4/2020 – Když norské sci-fi potká cli-fi

Úvodník

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

když jsme s autorkou koncepce Jitkou Jindřiškovou začínaly připravovat toto číslo, řešily se v našich společenských kruzích hlavně klimatické otázky. Zabývali jsme se suchem, teplem, lyžováním, létáním, tříděním. Zdálo se, že číslo věnované norské fantastice, zejména postapokalyptické a dystopické literatuře zaměřené na ekokritiku a chmurné výhledy do budoucnosti přírody, planety a lidstva, se v edičním plánu časopisu objevilo v pravou chvíli.

Místo pravé chvíle nicméně přišla pandemie a celý svět řeší úplně jiné věci. Vlastně se tím ale zároveň potvrdila jedna stará pravda: jen minimum vizí budoucnosti se strefí. Obvykle mají velké oči, vidí nás létat na Venuši na výlet, číst si vzkazy z messengeru na dlani (podobně jako v textu Larse Mæhleho) nebo testovat různé meze genetiky a výzkumu kmenových buněk. Přitom zapomínají například, že možná desetina obyvatel České republiky nemá v domě ani kanalizaci, nebo na to, že budoucnost vždycky něčím překvapí. Třeba virem SARS-CoV-2.

Nejistota ohledně toho, co bude, se dá ale nahlížet i z lepší stránky. Nemůžeme si být totiž jistí ani tím, že se naplní pochmurné scénáře, které předkládají texty v tomto čísle. Že planeta vyschne, ohřeje se, že lyžovat budeme moci leda tak na horách z odpadků. To prostě nevíme – a ta nejistota znamená, že všechno může dopadnout i mnohem lépe. Zároveň doufám, že i díky tomuto vydání Plavu na chvíli zapomenete na koronavirus a najdete útěchu v literatuře. Jak říká v rozhovoru Thorunn Gullaksen Endresonová: „V naší době, kterou do velké míry definují klimatické změny, je román zcela nezbytným a smysluplným nástrojem.“

Jedna drobná jistota přece jen existuje: příští číslo se bude věnovat afroamerické literatuře dvacátých let 20. století. Přejeme záživné čtení!

Silvie Mitlenerová