak nikoli výlučně) věnuje právě tématu arménské genocidy, klade si za cíl čtenáři tuto tragickou událost přiblížit a přispět k jejímu zakotvení do obecného povědomí. Zastoupeny jsou zde texty osudné události přímo zachycující (ukázka z románu Alexandra Thophčjana Dokonce i po smrti), úvahy reflektující genocidu s odstupem a ironickou nadsázkou (úryvek z románu Řeka času od Vahagna Grigorjana) a vyprávění, jejichž děje jsou sice situovány o desítky let později, ale hrdinové těchto příběhů jsou zážitky spojenými s genocidou a násilným vyhnáním z domova stále hluboce zasaženi (povídka Igdir autora Armena Šekojana).

Věříme, že tento exkurs do arménské literatury přivábí vaši pozornost k vysoce inspirativní a v českém prostředí bohužel málo známé arménské kultuře a historii.

V příštím čísle se s Plavem neváhejte vydat do daleké ostrovní země, kterou s Armény spojuje náležitost ke křesťanské víře, jež je v daném regionu – jihovýchodní Asii – taktéž menšinová. Poplaveme společně na Filipíny.

Pavla Nehasilová