Jakub Vaněk
Segalen, Victor. René Leys.
Z francouzského originálu René Leys (1971) přeložili Veronika Matiášková a Petr Janus.
1. vydání. Praha: Rubato, 2021. 239 stran.
Román o První čínské revoluci a evropském snu o exotismu je teprve druhým do češtiny přeloženým dílem pozoruhodného francouzského spisovatele, lékaře, archeologa, etnografa a fotografa Victora Segalena. Ve Francii byl Segalen znovu objeven poměrně nedávno, jeho význam pro moderní francouzskou literaturu je však nesporný. Ve svých dílech mísil pečlivé historické a etnografické studium s básnickou imaginací a smyslem pro kompozici. Segalenovým stěžejním tématem je exotismus, skrze který ohledává evropské fantazma Dálného východu, kolonialismus a možnosti dialogu a poznání odlišných kultur na počátku 20. století.
Segalen se jednou křivě usmál a z toho úsměšku se zrodila další kniha, [1] píše jeho přítel, spisovatel Gilbert de Voisins, s nímž Segalen podnikl svou první velkou cestu do Číny. V roce 1910 se Segalen usadil se svou ženou a synem v Pekingu. Od května 1911 do října 1912 učil jako lékař fyziologii na Imperiální lékařské fakultě v Tchien-ťinu, do Pekingu se však pravidelně vracel. Byl tak svědkem událostí od února do října 1911, které vedly ke svržení posledního čínského císaře dynastie Čching a nastolení republiky a o kterých později napsal v románu René Leys. Právě na tuto knihu naráží Voisins ve svém textu pro Nouvelle Revue Française z roku 1923 (kniha vyšla v roce 1922 v Paříži). Jedná se o jediné Segalenovo literární dílo, v němž se zabývá současnými událostmi. Snad i proto ten úsměšek. A proto se o ní Segalen vyjadřoval jako o parodickém protějšku jiného svého projektu, nikdy nedokončené knihy Syn Nebes o čínském císaři. [2]
Nic dalšího se tedy již nedozvím (11), konstatuje hned v úvodu vypravěč v reakci na smrt čínského císaře Caj-tchiena v roce 1908. V zápiscích datovaných od února do listopadu 1911 pak tento vypravěč, který sdílí autorovo jméno i další podrobnosti jeho tehdejšího života, rozvíjí svou touhu přiblížit se tajemství Zakázaného města, komplexu císařského paláce zbudovaného v nitru Vnitřního města, v samotném středu Říše středu. Ztělesnění svého snu o proniknutí do tajemství vznešené starověké Číny nalezne vypravěč v René Leysovi, svém belgickém učiteli severní mandarínštiny, jazyka vládnoucí dynastie. Jeho naděje však vyústí pouze v další nejistotu.
Prolínáním historických reálií a imaginace postav, která je zároveň důmyslným způsobem tematizovaná, se autor dotýká (pre)konceptuálního pojetí literatury. Podobným způsobem postupoval i v knize Peintures (Malby, 1916), souboru imaginárních čínských maleb o císařských dynastiích, který je zároveň pozoruhodným esejem o vidění a evokační moci slov. A lze tak chápat i sbírku Stély (Stèles, 1912, č. 1978), která byla dlouhou dobu jedinou Segalenovou knihou přeloženou do češtiny. Název odkazuje ke kamenným stélám, které nesou záznamy o událostech či morální naučení. Nejedná se však o autentické překlady čínských nápisů, jak by se mohlo zdát, ale o vlastní básnická díla. Jak píše o sepětí reálnosti a fikce překladatel Stél Václav Jamek, Segalenovi nejde jen o to, zachytit něco, co mohlo existovat, hrozilo existencí, ale neexistuje, nýbrž že všechny fantastické prvky hledá i pevně zasazuje v realitě světa. [3]
V René Leysovi se přitom nejedná pouze o prolnutí snu a skutečnosti, ale také o střet kultur, který způsobuje otřes a proměnu v základech jejich pojímání světa. Segalen přijíždí do Pekingu obsazeného evropskými velmocemi, které po potlačení Boxerského povstání v letech 1899–1901 stále posilují svůj ekonomický a kulturní vliv. Není to poprvé, kdy je Segalen konfrontován s nájezdy evropských „civilizátorů“. Na Tahiti se setkává s dílem Paula Gauguina, jehož pozůstalost byl pověřen uspořádat. Zajímá se zde o život původních maorských obyvatel a píše román Les Immémoriaux (Bezpamětné, 1907), pokus zachytit živě zevnitř tuto svobodnou a radostnou civilizaci a zároveň historii jejího rozvrácení. [4] Ani v René Leysovi se autor nestaví na stranu Evropanů, kteří v říjnu roku 1911 vítají revolucionáře Sunjatsena, zakladatele republiky.
Segalen je na straně fascinace, tajemství a prastaré vznešenosti neevropských kultur. V Orientalismu píše Edward Said: V mysli umělců typu Nervala a Segalena podněcovalo slovo „Orient“ jedinečné asociace exotiky, krásy, záhad a příslibů, vždy však zároveň představovalo širokou historickou generalizaci. [5] Exotismus tvoří stěžejní téma Segalenových děl a zároveň jejich hranice. Segalen však není politický spisovatel. Čína není ústředním tématem jeho poezie, nýbrž pouze záminkou jeho vnitřního hledání. [6] Totéž platí o románu René Leys, který je označován za iniciační knihu. Leys je průvodcem po Pekingu vyšších vrstev spjatých s císařstvím, ale zároveň také zprostředkovatelem snu a živitelem imaginace, průvodcem na cestě k vlastnímu „středu“.
Podobně mezní jako samotný román je tak též jeho ústřední postava: syn belgického obchodníka, který si pozoruhodně rychle přisvojuje vše čínské. Je skutečným prostředníkem mezi adeptem Segalenem, pisatelem deníku, a císařskou Čínou, která je na pokraji svého zániku. Dokonale o něm platí to, co napsal ve svých cestovních zápiscích z Číny Henri Michaux: Všem, od posledního kuliho po prvního mandarína, jde o jedno: neztratit tvář; na té si zakládají, o tu jde především. [7] René Leys působí jako projekční plocha Segalenových tužeb. Mistrně rozvíjí vypravěčovy náznaky a přání, doslova je ztělesňuje, dává jim smyslovou skutečnost pevně vrostlou do čínské skutečnosti. A zároveň nikdy neztrácí tvář, nepopírá nic ze svých historek a imaginativních konstrukcí, a to až do nejzazší krajnosti, za kterou zbývá jen možnost nového tázání.
René Leys je knihou pochybností. Je však také knihou velice čtivou a živou v tématech i stylu, knihou cennou jako literarizovaný dokument i jako literární dílo. Za to je nepochybně třeba vzdát hold také dvojici překladatelů, Veronice Matiáškové a Petru Janusovi, díky nimž zní Segalenův věcný a dynamický, zároveň místy eliptický, deníkový styl velice přesvědčivě. V obtížném terénu čínských reálií by čtenář místy ocenil poznámky, případně mapu, která je součástí některých francouzských vydání a odpovídá důležitosti, kterou má v románu topografie. Tyto drobné výtky však zcela zastíní samotná skutečnost uvedení knihy významné nejen z hlediska historie francouzského kolonialismu a čínsko-evropských vztahů, ale především jako živé dílo moderní literatury.
Poznámky:
1. La Nouvelle Revue Française 10.114 (1. března 1923): 571–572. [Zpět]
2. Heslo na stránce universalis.fr, autor Yves Kirchner. Dostupné z: https://www.universalis.fr/encyclopedie/rene-leys/. Citováno 31. 1. 2022. [Zpět]
3. Segalen, Victor. Stély. Přel. Václav Jamek. Praha: Odeon, 1978. 107. [Zpět]
4. Tamtéž, 108. [Zpět]
5. Said, Edward W. Orientalismus: západní koncepce Orientu. Praha: Paseka, 2008. 383. [Zpět]
6. Segalen, Victor. Stély. Přel. Václav Jamek. Praha: Odeon, 1978. 109. Jde o parafrázi Segalenových slov. [Zpět]
7. Michaux, Henri. Barbar v Asii. Kutná Hora: Tichá Byzanc, 2010. 159. [Zpět]