Rozhovor s Hanou Hadas vedla Olga Pavlova
S překladatelkou a redaktorkou Hanou Hadas jsme mluvili o vzniku překladového díla, o roli literárních agentů na knižním trhu a o možnosti či nemožnosti překladu poezie.
Olga Pavlova: Na stránkách Českého literárního centra píšou, že aktuálně působíte jako literární skaut. Co tato profese obnáší?
Hana Hadas: „Aktuálně“ bych neřekla. Dříve, když jsem byla méně známá, tak ano. Znamená to informovat o tom, co je nového v literární oblasti v České republice, a zajímavé publikace nabízet redaktorům německých nakladatelství. Ale ukázalo se, že redaktoři se spíš orientují podle názorů agentů než samotného překladatele. Asi si myslí, že překladatel nekriticky chválí knihu, protože ji chce za každou cenu přeložit. Ukázalo se, že tato cesta k překladu moc nefunguje. Kromě toho je to záležitost namáhavá, vyžaduje dost času a není placená. Produktivnější je spolupráce s Českým literárním centrem nebo s agenty. Tímto způsobem se dá taky dozvědět, které dílo je „obsazené“ jiným překladatelem.
OP: Jak se stavíte k aktivitám organizací, které sdružují překladatele?
HH: U nás v Německu podobné organizace moc neexistují. Každý své záležitosti řeší individuálně. Jsou překladatelé, kteří znají redaktory v nakladatelstvích, a proto se vždy dostanou k nějaké nabídce. Moje překlady často vznikají tak, že jsem ve správný čas na správném místě. Někdy to bývá úplná náhoda. Když něco nabízím z pozice literárního skauta, cítím, že mě neberou úplně vážně, nebo vůbec nereagují. Mí známí v nakladatelstvích také potvrzují, že když s nabídkou přijde překladatel, raději ten text nevezmou. Dávají ale na názor literárních agentů, jiných nakladatelství nebo držitelů práv.
OP: Takže pozice literárního skauta není moc perspektivní?
HH: Není. Nejde jen o to, že čeština je malý jazyk. Za tuto aktivitu stejně nikdo neplatí. Byl to spíš takový koníček, když jsem teprve začínala. Některá nakladatelství si mě pamatují a ozývají se například se žádostí o literární posudek. Ten však vůbec neznamená, že záhy vznikne i překlad díla.
OP: Vyučujete češtinu a také působíte jako překladatelka na volné noze. Co bylo hlavním impulsem opustit zaměstnání a začít pracovat „na sebe“?
HH: Stálé zaměstnání jsem neopustila, pracuji dvacet hodin v týdnu v nakladatelství. To je můj finanční základ. Zbytek času si můžu zorganizovat podle sebe. To se mi zdá napínavější a kreativnější než sedět osm hodin v kanclu. Na literárním překladu mě baví právě ten kreativní proces při snaze zprostředkovat skvělou českou literaturu v Německu.
OP: Překládáte různé literární žánry od dětské literatury přes prózu a také poezii. Kterému žánru dáváte přednost?
HH: Určitě próze, ať už dětské literatuře nebo literatuře pro dospělé. Podle mého názoru se poezie stejně nedá přeložit, to umí nanejvýš básník. Překládat poezii je jako stát s deštníkem pod sprchou, jak říká japonský básník ve filmu Paterson Jima Jarmusche.
OP: Proč překládáte především texty současných autorů?
HH: O texty autorů starších tady není skoro vůbec zájem. Autor musí žít, musí jít na čtení, ještě lepší je, když navíc i dobře vypadá. Mrtvý autor má velmi malou šanci. Navíc díla starších autorů už většinou přeložená jsou.
OP: Narodila jste se ještě v Československu. Co vám při překládání dává český původ a čemu naopak překáží?
HH: To vůbec nepřekáží, každá zkušenost v životě je užitečná! Například mi nikdo nemusí vysvětlovat reálie ze socialismu, když jsem to v omezené formě zažila.
OP: A je už potřeba tyto reálie současnému čtenáři vysvětlovat? Jsou pro ně tak vzdálené?
HH: Jednou jsem měla takový překlad, kde se vyskytovalo slovo pasťák. I když jsem v Československu vyrůstala, nevěděla jsem, že něco takového existuje, a tady podobná zařízení nebyla. Tehdy jsem se musela spolehnout na text románu, že tato reálie bude zřejmá z kontextu.
Čtenáři se nemusí všechno vysvětlovat, na něco musí také občas přijít sám, zažít překvapení, jinak by čtení byla nuda.
OP: Jak při práci s textem zacházíte s germanismy v češtině? Zajímal by mě nejen překlad, ale i výuka.
HH: To je opravdu problém, a nejen v české literatuře. Někdy si vymyslím nějaký nový výraz, někdy to je zkomolená němčina, a když mě nic nenapadne, zkusím to na jiném místě v textu.
Při výuce je to jednoduché: slovo se vlastně vysvětlí samo.
Hana Hadas
Hana Hadas (* 1972) vystudovala slovanskou filologii na Univerzitě Ludwiga Maximiliána v Mnichově. V letech 2005–2015 na téže univerzitě vyučovala literární překlad. V současnosti se věnuje překladu, působí v nakladatelství a také vyučuje češtinu jako cizí jazyk. Do němčiny přeložila řadu titulů, patří mezi ně například tvorba Viktorie Hanišové, Sylvy Fischerové nebo Jáchyma Topola.