Paul Celan
Z němčiny přeložil Jakub Kostelník
Jakub Kostelník uspěl v soutěži Jiřího Levého se svými překlady básní Paula Celana již podruhé – i tentokrát získal 3. místo v kategorii poezie – a také v Plavu se tedy s nimi objevuje opakovaně (poprvé v čísle 12/2011). Překladatelův výběr, nazvaný Mák zapomnění podle jednoho celanovského verše, obsahuje pětici delších básní, v nichž se podzimní a zimní noci plní řezavými obrazy, doplněnou o čtveřici miniatur, které spojují snové záblesky tělesnosti a snaha o maximální hutnost výrazu.
Černé vločky
Napadl sníh a beze svitu. Uplynul již
úplněk nebo dva, kdy podzim pod mnišskou kutnou
poselství přinesl mi, list z ukrajinských hald:
„Vzpomeň si, že zima nastala i zde, teď po tisící,
v zemi, kde teče nejširší proud:
Jákobova nebeská krev, požehnaná sekerami…
Ó led červeně nezemské – jejich hejtman brodí se bahnem
s celým svým komonstvem ke slunci, jež se tmí… Ó šátek, mé dítě,
abych se zahalila, když blyskotají helmy,
když růžová kra praská, když se sněžně
práší z kostí tvého otce, kopyta drtí
píseň cedru…
Jen šátek, šáteček jen tenký, který opatruji
u sebe, teď když se učíš plakat,
tíseň světa, jenž se již nezazelená tvým dětem, mé dítě!“
Matko, podzim mi odkrvácel, sníh mě spálil:
Když srdce jsem hledal, srdce, co pláče, závan jsem našel, ach závan léta,
byl jak ty.
Vytryskla mi slza. Utkal jsem šátek.
Nokturno
Buď ve střehu a nespi již.
Prozpěvující topoly
odtáhnou s vojskem do polí.
Rybníky krví naplníš.
Zelené kostry při tanci.
Troufale jedna oblak strhla:
zvětralá, zmrzačená, zmrzlá,
a tvůj sen z kopí krvácí.
Porodní bolestí svět vyje,
do lunné noci holá zvěř se připlazila.
Bůh je jeho kvil. A
mám strach a zima mi je.
Slza
Promodřete noc.
Sfouknul jsem všechna světla.
Proskočil jsem temnotou.
Chvěl jsem se s hvězdami v propasti.
Do větví jsem se vplet:
Tvé těžké vlasy, vzdálená pouta.
Tvůj bolavý krok, modrý svět.
Tvůj temný pád, zachytil jsem své srdce.
Nebyl to šeřík, a tys šeřík chtěla.
Nebyl to noční vítr a nikdy nebude.
Nejsou to písně, písně mě nepromění.
Touha to není, je to déšť.
Dvoupodoba
Nechť je tvé oko svící v komoře
a pohled knotem,
dost slepého mě ponechej,
abych jej zapálil.
Ne.
Ať se to jinak rozhodne.
Vyjdi před svůj dům,
svůj strakatý sen zapřáhni,
nech jeho kopyta promlouvat
až k sněhu, jenž jsi sfoukla
z hřebenu mé duše.
Vinaři
Nani a Klausovi Demusovým
Vinaři zpodzimní víno jejich očí,
vinaři slisují vše, co bylo zaviněno, i toto:
tak noc tomu chce,
noc, o niž opřeni jsou, zeď,
tak žádá kámen,
kámen, přes který jejich špacírka marně mluví
do mlčení odpovědi –
jejich hůl, jež jednou,
jednou na podzim,
když k smrti bobtná rok jak hrozen,
hůl, jež jednou promluví němotou, dolů
do propasti smyšlenek.
Vinaři zpodzimní, slisují víno,
slisují čas jak jejich oči,
vinaři stáčejí prosakující a zaviněné
do hrobu slunce, který chystají
rukama posílenýma nocí:
pro které ústa žízní, později –
pozdní ústa, podobná jim:
slepému zkřivená a ochrnutá –
ústa, k nimž doušek vzpěnil z hlubin, mezitím
nebe sestoupí do moře z vosku,
aby zdáli svítilo jak oharek svíčky,
když konečně se svlaží ret.
POD KŮŽÍ mé ruky přišité:
tvé smělejší
jméno.
Když hroudy vzduchu
hnětu, naši stravu,
zkysne jeho
lesk slabik
z pošetile otevřených
průduchů.
ZAPOČATÝ ROK
s hnijící kůrkou
chléb sebeklamu.
Pij
z mých úst.
DŘEVOLÍCÍ
struskoústý
šašek na šlapacím kole:
na ušních hadrech visí
ti oko
a hopsá
ozeleněno.
DO SEBE VRÁŽEJÍCÍ SPÁNKY,
nahé, v půjčovně masek:
nezvaná naděje
vyhazuje
vlečné lano za svět.
Na mořských okrajích rány
přistává dýchající číslo.
Originál: Celan, Paul. Die Gedichte. Kommentierte Gesamtausgabe in einem Band. Frankfurt am Main: Suhrkamp Verlag, 2003.
Paul Celan
Paul Celan (1920–1970) se narodil v Černovicích v rumunské Bukovině jako německy mluvící Žid. Jeho rodiče zahynuli v koncentračním táboře. Po válce odešel z tehdy sovětských Černovic nejprve do Bukurešti, poté do Vídně a od roku 1948 žil v Paříži. Ke konci života měl vážné psychické problémy – a posléze jej ukončil skokem do Seiny. Je autorem básně Todesfuge (Fuga smrti) z roku 1945, jedné z nejnaléhavějších básní o holokaustu, a devíti básnických sbírek. Jeho raná tvorba se nesla v duchu symbolismu – později byl výrazně ovlivně surrealismem: postupně opustil vázaný verš a snažil se především o důslednou práci s jazykem a koncentrovanost výrazu, která někdy hraničí až se zašifrovaností.
Jakub Kostelník
Jakub Kostelník (*1982) je absolventem FF MU v Brně. Knižně publikoval své překlady z ruské poezie (Poslední básně Z. Gippiusové a Kříž na skále M. Lermontova). Překlady z němčiny uveřejnil doposud pouze časopisecky. V roce 2009 vydal básnický debut Ptáci v orchestřišti.