Míla Janišová
Jodorowsky, Alejandro. Tanec reality.
Ze španělského originálu La danza de la realidad (2001) přeložil Miroslav Jindra.
1. vydání. Praha: Malvern, 2020. 380 stran.
Biografické a autobiografické texty se v posledních letech těší značné čtenářské oblibě – obálky obvykle zdobí umně vyvedená fotografie autora a v knihkupectvích je nelze přehlédnout. Jejich počet rozšířilo v letošním roce i nakladatelství Malvern, a to překladem titulu Alejandra Jodorowského Tanec reality.
Ačkoli navzájem se autobiografické texty v mnoha ohledech liší, spojuje je způsob, jímž jsou čteny. Čtenář má a priori pocit, že čte-li autobiografii, čte pravdu o životě a osobnosti autora, vždyť ten zná sám sebe lépe než cokoli jiného. Jenže, jak trefně poznamenala Milena Bartlová v úvaze o vztahu pravdy a vzpomínek, paměť není špajz, kam se prožité události uloží a odkud se zase nezměněné vyjmou. K vykročení ze slepé uličky mnohdy pomůže žánrová nálepka autobiografický román (Jodorowsky používá označení imaginární autobiografie), ponechává totiž více prostoru autorově i čtenářově fantazii a připouští přítomnost fikce.
Český překlad knihy Tanec reality vyšel s podtitulem Psychomagická autobiografie v první polovině roku 2020, tedy nedlouho poté, co Alejandro Jodorowsky zazářil na loňském Světu knihy. Miloš Hroch tehdy na serveru Aktuálně.cz oslavně napsal: Jedenadevadesátiletý chilský rodák své vystoupení proměnil v jakýsi ezoterický stand-up a lekci psychomagie. [1] Šlo tedy o jistou formu divadla, jak je ostatně Jodorowskému vlastní i v literární tvorbě. Tato všestranná, bezbřehou fantazií oplývající osobnost, na předsádce knihy představená jako básník, spisovatel, divadelník, mim, režisér scénárista, autor komiksů, vykladač tarotu a terapeut, není českému čtenáři ani divákovi neznámá, ať už se setkali s komiksem Kasta metabaronů, románem Kdeže ptáče nejlíp pěje, filmem Svatá hora…
K Tanci reality lze přistupovat různě. Jako první a vzhledem k českému podtitulu nejjednodušší způsob čtení se nabízí čtení autobiografické. Obávám se však, že kdo zvolí tento přístup a podlehne očekávání, že na sebe Jodorowsky prozradí něco překvapivého, nového, bude zřejmě zklamán. První kapitoly se sice věnují neutěšenému dětství v Chile, první lásce, divadelním a poetickým začátkům nebo odjezdu do Evropy, jenže všechno je už někdy vyřčené a jaksi předvídatelné, schematické – otec, ztělesněný diktátor, nosí zásadně oblek ušitý podle Stalinovy fotografie, prarodiče, ukrajinští židé, bydlí v temném domě zaneseném starým haraburdím, ve skvrně ze smrkanců, světe div se, nikdo nepozná vznášejícího se slona… Autobiografické psaní ze své podstaty předpokládá určitou míru narcismu nebo přinejmenším ochoty odhalit své já, vydat ho všanc čtenářům, a tím nad svým literárním obrazem ztratit jakoukoli kontrolu. Jodorowsky však působí spíše jako někdo, kdo na něm celý život soustředěně pracuje a jehož každý další umělecký počin se má stát střípkem do mozaiky pečlivě budovaného autoportrétu. Mimochodem, originál Tance reality byl vydán v roce 2001, v době, kdy Jodorowsky překročil sedmdesátku, už několik let nenatočil žádný film a jeho tvůrčí úsilí produkovalo v podstatě jen další díly komiksových sérií, jejichž začátky spadají do osmdesátých let. Jakkoli je Jodorowsky dosud i přes svůj pokročilý věk stále mimořádně aktivní, stěží se ubráníme dojmu, že se na hranici stáří pokusil zaplnit období tvůrčího sucha psaním o sobě. Každé takové psaní je čímsi samolibé, ale Jodorowského samolibost vydatně prokládaná sebelítostí místy působí až lehce odpudivě. V tu chvíli jsem si uvědomil křivdy, kterých se na mně dopustila má rodina. Naprosto jasně jsem viděl strukturu té pasti. Vinili mě z každé rány, kterou mi sami způsobili. Kat se nikdy nepřestal vydávat za oběť. (61) Bolestínská narativní linie se v různých obměnách cyklicky vrací a proplétá se dalšími liniemi, mnohem méně narativními. Dětství autor popisuje jako sérii hrozných, a místy i hrůzných, zážitků – všichni mu ubližovali, neměl přátele, během mnoha let nepocítil ani závan lásky. A ačkoli se o první meditace a cvičení vedoucí k sebeosvobození pokoušel už velmi mlád a podle vlastních slov si byl brzy vědom toho, jaký vliv má na svobodný rozvoj člověka vlídné rodinné prostředí, z dalších kapitol je zjevné, že se ke svým dětem choval stejně a působil jim podobná traumata jako rodiče jemu.
Vzhledem k detailně zachyceným postupům, jichž Alejandro užívá k probuzení vlastního já, spojení s vesmírným vědomím a následnému objevení psychomagie lze ovšem Tanec reality číst také jako svého druhu iniciační deník. Vyprávění duchovního hledání, pasáže místy připomínající laciné ezoterické příručky, zápisy snů a mentorsky předávaná poznání, k nimž Jodorowského literární alter ego v průběhu života dospívá, tvoří ne nepodstatnou část textu. A přece se ani při takovém způsobu čtení neubráníme rozčarování a otázce proč to všechno, je-li duchovní zkušenost podle autorových slov jedinečná a každý musí projít vlastním hledáním.
A tak nám tedy nakonec nezbývá než dílo číst jako svérázně pojatou poctu fantazii a kreativitě, jako karneval obrazů. Běž si vytvořit vlastní svět…, jestli na to máš, (154) poradil Alejandrovi v pařížských začátcích jeho slavnější jmenovec Alejandro Flores. Ódy na sílu fantazie procházejí celým textem – ve chvíli, kdy mladý Alejandro odhalil moc poezie, ztratila nad ním temnota zdánlivě svou vládu. Loutky, které ještě v Chile vyráběl a jimž propůjčoval tváře těch, kdo ho týrali absencí lásky, ho dokázaly s příkořími a s rodinou smířit. Je třeba odvážně tvořit v nestálosti, v nepřetržité změně. Akrobati na visuté hrazdě nás nabádají, abychom se povznesli nad naše potřeby, tužby a pocity, abychom poznali extázi ryzích myšlenek. (146) K Jodorowského alegorii světa coby báječného, pestrého, okouzlujícího cirkusu odkazuje i název knihy, ostatně jeho prvními zasvětiteli byli klauni a pasáž odehrávající se ve skutečném cirkuse, kde Alejandro zaskakuje za nepřítomného klauna, patří k nejsilnějším z celého románu. Realita tančí pokaždé, když přináší něco nového, nečekaného, ať už je to setkání s výjimečným člověkem nebo jiný druh iniciačního zážitku.
Za krátké zastavení stojí myslím ještě provedení českého vydání. Nakladatelství Malvern se ubránilo pokušení rozšířit řady autobiografií s podmanivou fotografií autora a za to mu patří velký dík, originální obálka Františka Štorma koresponduje s vyzněním díla mnohem lépe. Poněkud horší je to s kvalitou překladu – text se hemží přechodníky, ale také chybně používanými přivlastňovacími zájmeny, interpunkčními a jinými redakčními nedostatky. V originále i v překladu je text doplněn fotografiemi pozoruhodného výběru. Zachycují totiž několik málo momentů z rodinného života, ale ve stejném počtu také sérii zběsilých performancí, tzv. panických efemérností, provozovaných v Paříži v sedmdesátých letech, a portréty Jodorowského učitelů. Knihu pak otevírá i uzavírá autorův rozesmátý portrét.
Největší rozkoš s Tancem reality bezesporu pocítíme, přistoupíme-li na autorovu hru a chopíme-li se díla jako surrealistického obrazu. Jenže i toto čtení se může nakonec přejíst. Do nejmenších podrobností zachycené lucidní sny trvají příliš dlouho a je jich příliš mnoho, stejně jako kazuistik jednotlivých pacientů, které Jodorowsky, jak jinak než bravurně, zbavil jejich potíží. Při popisu operací prováděných mexickou čarodějnicí už člověk neví, kam by utekl očima a myslí. Netroufám si zpochybňovat jejich věrohodnost, jde mi zde o literární vyváženost textu. Snad jen sarkastické povzdechnutí a pousmání se nad tím, jaké šílenosti ještě autor dokáže vymyslet, zabrání člověku po vzoru psychomagického aktu mrštit knihou o zeď a polít ji mlékem nebo vepřovou krví (nepopouštím tu uzdu své představivosti, pouze imituji Jodorowským popisované akty). Imaginární autobiografie pak ze všeho nejvíc připomíná estrádní číslo charismatického, leč stárnoucího kabaretního umělce, který už o sobě hodně řekl, ale ve snaze, aby se na něj nezapomnělo, předstírá, že ze špajzky své paměti vytahuje další dokonale barevné kapesníky vzpomínek.
Poznámky:
1. Hroch, Miloš. „Alejandro Jodorowsky udělil Světu knihy lekci psychomagie, vzpomínal na Dunu a Incal“. Aktuálně.cz 16. 5. 2019. https://magazin.aktualne.cz/kultura/literatura/alejandro-jodorowsky-svet-knihy/r~40bfe14c77ce11e9ab10ac1f6b220ee8/. Citováno 6. 10. 2020. [Zpět]