Rozhovor s Kyuchinem Kimem vedla Olga Pavlova
S korejským bohemistou a překladatelem Kyuchinem Kimem jsme mluvili o počátcích studia bohemistiky v Jižní Koreji, o prvních překladech z češtiny do korejštiny a také o několika způsobech překladu románů Milana Kundery.
Olga Pavlova: Proč jste se ve svém profesním životě zaměřil právě na českou literaturu?
Kyuchin Kim: To byla trochu náhoda a trochu plán. Když jsem začal pracovat jako asistent v Ústavu ruských studií na univerzitě Hanyang v Soulu, vypsalo tehdy naše ministerstvo školství výběrové řízení na čtyřleté stipendium pro zájemce o studium některého z jazyků tehdejších komunistických zemí v zahraničí. Složil jsem zkoušky z češtiny a roku 1980 odjel nejprve na univerzitu v Michiganu a poté do Chicaga, kde jsem studoval českou literaturu. Roku 1989 jsem se vrátil do Koreje a začal jsem vyučovat český jazyk a literaturu na Korejské univerzitě zahraničních studií.
OP: Jak vypadá výuka českého jazyka a literatury na univerzitách v Michiganu a v Chicagu? Na které autory se především vyučující zaměřují?
KK: Absolvoval jsem základní kurs českého jazyka v Michiganu u lektorky Evy Eckertové a potom jsem na Chicagské univerzitě navštěvoval pokročilý kurz profesora Roberta Channona. Studoval jsem českou literaturu a kulturu u profesora Františka Svejkovského. Soustředil jsem se především na Milana Kunderu a Karla Čapka, ale věnoval jsem se taky české poezii, dramatu, kultuře a dějinám.
OP: Působíte jako profesor české literatury na Katedře českých a slovenských studií na Korejské univerzitě zahraničních studií. Kteří čeští autoři mají u studentů největší ohlas a u kterých to musí prostě „protrpět“?
KK: Největší ohlas u studentů mají Milan Kundera, Karel Čapek, Bohumil Hrabal a Jaroslav Seifert, protože jejich díla jsou přeložena do korejštiny. Myslím ale, že některé texty Haška, Hrabala a Čapka studenti musí prostě „protrpět“, když je čtou v originálu.
OP: Prvním ryze korejským překladem českého románu se až v roce 1983 staly Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války Jaroslava Haška. Dokázal byste vysvětlit předchozí „nezájem“ o českou literaturu v Koreji?
KK: Bohemistická studia se v Koreji začala rozvíjet od olympijského roku 1988. Musíte si představit, že v dobách studené války u nás o tehdejším Československu, a tedy i o české literatuře (kromě Švejka), nebylo příliš mnoho informací. Překlady z literatur bývalých komunistických zemí – kromě ruských klasiků – byly vzácné.
OP: Přeložil jste ty nejznámější texty české literatury. Jaké jste měl kritérium při výběru autorů a děl?
KK: Já osobně chci překládat klasiku – Čapka, Němcovou, Erbena a Nerudu – i současné autory, například Viewegha, Hůlovou, Hakla a Mornštajnovou, které doporučují čeští profesoři a české agentury. Záleží ale hlavně na tom, o co mají zájem korejská nakladatelství. Občas sám nakladatelstvím navrhuju, aby publikovaly současné české romány.
OP: Proč se necítíte být profesionálním překladatelem a tvrdíte, že takoví neexistovali ani v první generaci korejských bohemistů?
KK: No, teď už se cítím být profesionálním překladatelem, protože můžu překladům české literatury věnovat veškerý čas, ale dřív jsme jakožto první generace neměli moc čas překládat, protože vyučování bylo důležitější. Teď je pro mě překládání české literatury posláním, protože jsem se celý život věnoval výuce českého jazyka, překladům a propagaci české kultury v Koreji.
OP: Přeložil jste tři romány Milana Kundery. Jak probíhala spolupráce s autorem?
KK: Přeložil jsem tři jeho romány, o které mě nakladatelství požádalo, ještě před rokem 1995. Do té doby Korea nepodepsala úmluvu o mezinárodním autorském právu. Před rokem 1995 jsem panu Kunderovi napsal dopis, abych mohl dostat copyright, ale neodpověděl mi.
OP: Románu Nesnesitelná lehkost bytí se prodalo více než 100 000 výtisků. Váš překlad vychází z českého originálu. V čem se ten text liší od překladů knihy z němčiny nebo z francouzštiny?
KK: To je těžká otázka. Jeden starší profesor ho přeložil výborně z němčiny. Další, mladší překladatel ho zase přeložil velice dobře z francouzštiny. Naši studenti ale mají raději můj překlad, můj styl jazyka je jim bližší. Kundera ovšem chtěl, aby se v Koreji jeho romány překládaly jen z francouzštiny, takže už ho bohužel nemůžeme překládat, což je pro korejské bohemisty velká škoda. Můj kolega bohemista, profesor Jail Kwon, který v roce 1988 založil naši katedru, přeložil roku 1990 výborně Kunderův Žert. O několik let později se jedno nakladatelství obrátilo na jistého profesora francouzštiny, aby román přeložil znovu. On si přečetl Kwonův překlad, pustil se do práce, ale potom se zastavil a řekl, že by to nemohl přeložit lépe než pan Kwon. To znamená, že z češtiny dokážeme překládat stejně dobře jako z francouzštiny nebo z jiného jazyka. Pan Kundera si ale asi nemyslí nebo neví, že by nějaký bohemista v Koreji uměl dobře česky a dokázal by přeložit jeho české texty do korejštiny.
OP: Která díla ze současné české prózy by mohla mít úspěch u korejského čtenáře?
KK: Myslím, že nějaký úspěch by mohli mít Hana Mornštajnová, Michal Viewegh nebo Emil Hakl, ale naše nakladatelství o ně bohužel nemají zájem. V Koreji teď čte málokdo. V Koreji funguje ve všech oblastech kapitalismus.
Kyuchin Kim
Kyuchin Kim působí jako profesor na Katedře českých a slovenských studií na Korejské univerzitě zahraničních studií, současně se aktivně věnuje propagaci české kultury a literatury v Jižní Koreji a je členem korejsko-české komeniologické společnosti. Do své mateřštiny převedl mimo jiné tři romány Milana Kundery, texty Karla Čapka, některé Hrabalovy povídky a mnoho další titulů. Odborně se zabývá především tvorbou Milana Kundery.