11/2016 – Makedonská čítanka

Úvodník

Vážení přátelé časopisu Plav,

tímto číslem splácíme dluh literatuře zřejmě posledního evropského národa, jejíž hlas doposud nenašel cestu na stránky našeho časopisu – a sice literatuře makedonské. Co víte o Makedonii? Brainstorming mezi členy redakce i mimo ni nedopadl nikterak slavně. Pokud zrovna nešlo o odborníky na Makedonii, znalosti byly spíše kusé: většina dotazovaných si vybavila dobyvatele Alexandra Velikého, obecně balkánské pochutiny jako víno, sýr, rakiji nebo chalvu, další si vzpomněli na starobylé sochy a kláštery, například ten ochridský, na třenice se sousedy, krásnou přírodu zahrnující hory i jezera, ale i na trollí farmy, které údajně nedávno pomohly jednomu prezidentovi k volebnímu vítězství. Pokušení pojmenovat toto číslo patetickým „Make Alexander Great Again“ bylo silné, zůstali jsme však u názvu držícího se víc při zemi: Makedonská čítanka.

Jako v mnoha jiných případech jsou to totiž literáti, kteří zachraňují pověst své země tím, že vytvářejí zajímavé, fascinující příběhy kořenící hluboko v eticko-mytickém jádru národa, které nejednou překvapí nebývale aktuálními přesahy. Pýr z názvu románu Petreho Andreevského je svébytným symbolem makedonské vůle po znovuzrození a vytrvání. Ukázka z této prózy nás zavede na makedonský venkov za balkánských válek, kde nic nenasvědčuje tomu, že se ocitáme ve dvacátém století našeho letopočtu. Polyfonní hlas makedonského lidu zazní také v povídce Živka Činga. Makedonskou postmoderní literaturu – v několika různých podobách – zastoupí úryvky z románů Balkánbabyloňané Luana Starovy, Akvamarín Tanji Uroševičové a Pupek světa od Venka Andonovského, který si jména svých postav vypůjčil z Kunderova Žertu. Nejaktuálnější vrstvu makedonské literatury představuje povídka Nektar Rumeny Bužarovské a téměř gogolovský Kabát Aleksandra Prokopieva. I zde se ženy emancipují, zatímco muži se bezradně potácejí mezi složenkami, alimenty a alkoholismem – v souladu s dominantními trendy euroatlantické civilizace.

Příhodným doplněním k literatuře psané nejmladším slovanským jazykem je studie o překladu z baskičtiny, jiného „malého“ jazyka a další literatury, jež je osudově rozkročena mezi několik států.

Příště se spolu s číslem, které nese pracovní název Sudetenland, podíváme do zmizelého světa českého německého pohraničí.

Přejeme vám dobrodružné a objevné čtení.

Alexej Sevruk