3/2025 – Tenkrát a dnes na Západě

Úvodník

Western je mezi „béčkovými“ literárními žánry pozoruhodným vytrvalcem. Jak na jiném místě tohoto čísla připomíná Mariana Machová, amerikanistka a spoluautorka jeho koncepce, lidé western vždy vnímali jako něco módního, co se zakrátko vytratí jak pára nad hrncem. Přitom během 20. století zažil několik výrazných vln popularity, filmových i literárních, a ovšemže i následných pádů. A jakkoli tu největší slávu už má patrně za sebou, i v současnosti proniká do knih a filmů jiných žánrů včetně těch nejpopulárnějších; stačí si vzpomenout na filmy ze světa Star Wars či na Avatara. Co nás k příběhům z Divokého západu neustále tolik přitahuje? Dobrodružství a napětí? Krásná divoká příroda, kde se obvykle odehrávají? Anebo představa svobody, ať už ji vidíme v obranných válkách indiánů, či v představě osamoceného jezdce, který se jen se svým koněm ubírá nekonečnou prérií? Proč bez westernu nedokážeme být?

Většinu textů v čísle lze označit jako postwestern, čímž tu myslíme dílo, které vychází z westernů starého střihu a současně se vůči nim kriticky vymezuje: přejímá jejich estetiku, prostředí amerického jihozápadu a další obvyklé rekvizity, opouští ale četná žánrová schémata, vyhýbá se stereotypnímu nahlížení na určité skupiny obyvatel a celkově se pokouší rozbourat zažité představy spojené s mýtem Divokého západu. Číslo otevírá rozhovor se spisovatelem a příležitostným etnologem Jáchymem Topolem, s nímž jsme si povídali o lásce k westernům, jejich specifickém významu pro českou kulturu i o proměnách obrazu severoamerických indiánů v knihách i ve filmu. Z prozaických úryvků má s postupy starých westernů nejvíc společného román Právo a pěst Józefa Hena, ačkoli navenek se jim podobá nejméně: zařazujeme ho jako příklad osternu, tedy v zásadě westernového příběhu, který je situovaný do východní Evropy 20. století. Je-li Henův Henryk kladným hrdinou, neboť se bez váhání staví na stranu bezbranných, protagonisté jiných próz jsou leckdy morálně ambivalentní, jako bývalý voják vystupující pod jménem Ludwik v románu Artema Čecha či pistolník Ming Tsu Toma Lina, který se v cestě za pomstou neohlíží na nic a na nikoho. Drsnější polohu vyvažuje odlehčený styl povídky spokanského spisovatele Shermana Alexieho o dvou začínajících banditech, kteří se vydávají vykonat „masakr bez násilí“, či úryvek z esejistického textu Čong Jongmuna, který se zaobírá tím, co znamená být pravým Texasanem. Queer western Klikařka Bridget od Claudie Cravens zase jako by chtěl být poctou všem marginalizovaným ženským hrdinkám. Je myslím nabíledni, že tento žánr ještě neřekl poslední slovo.

Pokud jste v tomto čísle plném prázdných nábojnic hledali a nenašli mnoho poezie, můžete se těšit už teď na to následující. Celé bude věnované básnířkám a básníkům z Lotyšska.

Martin Pšenička