Rozhovor s Tomášem Reichelem a Nikolou Kochovou vedla Olga Pavlova
V roce 1991 vzniklo nakladatelství Host, které se zpočátku zaměřovalo především na vydávání poezie a literárněteoretických textů. Dnes patří mezi větší české hráče a snaží se na tuzemskou scénu přinášet jak různožánrové bestsellerové publikace, tak i náročnější projekty. O proměně přístupu k překladové literatuře jsme mluvili s jedním ze tří zakladatelů Tomášem Reichelem a s vedoucí překladové redakce Nikolou Kochovou.
Olga Pavlova: Proč nakladatelství Host po několika letech od svého založení odstoupilo od myšlenky vytvářet různé překladové edice?
Tomáš Reichel: Od těchto edic jsme ustoupili, protože vyhledávat knihy, které jsou si nějak podobné, není produktivní. Hledáme knihy jednotlivě: podle širších oblastí nebo cílových skupin. V devadesátých letech jsme teprve začínali, snažili jsme se zmapovat trh. Věděli jsme, že dříve vyšly úspěšné edice, tak jsme je také chtěli dělat. Spolupracovali jsme například s Borisem Myslivečkem, který nám doporučoval většinou starší francouzské romány. Vytvořili jsme několik zajímavých edičních počinů, ty ovšem nedosáhly většího úspěchu, proto jsme začali hledat jiné cesty.
OP: Tehdy v devadesátých letech jste měli i Edici světové poesie. Tu jste však zrušili a celkově jste od překladové poezie ustoupili, i když u české básnické tvorby zůstáváte. Proč tomu tak je?
TR: Tehdy jsme byli mladí a více nás zajímala poezie. A bylo to i tím, s jakými lidmi jsme byli v kontaktu, kteří nám knihy doporučovali nebo byli schopní je připravit. Dnes je nás v nakladatelství skoro čtyřicet a tehdy jsme byli tři: Miroslav Balaštík, Martin Stöhr a já.
OP: Nechcete snad říct, že poezie je literární žánr výhradně mladší generace?
TR: To ne, prostě nás začala méně přitahovat: těžiště naší práce se obrátilo k próze a literární teorii.
Kdybychom v redakci měli někoho s přehledem řekněme o francouzské poezii, tak bychom ji třeba překládali, ale my se raději zaměřujeme na tu českou. V devadesátých letech jsme vydávali básnické sbírky našim kamarádům, postupně se to měnilo, přidali jsme překladovou beletrii, non-fiction, fantasy. Jinak řečeno, něco jsme tehdy dělali a dnes jsme se na to vybodli.
OP: Pokud tomu rozumím správně, patříte tedy k nakladatelstvím, která se drží názoru, že edice jsou zbytečné, a raději si ponechávají pro výběr titulů širší pole. Na druhou stranou častým argumentem pro zřízení edice je fakt, že na literárním trhu někdy fungují jako sběratelský artefakt. Podobní knihomilové vás nezajímají?
TR: Snažíme se orientovat na širší trh, i když edice mám rád. U mě doma najdete Antickou knihovnu, která vycházela od konce šedesátých let. Zároveň bych ten fetiš jménem edice raději nepřeceňoval.
OP: Když říkáte, že se orientujete na širší publikum, kolik překladových titulů ročně vydáváte?
TR: Záleží, jestli do toho počítáme fantasy, sci-fi, nebo jenom společenskou beletrii.
OP: Mám na mysli tu poslední kategorii.
TR: Tipl bych, že vydáme okolo patnácti až dvaceti titulů ročně.
OP: Překvapuje mě, že ve vašem případě to číslo není větší.
TR: Když k němu připočtu fantasy a detektivky, vyjde to až na sedmdesát.
Nikola Kochová: Základními principy výběru knih v rámci všech žánrů zůstávají kvalita díla, možnosti jeho uchopení a zpropagování – tedy vhodnost titulu v rámci edičního plánu – a dále také důvěra v to, že dokážeme zaujmout a obohatit české čtenáře.
OP: Které z vámi nabízených titulů patří mezi ty „nevhodné“ a z jakého důvodu do edičního plánu nezapadají?
NK: Po mnoha letech postupně upadá zájem čtenářů o krimi žánr. Momentálně je mnohem těžší prosadit na tomto poli nové jméno, proto v tomto směru vybíráme méně titulů. Zavedená autorská jména však stále čtenáře baví a jejich nové knihy se nadále objevují v žebříčcích prodejů. Prozatím se nevěnujeme například kuchařkám a pouze výjimečně třeba životopisům.
TR: Děláme knížky, které mají potenciál. Patříme mezi kvalitní mainstreamová nakladatelství a do čistě komerčních projektů se nevrháme.
OP: Nemáte někdy pocit, že český literární trh začíná být překladovou tvorbou přehlcený?
TR: Myslím si, že kdyby u nás vycházelo o deset patnáct procent titulů míň, nic se nestane. Otázku přehlcení trhu si však každý nakladatel musí vyhodnotit sám. Vždy záleží, jestli mluvíme o komerční, nebo nekomerční literatuře.
OP: Neměly by tedy některé nekomerční tituly dostávat větší péči?
TR: To je otázka obchodní strategie každého nakladatele. Nejde ale věnovat velkou péči titulu, kterého se prodá maximálně pár set kusů, to by potom nakladatel musel současně chodit do jiné práce.
OP: Nedostává se vám při takovém množství titulů negativní zpětné vazby od redaktorů? Nestěžují si, že nestíhají, že jsou unavení?
TR: Naši redaktoři vystupují i jako produktoví manažeři, mají na starosti patnáct až dvacet titulů ročně, ale to neznamená, že je všechny redigují, korigují atd., jako tomu může být v jiných nakladatelstvích. Snažíme se, aby naši kolegové nevyhořeli.
OP: Únava se může podepsat i na překladatelích. Jak postupujete, když zavedený překladatel či překladatelka odevzdá méně kvalitní práci?
NK: Nejdůležitější je komunikace. Může se stát, že překladatel z důvodů, které není schopen ovlivnit, odevzdá ne zcela kvalitní text. Po předchozím upozornění lze takovou situaci vždy vyřešit.
Tomáš Reichel
Tomáš Reichel (* 1971) je nakladatel a ředitel brněnského nakladatelství Host. Studoval bohemistiku a historii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Vydal dvě básnické sbírky, Před branou popela (1996) a Ztracený ráj (1999). V současnosti je členem představenstva Svazu českých knihkupců a nakladatelů.
Nikola Kochová
Nikola Kochová (* 1986) vystudovala bohemistiku na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity, působí jako redaktorka v nakladatelství Host, kde se zaměřuje na zahraniční literaturu.