2/2018 – Britská okultní společnost

Úvodník

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

hledání méně zjevných vrstev poznání a zkušenosti se odráží nejen ve způsobech lidského sdružování – spolcích, způsobech organizace, vzdělávání – nebo v rovině osobnostního rozvoje, ale odráží se rovněž ve výtvarném umění, hudbě, literatuře. Číslo zaměřené na britský okultismus se věnuje dílům, která se vyhýbají všednosti a běžné racionalitě; současně nemáme v úmyslu představovat „exotické“ teorie a myšlenkové proudy, které svou podivností vyvolávají spíš povrchní zájem nebo pobavení. V tomto duchu je také vedený úvodní rozhovor s básníkem a šéfredaktorem Tvaru Adamem Borzičem – zpovídaný zbavuje okultismus, hermetismus, či šířeji mysticismus některých stereotypů a představuje do značné míry upadlou tuzemskou tradici těchto směrů.

Z různých tváří mysticismu a okultismu jsem do čísla zvolil tu, která přistupuje k velkým tématům, kolísá na ose excitace a melancholie, noří se do iracionality, do strachu, tíhne k hledání způsobů, jak pochopit současný svět se vším, co je na něm hrozivé. Jako příznivec literatury a obecně tvorby, která se vážně zaobírá smutkem, zkázou, apokalypsou či rozporem mezi tělesností a spiritualitou, jsem vybíral autory, s ambicemi, jež člověka přesahují a které sotva nějaké lidské dílo může naplnit; zvolil jsem díla, kterým hrozí, že se svou ambicí odsoudí k nepochopení.

Toto číslo se vrací k mýtům, primárním strachům, zlu, hledání úniku z tíživého světa. S výjimkou poťouchlého Aleistera Crowleyho se v něm sotva setkáte s dekadentní ironií nebo nadsázkou. Najdete naopak příklady palčivé, nezvyklé imaginace a texty převážně pochmurné. Jedním příkladem za všechny budiž ukázky z díla básníka, hudebníka a vydavatele Davida Tibeta, kterého v českém prostředí znají posluchači experimentální hudební formace Current 93 a který pracuje především s prvky okultistickými, mystickými a křesťanskými.

Příště se s Plavem těšte do Litvy.

Antonín Handl