Kristýna Králová
Stefánsson, Jón Kalman. Letní světlo, a pak přijde noc.
Z islandského originálu Sumarljós, og svo kemur nóttin (2006 [2005]) přeložila Helena Kadečková.
2. vydání. Praha: dybbuk, 2021. 197 stran.
Román Letní světlo, a pak přijde noc o vzájemně propojených osudech obyvatel jedné islandské vesnice rozhodně není pouhým vyprávěním o lokálních vztazích a aférách. Jónu Kalmanu Stefánssonovi, který za toto dílo získal v roce 2005 Islandskou literární cenu, se podařilo vtisknout ději téměř univerzální platnost. Kniha dalece přesahuje hranice Islandu a čtenář postupně zjišťuje, že se ho mnohé z vypravěčových úvah osobně dotýká bez ohledu na geografickou situovanost. Možná i to je důvod, proč román oslovil české publikum natolik, že se po dvanácti letech dočkal druhého vydání.
Vypravěč se čtenářem od samého začátku udržuje kontakt, text dokonce občas nabývá rysů ústního vyprávění, v němž se mluvčí mezi řečí obrací na posluchače: Zajímavé, jak se vše nakonec změní, železná opona, černobílá televize, psací stroje, kdy se asi tenhle vývoj zastaví, nemusíš samozřejmě odpovídat, jenom si tak nahlas přemýšlíme (…). (38) Čtenář, vtažený do tohoto dialogu, se po boku vypravěče zařazuje mezi vesničany, kteří pozorují místní události a tráví dlouhé chvíle jejich hodnocením: Tyhle otázky nás přímo pálily a byly častým tématem rozhovorů za dlouhých zimních večerů, kdy na nás svět jakoby zapomněl a nic se nedělo kromě toho, že nebe měnilo barvu. (29) Tímto způsobem se vlastně vytvářejí novodobé ságy o Islanďanech z devadesátých let minulého století, kdy se román odehrává. Literárnímu stylu ság se ostatně text v určitých rysech přibližuje, například narativní perspektivou, kdy děj je zobrazen jakoby neutrálně, vypravěč popisuje příčiny a následky událostí, aniž by otevřeně stranil jedné ze zúčastněných stran, anebo v kresbě postav, které často skrývají své emoce v nitru a nedávají je znát navenek. Vypravěč se o nich však dozvídá z jejich korespondence, kterou otevírá zaměstnankyně poštovního úřadu a jejíž obsah se stává veřejným tajemstvím.
Na rozdíl od hrdinů staroseverských ság, kteří bojovali o svou čest, postavy Stefánssonova díla svádějí souboj se svou dobou, jež na ně klade nové nároky. Během devadesátých let se na Islandu prosadily určité ekonomické změny, jimž vzhledem ke své odlehlosti dlouho odolával. Na jednu stranu tak došlo k rozvoji poněkud ustrnulého ostrovního světa, na druhou stranu sem pronikly pokřivené ideály společnosti ovládané konzumem a honbou za perfektním životem. Současně začala klesat dosud uznávaná hodnota vzdělávání, tradice nebo duchovna, protože jejich rozvíjení negeneruje okamžitý zisk. Není divu, že nikdo z vesničanů nechápe chování hrdiny úvodního příběhu, který zčistajasna opustí lukrativní pracovní pozici, prodá svůj dům (největší ve vesnici), range rover i luxusní obleky na míru, aby za získané peníze nakoupil latinské knihy o astronomii, studoval je a pořádal přednášky o nebi nad Islandem. Hrdinové dnešní společnosti již nejsou kosmonauti vzhlížející ke hvězdám, jako byli před půl stoletím, ale mediální hvězdy, interiéroví architekti a kuchaři. Namísto hledání vyšších cílů lidstva nastoupil kult těla: Posilovny se šířily takovou rychlostí, že je už nikdo ani nestačil počítat, brzy jich bylo víc než škol, mnohem víc než kostelů, což je celkem pochopitelné, cvičitelé a trenéři v posilovnách ovlivňují náš život víc než faráři, jejichž doba se už chýlí ke konci, brzy ve svých černých talárech zkamení chválíce Boha, kterého nikdo už dva tisíce let neviděl, ale kterého přesto přivoláváme, když se blíží náš konec. (93)
Zatímco staří Islanďané měli otázky fungování světa, koloběhu života a smrti vyřešené pomocí mýtů, jejich potomci nevědí, jak k nim přistoupit, a tápou v základní otázce, jak vlastně žít. Někteří následují současné trendy, aniž jim přinášejí pocit štěstí, jiní se uzavírají před světem. Samotář Benedikt odmítá pokusy o sblížení ze strany své známé Thuríd a místo toho propadne kouzlu krásné dívky na fotce z cestovního katalogu. S vidinou setkání za ní odjíždí do Londýna, kde si až příliš pozdě uvědomí, že ve skutečnosti miluje Thuríd. Ta sice postrádá rysy modelky, zato je však živou ženou, ochotnou zahrnout ho láskou.
Vedle kritiky konzumní společnosti je výrazným tématem románu také plynutí času a lidská pomíjivost. Život se podobá severskému létu, je krátký a prchavý, ale zato intenzivní, často spojený s živočišnou touhou po sexu, která některé postavy popadá. Záblesky životní energie, letního světla, jsou však záhy pohlcovány tmou v podobě umírání. Oproti svým předkům žijí obyvatelé vesnice sice v blahobytu, ten ale není zárukou šťastného života, který ani sebelepší péče nemusí zajistit: Všichni potřebujeme jít někdy k lékaři (…), od začátku nás rozřazují, umísťují do tabulek, proměňují v body v grafech, porovnávají vzhledem k průměru, očkují skoro proti všemu kromě smutku, zklamání, smrti. (183) Společnost nepříjemné pocity vytěsnila a nechala každého, aby se s nimi vyrovnal sám. Jakýsi pevný bod ve víru neustálých změn, kterým jsme vystaveni, tvoří islandská příroda, moře a samotná země. Jejich neměnnost uklidňuje, pohled na mořskou hladinu umožňuje člověku na chvíli uniknout z toku času: Je zbytečné na něco myslet, člověk prostě je, poslouchá, hledí vstříc světu, tichému jitru, světové velmoci se v takových chvílích mění v prach. (175)
Mimo výše nastíněné hlavní náměty Stefánsson rozvíjí i mnoho dalších, vyprávění je protkané pronikavými myšlenkami, které vypravěč vždy prohodí jakoby mimochodem. V důsledku toho román přináší aktivnímu čtenáři množství intelektuálních podnětů, nutí ho uvažovat nad konkrétními problémy moderní doby a hledat možná řešení.