Rozhovor s Pavlínou Krámskou a Tomášem Řízkem vedl Milan Pavlovič
Ostrovní Tchaj-wan je v moři českého knižního trhu stále více vidět. Největší zásluhu na tom nese nakladatelství Mi:Lù Publishing a především jeho edice Wen, ve které od roku 2014 vyšlo již patnáct titulů tchajwanské literatury, a někteří z autorů navíc představili své tituly v České republice i osobně. O okolnostech výběru knih, zájmu čtenářů a čtenářek či o plánech do budoucna rozmlouvali editorka edice Wen sinoložka Pavlína Krámská a nakladatel Tomáš Řízek, který zároveň celou edici výtvarně doprovází.
Milan Pavlovič: Když člověk napíše do překladače wen, ukáže se mu překlad z čínštiny „zeptat se“. Hned úvodem se tedy musím zeptat na název edice.
Pavlína Krámská: To je ona krása a hravost čínského jazyka, která spočívá v jeho homofonii. Naše edice se, přesně jak říkáte, jmenuje Wen, ale znak o čtyřech tazích v jejím logu znamená literaturu, kulturu, jazyk či vzor. Wen ve významu ptát se, a hlavně také poslouchat a cítit, je nám však stejně blízké, protože se snažíme o to, abychom poslouchali hlasy tchajwanských autorů, hledali v nich odpovědi. Odpovědi na to, jaká je tchajwanská literatura, jaký je život na Tchaj-wanu, a samozřejmě i mnohé další.
MP: Podle čeho vybíráte knihy do edice? Když jsem je procházel, řada titulů mi přišla velmi pomalá, popisná, často výrazně ekologicky zaměřená. Je to základní poloha tchajwanské prózy, anebo jde o váš osobní výběr, popřípadě o preference překladatelů?
PK: Je to kombinace všeho, co zmiňujete. U zrodu edice ale samozřejmě stály osobní preference, naše záliba v literatuře o přírodě a vztahu k ní. Environmentální literatura je na Tchaj-wanu fenomén, na konci 20. století pomohla definovat specifika tchajwanské literatury a zvýšila zájem o Tchaj-wan jako takový. Zaměřila se na poznávání dříve opomíjených míst, na proměnu fauny a flóry, zároveň i kultury a společnosti. Z toho pak vycházel její popisný a pomalý, kontemplativní charakter.
Tomáš Řízek: Už jsme ale vydali i akčnější tituly. Náš výběr vzniká po pečlivém zvážení, přihlížíme k významným oceněním, roli hraje dílo a osobnost autora. S některými autory se známe a dílu některých se věnujeme soustavně. Jako příklad bych rád zmínil našeho kmenového autora pana Liao Chung-ťiho, kterému v současné době připravujeme třetí knížku.
MP: Knihy z edice překládají většinou akademici, ať už ostřílení, anebo začátečníci bez dřívější překladatelské zkušenosti. Je v tom nějaký záměr, anebo není kde jinde brát?
TŘ: Tým jsme si budovali poměrně dlouho a v podstatě se všemi spolupracovníky, překladateli, spolupracujeme dlouhodobě. Jsou to lidé, které literatura zajímá a rádi si rozšiřují obzory. Naše nakladatelství vzniklo na základě akademického zájmu současné editorky Pavlíny Krámské a ve spolupráci s Katedrou sinologie Univerzity Karlovy, proto asi nejčastěji spolupracujeme s akademiky a s univerzitami. Zároveň jsme rádi, když se nám nějakým zajímavým titulem podaří zlákat i ty, kteří by se jinak věnovali jen tlumočnické a překladatelské dráze v soukromém sektoru.
MP: Olga Lomová vám na křtu esejů Walise Nokana vytýkala, že kniha nemá doslov a že bez pochopení kontextu si z ní čtenářstvo tolik neodnese. Většina vašich knih však doslovem, a často obsáhlým, disponuje. Dá se nějak obecně říct, zda potřebují překlady tchajwanského písemnictví zasvěcující komentáře?
TŘ: V tomto případě šlo o čas, kniha musela vyjít v konkrétním termínu a podrobnější doslov bychom už nestihli připravit. Původní, autorská předmluva, která ve sbírce esejů tohoto domorodého autora je, nehovoří přímo k českému čtenáři, a proto opomíjí některá potřebná vysvětlení. Hodláme to vyřešit tím, že autora přivezeme do České republiky a propojíme jej se čtenáři. Obecně se však na doslovy zaměřujeme. U některých knih typu předloňské antologie Vzpomínky a sny na obratníku Raka jsme šli dokonce tou cestou, že jsme každou povídku, každého autora nechávali odborníkem zasadit do určitého kontextu právě pro českého čtenáře.
MP: Edice je žánrově poměrně různorodá, obsahuje antologii, výbory, romány, poezii nebo komiksy. Sjednocující a téměř poznávací značku zato představují grafická úprava a vaše ilustrace, které navíc vytvářející most k řadě dalších orientálních knih, jež jste ilustroval.
TŘ: Rád s každým autorem, kterého vydáváme, vedu prostřednictvím ilustrací svůj vlastní vnitřní dialog. Samozřejmě ale respektuji autory, kteří jsou zároveň výtvarníci, jako je třeba pan profesor Lo Ch’ing nebo pan Liu Yong, a v jejich publikacích se snažíme představit obě umělecké polohy. Výtvarnou složku osobně považuji za velmi důležitou část naší práce. Je to vlastně i taková součást marketingu, naše knihy to charakterizuje, ozvláštňuje. Kniha pro mne je vždy významný objekt. Forma je pro mne důležitá. O tom bych mohl dlouze povídat.
MP: V rozhovoru o edici Xin, která vychází v nakladatelství Verzone, Zuzana Li zmiňovala, že až postupně zjistila, nakolik u nás čínské literatuře chybí zázemí, že neměla vychované čtenáře nebo recenzenty. Vy sami jdete ohlasu tchajwanské literatury vstříc i sérií akcí Myslet jako ostrov, v rámci které jste sem přivezli autory, jako jsou Liu Ka-shiang, Liao Chung-ťi nebo Egoyan Zheng. Akce navíc pořádáte po různých místech republiky.
TŘ: Pro nás je dialog se čtenáři také zásadní, proto na doprovodné akce klademe velký důraz. Pravidelně pořádáme akce v Městské knihovně v Praze, kam prakticky vždycky nějaké publikum přijde, a to nám dává prostor kultivovat pohled na asijskou literaturu. Mimo Prahu je „boj“ o čtenáře větší. Vysloveně boj o čtenáře vůbec – to není jenom o tom, zda má čtenář rád tchajwanskou literaturu. V akcích budeme každopádně pokračovat, už nyní připravujeme další ročník programu.
MP: Máte pocit, že se do zájmu o knihy promítá politická situace, respektive česko-tchajwanské vztahy? Protože je Tchaj-wan přece jenom místem, ke kterému se politická reprezentace vztahuje a které je ve veřejné sféře hodně vidět.
TŘ: Na naši vydavatelskou práci to přímý vliv nemá, ale občas je to patrné z otázek, které lidé na akcích pokládají. Pro nás platí, že stále děláme to, co jsme považovali a považujeme za zajímavé a co nás i baví, co se nám zdá smysluplné. To jsme začali dělat už v období, kdy byl Tchaj-wan na černé listině. Vydávali jsme tchajwanskou literaturu a budeme ji vydávat dál, ať bude politická konstelace jakákoliv.
MP: Můžete naznačit, nakolik se na vydávání vašich knih podílí české dotační programy, a nakolik je naopak umožněno díky podpoře tchajwanských institucí?
TŘ: Myslím si, že je to tak zhruba půl na půl. V rámci možností se snažíme, tak jako asi každé nakladatelství, využít všech možností podpory, které jsou k dispozici. Někdy jsme v tom úspěšnější, někdy tolik úspěšní nejsme. A funguje to tak oběma směry. Pokud projekt rozeběhneme, jsme vždy připraveni dotáhnout ho do konce i bez grantu. Všechny peníze, včetně úspor, nyní investuji do chodu nakladatelství.
MP: Zprvu jste vydávali zhruba jeden překlad ročně, letos jste v edici vydali už čtyři, celkem má Wen patnáct svazků. Roste čtenářský zájem stejně rychle jako nabídka?
TŘ: Domnívám se, že roste, protože máme odezvu, knihy se kupují. Neříkám, že jde o bestsellery, to bych lhal, ale knihy, které vydáváme, zkrátka i prodáváme. Letošní nárůst vydaných titulů byl způsoben částečně i tím, že u některých z nich došlo k posunutí data vydání. V podstatě se nám to ale trochu, řečeno v dobrém, vymklo z rukou, vydali jsme i další knihy mimo edici, takže jsme samozřejmě rádi, že jsme všechno zvládli – i ufinancovali, což je taky důležitá věc.
MP: Po skončení rozhovoru se přesouváme na křest dvou nových knih. Jak byste je představili? A doporučili byste je i někomu, kdo s vaší produkcí zatím nemá zkušenost, anebo byste na úvod radili něco jiného?
PK: Všem, kdo se chtějí seznámit s tchajwanskou literaturou, většinou doporučuji naši antologii Vzpomínky a sny na obratníku Raka, protože tam čtenář nalezne od všeho něco a je to takový průřez současnou literaturou. Navíc je kniha opatřena odbornými komentáři, které uvedou každého autora do souvislostí literárních i dobových. Nový titul Město Tchao-jüan: Brána na Tchaj-wan, který napsal Chen Ming-Pan, bych doporučila všem, kdo právě přemýšlí o prioritách svého života, mají rádi východní filosofii a estetiku nebo je chtějí pochopit, a samozřejmě těm, kteří plánují cestu na Tchaj-wan a potřebují tipy na výlet. Druhou novinku napsal Sie Kchaj-tche, jmenuje se Můj mravenčí otec a je to sbírka esejů o vztazích, dospívání a identitě zasazená do problematiky LGBTQ, které se hodláme do budoucna věnovat více.
MP: Možná tedy ještě zbývá doplnit, co v nejbližší době chystáte.
PK: Na jaro příštího roku připravujeme knihu Já a můj popelářský vůz, co se snažím dohonit od spisovatelky Sie C’-fan. Jedná se o sbírku esejů, autorka s humorem i smutkem umně přechází od trivialit kancelářské práce k vážným etapám svého života. Popelářský vůz je typická kulisa Tchaj-wanu, obrazně představuje příležitost pro vnitřní očistu. Na podzim by pak měl vyjít melancholický román Letní bouřka od Tchung Wej-keho, zasazený na periférie do zasutých koutů země i času. A v přípravě je i další antologie současné tchajwanské prózy, která se bude jmenovat V cizí kůži. Půjde o povídky a eseje o schopnosti přijímat sebe samé i druhé tváří v tvář historii, politice, genderu, nemoci nebo jinakosti. Jak už jsem prve naznačila, antologie a román Membrána, který ji bude doplňovat, dají prostor mimo jiné tématu LGBTQ. Na začátku roku 2025 pak vyjde zmiňovaná třetí kniha autora Liao Chung-ťiho, sbírka povídek Rybí snění.
Pavlína Krámská
Pavlína Krámská (* 1978) vystudovala sinologii a kulturologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a následně absolvovala doktorské studium v oboru teorie a dějiny literatur zemí Asie a Afriky. Od roku 2013 pracuje jako editorka a překladatelka nakladatelství Mi:Lù Publishing. Dlouhodobě se věnuje tchajwanské a environmentální literatuře. V rámci studia a jako překladatelka se účastnila řady výzkumných a překladatelských projektů a zahraničních pobytů a měla možnost spolupracovat jak s domácími, tak zahraničními univerzitami, výzkumnými ústavy, muzei a knihovnami. Z tchajwanských autorů do češtiny přeložila díla spisovatelů Liou Kche-sianga, Wu Ming-iho, Liao Chung-ťiho a Jang Mua. Je také autorkou knih pro děti, na kterých spolupracuje s ilustrátorem a malířem Tomášem Řízkem. Obrázková kniha Kluk a Měsíc získala čestné uznání v japonské soutěži Muzea obrázkových knih Oshima.
Tomáš Řízek
Tomáš Řízek (* 1963, Praha) je ilustrátor, grafik, malíř a nakladatel. V letech 1984–1988 formoval svůj výtvarný názor pod vedením malíře a grafika Jaroslava J. Králíka a kopírováním gotických madon. Jeho zájem se postupem času přesunul také k ilustracím pro děti a mládež. Získal několik významných ocenění, například Italskou cenu Hanse Christiana Andersena, Zlatou stuhu nebo Stříbrnou medaili Jana Masaryka. Je zastoupen ve sbírkách v České republice, Velké Británii, Německu, Švýcarsku, Itálii, Číně a na Tchaj-wanu. Kromě vlastní autorské a pedagogické práce se prostřednictvím Mi:Lù Publishing věnuje nakladatelské činnosti v České republice a na Tchaj-wanu. V posledních letech žije střídavě v těchto dvou zemích. Za své umělecké a pedagogické aktivity na Tchaj-wanu se nedávno stal laureátem ceny Gratias Agit 2023.