9/2017 – Kabinet múz Bruna Schulze

Úvodník

Milí čtenáři, milé čtenářky,

všem, kteří mají rádi literaturu nasycenou rafinovanými metaforami nebo rádi čichají vůni exotického koření, otevíráme Kabinet múz Bruna Schulze, významného polského židovského spisovatele, kritika, malíře a grafika, autora slavných Skořicových krámů. Letos uplyne 125 let od jeho narození a zároveň 75 let od jeho úmrtí. Tak jako Schulz měl své múzy, i on byl múzou dalším spisovatelům, z nichž některé vám zde představíme.

Budeme cestovat napříč jazyky – od angličtiny, němčiny či italštiny k polštině, srbštině, bosenštině, portugalštině, hebrejštině či jidiš – i napříč kontinenty – z Evropy do Ameriky, odtud na Balkán a Blízký východ a zase zpět. Samotnému patronovi čísla Brunu Schulzovi se podíváme pod pero v původní verzi povídky Jaro, která ještě obsahovala silný mesiášský kontext, a rovněž nahlédneme do jeho korespondence, v níž formuloval některé stěžejní motivy a myšlenky svého literárního díla. A pak se již můžeme kochat mesiášskou variací Cynthie Ozickové, pseudobiografickým románem Uga Riccarelliho, dvojitou literární polemikou Maxima Billera, poetickými prózami Danila Kiše či Amira Gutfreunda i mistrnými literárními montážemi Debory Vogelové. V poetickém bloku se dočkáme inspirace Schulzovým oblíbeným motivem manekýnů, nevšedních polsko-bosenských válečných paralel, ozvuku Schulzových výtvarných sadomasochistických motivů, budeme bloudit v labyrintu rafinovaných metafor Jerzyho Ficowského a nakonec si s Joannou Muellerovou zkusíme postavit ze slov schulzovský dům literárních hříček a dvojsmyslů.

Když kdysi Bohumil Hrabal přečetl Schulzovy povídky, byl jimi tak fascinován a pohlcen, že prohlásil: „Chtěl bych bydlet v Drohobyči. Od té doby, co jsem přečetl Skořicové krámy, jsem se tam odstěhoval a bydlím tam dodnes, i když jsem tam nikdy nebyl.“ Přeji vám, aby se vám v Kabinetu múz Bruna Schulze líbilo obdobně.

V příštím čísle prozkoumáme, jak vypadají moderní adaptace starých severských mýtů.

Hanele Palková