Michaela Tylová
Tolkien, J. R. R. Pád Gondolinu.
Z anglického originálu The Fall of Gondolin (2018) přeložila Stanislava Menšíková.
1. vydání. Praha: Argo, 2019. 208 stran.
Ačkoliv se ranější díla J. R. R. Tolkiena jako například Húrinovy děti nemůžou co do obecné oblíbenosti rovnat mnohem známějšímu Hobitovi a Pánu prstenů, rozhodně by neměla zůstávat v pozadí. Stejně jako Silmarillion byla vydána až po spisovatelově smrti Christopherem Tolkienem, který otcovy texty dlouhá léta doplňoval, přepisoval a editoval. Spisy často nebyly kompletní, obsahovaly několik přes sebe napsaných verzí nebo se v průběhu měnila jména postav. To je případ i Pádu Gondolinu. Ten se vedle Berena a Lúthien a Húrinových dětí řadí mezi takzvané Velké příběhy období Prvního věku Středozemě [1], tedy do časů božských Valar a příběhů, které jsou obsaženy v Silmarillionu. První a také jedinou dokončenou verzi pověsti napsal J. R. R. Tolkien již během 1. světové války, pravděpodobně v roce 1916 nebo 1917. Je to tedy jeden z jeho nejranějších textů a trvalo více než sto let, než s pomocí jeho syna vyšel. Jde o kuriózní situaci, autorem původních textů je J. R. R. Tolkien, ale bez Christophera Tolkiena by pravděpodobně nikdy nevyšly, a proto má i on lví podíl na jejich úspěchu.
Už na začátku knihy od něj přichází férové varování: Příběh o Pádu Gondolinu cestou pojímá mnohé zběžné narážky na jiné příběhy, jiná místa a jiné časy: na minulé události, jež řídí jednání a předpoklady v přítomném čase příběhu. V takových případech to člověka nutká, aby nabídl vysvětlení nebo alespoň náznak; držel jsem se však záměru knihy a neopepřil text malými číslíčky nahoře, odkazujícími na poznámky. (13, 14)
Tím se posléze i řídí. Místo poznámek v textu poslouží jako úvod do děje prolog, ve kterém stojí stručné shrnutí historie od počátku věků až po děj Gondolinu. Nezapomíná ani na „záchytné body“ ve směsici známých i méně známých postav a pomáhá tím orientaci v čase i místě. Z nejznámějších zmiňuje například Elronda z Roklinky nebo Stavitele lodí Círdana.
Hlavní hrdina příběhu Tuor je silný a moudrý člověk, od malička vychováván Noldoli, Šedými elfy. Díky tomu se od nich naučil jejich jazyk i jiné znalosti a dovednosti a vydobyl si u nich pro lidského potomka výjimečné postavení – důvěřují mu a respektují ho.
Důvěřuje mu také Ulmo, Pán vod a jeden z Valar, který do něj vkládá velké naděje. Sleduje Tuorův život a čas od času ho postrčí správným směrem, aby mohl Tuor naplnit důležité poslání a našel tajné město Gondolin. Právě Tuor by tak mohl být poslední šancí lidí a elfů v boji s Temným pánem Morgothem (v ranějších verzích textu také Melko nebo Melkor).
Ten již od krádeže silmarilů a útěku před Valar pustoší celou Středozem, zastrašuje všechny její obyvatele, zotročuje lidi i elfy a buduje armádu skřetů, balrogů a jiných ohavností. Představuje čisté zlo a jediná překážka, která mu brání v ovládnutí celé Středozemě, je právě Gondolin. Ten je však před Morgothovým zrakem ukryt. Jedině v Gondolinu by totiž mohlo být dostatečně velké vojsko, jež by lidem a elfům umožnilo svého utlačitele jednou provždy porazit.
Příběh je napsaný charakteristickým tolkienovským stylem známým komukoliv, kdo už četl některou z jeho knih. Výjimkou nejsou několikařádková syntakticky složitá souvětí proložená tu novým neznámým jménem, tu elfským jazykem. V případě hojného počtu jmen, která ne vždy odkazují na známé nebo důležité postavy a jejichž četnost se mění s každou verzí příběhu, má čtenář dvě možnosti. Může s každým novým jménem listovat na konec knížky, kde je obsáhlý jmenný seznam a rodokmeny, nebo může zvolit sladkou nevědomost a rozhodnout se (alespoň napoprvé) si příběh užít i bez perfektní znalosti všech souvislostí.
Strukturou je Pád Gondolinu nevšední kniha, podobá se právě knize Beren a Lúthien, na kterou Christopher Tolkien hojně odkazuje. Pověst o pádu Gondolinu jako taková zabírá jen část knihy, zbytek obsahuje alternativní verze příběhu a také mnoho poznámek. Včetně Pověsti, nejranějšího textu, který je uveden jako hlavní, je verzí celkem pět. Jsou zajímavé tím, že nabízejí pohled do myšlení J. R. R. Tolkiena a jeho rozhodování, jak nakonec příběh uchopit. Některé pasáže jsou v dalších verzích více rozpracované, jiné naopak zkrácené. Rozhodně ale nejde o nezajímavý výčet rozdílů. V některých případech se jedná o velmi zásadní změny a příběh postupně dostává úplně jiný rozměr – ucelenější a zasazený do kontextu celého Tolkienova univerza.
Nejnovější text se od Pověsti liší citelně, nejenže popisuje Tuorův původ a ve stručnosti celý jeho dosavadní život, ale také je celkově plynulejší a propracovanější; po letech přepisování příběh konečně dostával finální podobu. Popisy prostředí jsou místy tak detailní, že je opravdu snadné se knihou nechat pohltit a živě si celý příběh promítat v hlavě. O to větší je škoda, že nakonec nedošlo k jeho dokončení.
Jak už jsem zmínila, Pád Gondolinu kombinuje Tolkienův styl vyprávění a obsáhlé vysvětlující pasáže, ve kterých Christopher Tolkien odkazuje nejen na příběhy a postavy z různých věků, ale také na rozdílné verze takových příběhů. To z knihy nedělá jednoduché čtení, přesto si však myslím, že rozhodně stojí za to zjistit, zda nakonec Gondolin opravdu padne, jak naznačuje název.
Příběh jako takový je poutavý nejen pro tolkienovské nadšence, ale i pro čtenáře méně znalé jeho světa, kteří jsou ochotní k cíli dojít i za cenu určitého myšlenkového úsilí. Celkový dojem z knihy ještě umocňují ilustrace Alana Lee, který s Christopherem při vydávání otcových děl dlouhá léta spolupracoval. S posledním z Velkých příběhů, které po smrti J. R. R. Tolkiena čekaly na své vydání, přichází určité zadostiučinění, zároveň ale bude připomínkou, že s ním končí jeden důležitý úsek Tolkienovy kariéry.
Poznámky:
1. Obecně je známější spíše období Hobita a Pána prstenů, tedy Třetího věku, tisíce let po tomto příběhu.[Zpět]