10/2017 – Zakořeněno v mýtech

Úvodník

Milé čtenářky, milí čtenáři,

starověké mýty zdaleka nejsou pouze záležitostí starověku. Právě naopak – poutavý obsah i nadčasová moudra z nich dělají oblíbený zdroj inspirace pro mnoho novodobých autorů, kteří je zahalují do pestrých převleků. Ne vždy tato snaha vede k umělecky hodnotným výsledkům, mnohdy ale vznikají kvalitní a originální texty. Religionista Jan Kozák v rozhovoru o mytické inspiraci ve fantasy přirovnává proces adaptace k vaření – jednotlivé suroviny je možné do hrnce naházet tak, jak jsou, anebo je upravit, povařit ve vlastní imaginaci a vytvořit zcela svébytné dílo. Příspěvky do tohoto čísla jsme se snažili vybrat z kategorie „dobře povařených“ textů inspirovaných mýty antickými, finskými a staroseverskými.

Obecně se ukazuje, že mýty jsou velice tvárnou látkou, kterou lze snadno přizpůsobit odlišným stylům i žánrům a která proto oslovuje autory z různých dob. Značné množství adaptací staroseverské látky například pochází z období romantismu, kdy i sám Karel Hynek Mácha věnoval báseň bohyni mládí Iðunně. Staroseverské motivy však zaujaly také autory druhé poloviny 19. století a přispěly tak ke zrodu žánru fantasy: mezi jinými se to týká Williama Morrise či Andrewa Langa, a nadšení pro tuto látku přetrvává do současnosti, kdy adaptace nabývají i jiných než literárních forem. Stejně je tomu u děl inspirovaných finským bájeslovím ztvárňovaným dnešními umělci s velkou oblibou i fantazií, jak ukazuje ugrofinista Michal Švec na příkladech z tvorby literární i komiksové. Každá doba pojímá mýty specifickým způsobem, a zatímco velkou část adaptací z 19. století charakterizuje snaha o monumentalizaci bájí skrze zdůraznění jejich poetičnosti či tragičnosti, současné adaptace s mýty rády experimentují a známé příběhy zobrazují z nových a často nečekaných úhlů pohledu.

V příštím čísle se vydáme na železnici, kde, jak praví přední český badatel Jára Cimrman, dějou se věci.

Kristýna Králová