Magdalena Císlerová
Na australskou literaturu a s ní spjaté akce narazíme v našich končinách jenom zřídka. I v anglofonním světě je stále často vnímána jako periferní a zdaleka ne všechny knihy publikované v Austrálii se následně vydávají na britském či americkém trhu, kde by mohly snáze zaujmout zahraniční nakladatele, čímž se ještě snižuje šance na překlad do češtiny. O to větším svátkem byl proto australsko-český literární večer pořádaný na konci srpna Městskou knihovnou v Praze. Provázela jím literární dokumentaristka Barbora Baronová a publiku představila spisovatelku Emily Bitto.
Melbournská rodačka s československými kořeny debutovala v roce 2014 románem The Strays (Zbloudilci), zasazeným převážně do třicátých let 20. století, kdy se konzervativní australská společnost snažila bránit vlivům „zkaženého“ modernismu. Bitto se při psaní nechala inspirovat skupinou avantgardních umělců žijících na farmě Heide v Melbourne (tzv. Heide Circle) a předkládá románově pojatý příběh o podobném utopickém společenství. Ve své druhé knize Wild Abandon (Bujará nezávaznost, 2021) vypráví o mladíkovi, jenž se z australského venkova vydává zkusit štěstí do Spojených států. Rozsáhlý román mimo jiné tematizuje stále aktuální problém – pocit méněcennosti vlastní kultury ve srovnání s velmocemi jako Velká Británie a USA.
Díky rezidenčnímu pobytu v rámci projektu Praha město literatury dostala australská autorka možnost strávit dva letní měsíce v českém hlavním městě a pracovat na svém třetím románu Reasons to Leave (Důvody odchodu). Navazuje jím na téma útěku z předchozích dvou knih, nyní ve formě útěku před komunistickým režimem. Román vypráví příběh autorčina otce, jenž byl v roce 1968 nucen opustit Československo a poté emigroval do Austrálie. Vzpomínky otce a jeho známých z ubytovny pro imigranty měla autorka během pražského pobytu šanci obohatit o rozhovory s příbuznými, kteří v Československu zůstali a následně byli režimem perzekvování. Jejich příběhy tak vytvářejí určitou protiváhu k otcovým zkušenostem a z opačné strany přinášejí odpověď na titulní rozvažování – proč v rodné zemi zůstat nebo proč se do ní vrátit.
Během rozhovoru mezi Emily Bitto a Barborou Baronovou zazníval vděk, že dnešní Češi nemusejí podobné dilema řešit. Ukázka z románu, která zazněla i v překladu Tomáše Míky, dala nahlédnout do těžkých začátků přistěhovalců v cizinecké ubytovně v Melbourne, kteří to štěstí neměli. Skupina Čechoslováků zde přemítá nad novým domovem, jenž v jejich očích naplňuje tradiční představu o Austrálii jako o zvláštní zemi, kde je všechno vzhůru nohama. Bitto se snaží tuto zkušenost zprostředkovat čtenářům všemi smysly. V ubytovně je slyšet bzukot desítek různých jazyků, jejichž mluvčím se imigračními pravidly uvolněná Austrálie tehdy otevírá. Pavel, nejspíš fikční verze spisovatelčina otce, novou zemi poznává prostřednictvím jídla a podivuje se místním chutím, ať už fazolím v sladké červené omáčce, chlebu bez kůrky, či použití hovězího namísto vepřového do klobás. U toho pozoruje další přistěhovalkyni Irenu, která se klepe zimou ve vymrzlé ubytovně bez topení a stěžuje si na kousavý kabát z australské vlny.
Na to, jak to s Pavlem, Irenou a dalšími dopadne, si budeme muset počkat. Třeba se díky blízkému tématu dočkáme i českého překladu. Bude také zajímavé sledovat, nakolik se československé dějiny a kultura do tohoto australského románu nakonec otisknou. Emily Bitto si posteskla, že jí otec nepředal rodný jazyk, zato ocenila, že se ji s vlastními kořeny snažil obeznámit alespoň pomocí jídla. S láskou tak vzpomínala na knedlíky či guláš, jejichž chuť si mohla letos oživit v místě původu. Možná proto vybrala k předčítání úryvek, v němž se zdůrazňuje, že vztahy k novým místům si vytváříme pomocí místní kuchyně.