Úvodník

Milé čtenářky, milí čtenáři,

k přípravě čísla věnovaného íránským autorkám mě před rokem podnítilo zhlédnutí snímku Píseň bez domova na festivalu dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět. Tento dokument sleduje teheránskou hudební skladatelku Sáru Nadžáfíovou, která se ve svém městě snaží uspořádat společný koncert íránských, francouzských a tuniských hudebnic a zpěvaček. Má to ale jeden háček: od islámské revoluce roku 1979 je v Íránu zakázán zpěv žen na veřejnosti. Po složitém vyjednávání s představiteli státního aparátu se nakonec akci se štěstím podaří uspořádat, avšak konečné svolení je získáno zejména díky účasti zahraničních umělkyň – zrušení koncertu by totiž mohlo způsobit diplomatický skandál.

Takřka okamžitě mi přišla na mysl otázka, zda je v Íránu situace obdobně žalostná i na poli literatury. Za možnost hledat na ni odpověď v tomto časopisu vděčíme Zuzaně Kříhové, přední české odbornici na tvorbu íránských autorek, jež sestavila překladatelský tým tvořený převážně studentkami a studenty z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Díky jejímu eseji a rozhovoru, jejž pořídila s básnířkou Sepíde Džodejríovou, žijící v Praze, se dozvídáme, že obraz ženské literární tvorby v Íránu (i za jeho hranicemi) je mnohem pestřejší. Neplatí tu sice žádný takový striktní zákaz jako v hudbě, ale nejrůznější měkčí formy cenzury, autocenzury a osobně cílených omezení jsou přítomny.

I když je emigrace mezi íránskými literátkami poměrně častým jevem, byly všechny texty, jejichž překlady si můžete v aktuálním čísle přečíst, napsány v perštině, s jedinou výjimkou – poutavý román U Zdi Všemohoucího autorky Farnúš Mošíríové, pobývající od konce 80. let v USA, vznikl v angličtině. Vrcholnou ukázkou íránského ženského psaní je kapitola z vynikajícího románu Ženy bez mužů taktéž exilové spisovatelky Šahrnúš Pársípúrové. Z povídkové tvorby lze doporučit dojemné vyprávění o ztracené paní Anárí a jejích nezbedných synech, v němž Golí Taraqíová zpřítomňuje téma kontrastů mezi rodným Íránem a západním světem.

Nechť je vám íránské ženské číslo přitažlivým čtivem. A příště budeme mapovat výskyty vědeckofantastického žánru v Asii.

Pavla Nehasilová



Obsah

Rozhovor
Sepíde Džodejríová
Nikdy jsem nedovolila, aby mi cenzura mrzačila básně

Esej k tématu
Zuzana Kříhová
Šeherezádino dědictví

Téma
Farnúš Mošíríová | Zuzana Kříhová
U Zdi Všemohoucího

Faríbá Vafíová | Zuzana Kříhová
Můj pták

Šahrnúš Pársípúrová | Jakub Rumpl
Ženy bez mužů

Sepíde Džodejríová | Zuzana Kříhová
Únik

Šívá Arastújíová | Denisa Yaka
Úsměv v závorkách

Golí Taraqíová | Jakub Sklenařík
Paní Anárí a její synové

Sepíde Sijávošíová | Mona Khademi
Směj se persky

Mahsá Moheb-Alíová | Zuzana Nízka
Milovanie v poznámkach

Recenze
Magdalena Bystrzak
Všechno to musí udělat nějaký konkrétní člověk
(Deväť životov. Ed. Robert Passia a Gabriela Magová)

Kritika překladu
Jan M. Heller
Jak se překládají „naši“ zapomenutí autoři
(Antologie německé moravské literatury. Ed. Lukáš Motyčka a Barbora Veselá)