Překlady klasické literatury mi dělají větší radost

S rumunskou bohemistkou a překladatelkou Hellianou Ianculescovou jsme mluvili o narůstajícím zájmu o češtinu na Bukurešťské univerzitě, o postavení české literatury v Rumunsku a o překladu klasické a současné literatury.

Olga Pavlova: Jaké má dnes bohemistika postavení mezi jinými slovanskými jazyky na katedře slovanských jazyků v Bukurešti?

Helliana Ianculescová: Fakulta cizích jazyků a literatur na Bukurešťské univerzitě je jedinou rumunskou fakultou, kde se vyučuje více než pětatřicet cizích jazyků. Má čtyři studijní programy, které fungují v konkurenčním režimu: filologie, překlad a tlumočení, kulturní studia a aplikované moderní jazyky. Slovanská filologie – v 70. až 80. letech Fakulta slovanských jazyků a literatur – má více než padesátiletou tradici a zahrnuje sedm sekcí moderních slovanských jazyků: bulharštinu, češtinu, chorvatštinu, srbštinu, slovenštinu, polštinu, ukrajinštinu a dva lektoráty makedonského a slovinského jazyka. Separátně působí Oddělení ruského jazyka a literatury. Absolventi následně působí jak ve školství, tak i v novinách, rozhlasu, televizi, kulturním managementu, ve firmách se smíšeným kapitálem, nachází uplatnění také jako překladatelé nebo tlumočníci na různých úrovních. V poslední době registrujeme velký zájem o český jazyk. Z tohoto důvodu se čeština vyučuje i v rámci programu Aplikovaný moderní jazyk v kombinaci s jinými jazyky.

OP: Myslíte si, že v Rumunsku českou literaturu čtou spíše jen vybraní čtenáři, nebo je všeobecně známá, jak je tomu například v Polsku?

HI: Řekla bych, že česká literatura není obecně mezi rumunskými čtenáři velmi rozšířená, i když se hodně překládá. Samozřejmě velmi známí jsou Jaroslav Hašek, Bohumil Hrabal, Milan Kundera. Avšak lze říci, že čím dál tím víc se projevuje trend prudkého snížení počtu čtenářů papírových knih. Literatuře konkurují moderní technologie. Velká nakladatelství se však respektují a vydávají dál literaturu, včetně české, v malých nákladech, a zejména díky dotacím od Ministerstva kultury České republiky. V roce 2005 například jedno rumunské nakladatelství začalo s řadou české literatury, v níž měly být každoročně vydány dva tituly klasické literatury a dva tituly z té současné. Avšak samotný projekt trval pouze jeden rok.

OP: Překládáte raději současnou, nebo starší českou literaturu?

HI: Donedávna jsem překládala klasickou literaturu, mj. Karla Čapka a Jana Nerudu, ale už několik let se věnuji té současné. Avšak i z jazykového hlediska mi větší radost dělá překládat klasickou literaturu. Naplňuje mě to více než překlady současných českých autorů, z nichž mnozí používají nespisovný, vulgární či slangový jazyk. Možná se to děje i z jisté touhy po originalitě.

OP: Který současný český autor nebo autorka na vás udělal největší dojem?

HI: Asi největší stopu ve mně zanechal román Paměť mojí babičce od Petry Hůlové, debut studentky mongolistiky a kulturologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, jenž vypráví o rozporu mezi tradičním mongolským způsobem života a životem ve městě. Jazyk knihy je prostý, poetický, plný něhy a úsměvných přirovnání. Také je čtivý a přirozený.

OP: Kromě mnoha českých titulů jste přeložila román Pavola Rankova Stalo se prvního září (nebo někdy jindy). Jak se vám tento román překládal?

HI: Tento román, který získal Cenu Evropské unie za literaturu, je neobvyklý, jelikož se kvazi romantický příběh odehrává v širokém historickém kontextu. Zahrnuje období od roku 1938 do roku 1968, což poskytuje autorovi příležitost zabývat se hlavními etapami dějin Slovenska. Překlad knihy byl obtížný, Pavol Rankov používá mnoho maďarských slov a výrazů, které jsem přeložila v poznámkách pod čárou. Pomáhal mi s tím známý maďarský bohemista László G. Kovács. Zároveň ve stejných poznámkách jsem se snažila prezentovat konkrétní detaily o devětačtyřiceti historických postavách, které se objevují v románu, i o historickém kontextu, čímž mohl rumunský čtenář uceleně nahlédnout období let 1938 až 1968.