1/2020 – O čem konservativci sní

Úvodník

Milé čtenářky, milí čtenáři,

toto číslo Plavu vás provede několika podobami konzervativního pohledu na svět. Původním impulsem při jeho sestavování byl pokus o sledování nostalgických tendencí po rozpadlé říši a související ztrátě moci, které často hraničí až s nacionalistickými sklony autora vyjadřovanými prostřednictvím protagonisty nebo vypravěče. Podobný koncept se však ukázal být příliš omezující, z literárněkritického hlediska velmi stereotypní – stále týž stesk po velké silné vlasti a málo úspěšných pokusech o její znovuzrození. Tehdy se zrodila idea sledování obecnějšího vývoje konzervativní filosofie a jejího ztvárnění v literatuře. Prvním a hlavním důvodem bylo to, že moderní neokonzervativci často patří do řad extrémní pravice. I přes to, že s konzervativní ideologií většinou naprosto nesouhlasím, lákalo mě prozkoumat některé její základy, od těch umírněnějších až k nebezpečně nacionalistickým trendům. Zde uvedené autory nespojuje ani tak politické přesvědčení, jako míra vyznávání konzervativní filosofie, která se samozřejmě odráží v jejich textech. Každý z vybraných spisovatelů vnímá konzervatismus odlišným způsobem. Stejnojmenné myšlení mívá i v jiných filosofických směrech několik podob, o čemž se mimo jiné můžete dočíst v rozhovoru s filosofem a politologem Pavlem Baršou. Mezi základní pilíře konzervatismu patří například touha po jistotě, potřeba udržovat tradice nebo strach z reforem a novot, který může potenciálně zrodit nenávistné, až xenofobní přístupy. Tyto motivy se nejvýrazněji projevují u Jeana Raspaila, skandálně známého nejen kvůli svým konzervativním názorům, ale v českém prostředí i dvěma naprosto odbytými překlady románu Tábor svatých. K vlastenecké podobě konzervatismu se otevřeně hlásí také Rafał A. Ziemkiewicz a Michail Jelizarov. Až náboženské uctívání moci a pokus o vyrovnání se se ztrátou nadpřirozené aury císaře najdete v ukázce z povídky Jukia Mišimy. Juhani Konkka v autobiografickém románu Světla Petrohradu vypráví o fatální blízkosti světel hlavního města bývalé ruské říše pro ingermanlandské Finy.

Přeji vám dostatek času na čtení a následující politické úvahy jak o minulosti, tak i o současnosti. Upozorňuji ještě na text Miriam Löwensteinové o nástrahách překladu z korejštiny, který vás naladí na druhé číslo roku 2020, věnované jihokorejské literatuře.

Olga Pavlova