7–8/2016 – Evropské ostrovy

Úvodník

Milé čtenářky, milí čtenáři,

léto se chýlí ke konci a možná jste se z nějakého ostrova zrovna vrátili, třeba se ještě na nějaký chystáte. Buď jak buď, pár evropských ostrovů můžete procestovat i na stránkách tohoto dvojčísla.

Jako červená nit se tímto Plavem vine myšlenka, kterou naznačil v úvodním eseji Lubomír Martínek, a to, že ostrovy zastávají v lidské představivosti funkci symbolu zrcadlícího naše nitro, popřípadě celý svět. To platí mimo jiné i pro Menorčana Ponçe Ponse – jeho ostrov pro něj představuje universum. A Ponsovy aforistické postřehy zase mnohdy platí pro celou Evropu. Třeba ten, že žijeme kulturně v indiánské rezervaci; v našem případě ve skanzenu Evropské unie. Část o Sicílii pochází z knižního rozhovoru s rovněž výmluvným názvem Sicílie jako metafora – zpovídaný Leonardo Sciascia má za to, že problémy jeho ostrova odrážejí problémy celé Itálie, například přetrvávající dualitu sever–jih a mnohé další.

Cestovat mohou ale i ostrovy… Největší z těch evropských, pojatý v eseji Paula Kincaida, na kontinent vždy pohlížel z bezpečné vzdálenosti. Ne nadarmo Elias Canetti při rozboru mentality jednotlivých národů britský konzervatismus odvozuje z pevniny uprostřed mořské masy, typického Angličana vidí v námořním kapitánovi, který se po boji s nepřízní živlů a nepřáteli uchyluje domů pod roušku neměnných tradic. Koneckonců ve světle nedávných událostí se zdá, že Británie od evropských břehů zase odplouvá. Podobný ostrovní charakter má údajně i Portugalsko. José Saramago si ve svém románu Kamenný vor také představuje, jak se jeho země od Evropy odtrhla…

Putování na ostrovy zkrátka a dobře nemusí být jen fyzické povahy, vyzývá také k cestě do vlastního nitra, v mnoha případech mívá nádech sentimentálního, „odysseovského“ návratu.

Snad tedy ve světě evropských ostrovů najdete zalíbení i vy, v příštím čísle vás ovšem čeká dobrodružství docela jiného druhu: vydáme se za indiány do Kanady.

Luděk Liška