10/2016 – První národy Kanady

Úvodník

Milé čtenářky, milí čtenáři,
je to už víc než šest let, kdy vyšlo číslo Plavu nazvané Samota v kanadách, a více než devět let, kdy vyšlo číslo sestavené z povídek severoamerických Indiánů. Po přechodu hor z minulého čísla jsme se proto rozhodli zamířit znovu do Kanady, k literatuře jejích prvních národů – tedy národů, o kterých jsme většinou zvyklí mluvit jako o Indiánech.

Leccos o literatuře prvních národů a jejich potomků, především ve vztahu ke stále živé vypravěčské tradici, se dočtete v eseji Kláry Kolinské. Zde v úvodníku bych chtěla vypíchnout jen jednu vlastnost, kterou mají všechny texty v čísle společnou: kromě lidských hrdinů je v míře větší než obvyklé zalidňují různé mytické postavy, duchové, přízraky a strašidýlka. Někdy jsou spíše personifikovanou součástí přírody, jako v naučném příběhu Leanne Betasamosake Simpsonové; u George Kennyho jde o démona alkoholu, známého i v evropském prostoru. V dalších textech pak zasahuje zlý duch windigo, straší děti a našeptává nepravdy dospělým, páchá víc škody než užitku. Nikdo z hrdinů se ale nepozastavuje nad samotnou jeho existencí. Taková stvoření jsou přece normální. Co není normální, je vlak, bílí lidé v ulicích města nebo vnucená katolická pravda o nepěkném osudu sebevrahů. Radši snad odhánět windigo.

V tom nejspíš spočívá poučení z tohoto čísla. Pozor na to, abychom se nenechali ukolébat technickým pokrokem a pocitem, že vládneme přírodě. Každou chvíli se někde může vynořit nějaký plivník, nějaké čertovo kopýtko, které takovou povýšenou jistotu ve chvilce podryje, a třeba i zneužije ve svůj prospěch.

Příště zas přeletíme půl světa a podíváme se na Balkán. Předposlední číslo tohoto ročníku se bude věnovat literatuře Makedonie.

Příjemné čtení!

Silvie Mitlenerová