Se zaměřením na české a arménské literární prostředí
Hakob Asatrjan
Z arménštiny přeložila a doplnila Milada Kiliánová
Až do roku 1965 bylo téma genocidy Arménů v umělecké literatuře víceméně tabu. Tento přístup prolomilo teprve padesáté výročí genocidy v roce 1965. V 60. a 70. letech tak arménskou poezii a prózu obohatila taková slavná díla jako romány Hořící sady Gurgena Mahariho, Křik oráčů Chačika Daštence a Rákosy se nepoklonily Stephanose Aladžadžjana, novely Hračji Khočara Stesk a Praotec, sbírka povídek Mušegha Galšojana Mraky hory Marutha a poémy Parujra Sevaka Neutišitelná zvonice a Trojhlasá mše, Hovhannese Širaze Arménská dantovská a Vahagna Davthjana … ale narodil jsem se. [1]
Podle arménského literárního vědce Arkhmenika Nikoghosjana byla tato díla velmi často hodnocena nikoli na základě umělecké hodnoty, nýbrž podle toho, zda jejich autorem byl, či nebyl Armén. V případě Čtyřiceti dnů Franze Werfela, Modrovouse Kurta Vonneguta, Pohádky o poslední myšlence Edgara Hilsenratha a nedávno vydaného Istanbulského parchanta Elif Şafakové jde ruku v ruce jak téma, tak i vysoce kvalitní umělecké provedení, [2] ale u některých jiných děl je jediným měřítkem jejich ocenění samotné téma genocidy. To se týká zejména knih Arménský rodokmen Gonzala Guarcha, Skřivánčí statek Antonie Arslanové a řady jim podobných. [3] Někdy stačí pouhá zmínka o genocidě, která v našich očích přeroste v hlavní osu díla, na které pak nahlížíme z odlišného úhlu pohledu. Jedním z takových případů je román Sníh Orhana Pamuka. [4]
Z děl současných arménských spisovatelů stojí za zvláštní pozornost román Řeka času Vahagna Grigorjana a novela Sto let viny Mhera Bejlerjana, obě jmenované knihy totiž k problému přistupují neobvyklým způsobem: namísto pláče a nářku se snaží zdůraznit nutnost realisticky se s minulostí vyrovnat a tematizují problémy vzájemného dialogu. [5] Opomenout též nelze román Alexandra Thophčjana Dokonce i po smrti, který vyšel v roce 2005 v nákladu pouhých 600 výtisků a byl okamžitě rozebrán. [6] Lze jej považovat za jednu z nejlepších knih věnovaných genocidě, co v nezávislé Arménii vyšly. Taková hodnotná díla ovšem vycházejí z finančních důvodů bohužel jen ve velmi nízkých nákladech a jejich překladu do jiných jazyků se dosahuje s obtížemi. V podobné situaci se teď nachází také román Vahagna Grigorjana Řeka času – s ukázkami z obou těchto děl však máte příležitost seznámit se v tomto čísle Plavu.
V posledních letech začaly v Arménii vycházet také překlady arménských spisovatelů z diaspory. Třikrát vyšel román Kniha šepotů rumunského spisovatele a politika Varujana Vosganiana, který už byl přeložen do desítky jazyků a na podzim letošního roku vyjde i v češtině v nakladatelství Havran. [7] Také byly v Jerevanu vydány paměti amerického Arména Petera Balakiana, oceněné mnohými mezinárodními cenami, s názvem Černý pes osudu. [8]
Nejvýznamnějším počinem české literatury věnované arménské genocidě je kniha českého spisovatele a cestovatele Karla Hansy Hrůzy východu, jež byla znovu vydána zásluhou arménského evropského časopisu Orer. [9] Tento cestopis, který poprvé vyšel v roce 1923, líčí arménskou kulturu a také obsahuje svědectví o vyvražďování Arménů v Osmanské říši. Příští rok by měla tato kniha poprvé vyjít v arménštině a také by mělo být připraveno redigované české vydání. Tématem genocidy Arménů se ale zabývají i současní čeští autoři. Důležitý zdroj představuje publikace Petry Košťálové Stereotypní obrazy a etnické mýty: kulturní identita Arménie; genocidu pojednává jedna část knihy rozhovorů Moniky Horsákové s Gevorgem Avetisyanem Marlenka, aneb Životní pouť se zázraky; arménskou otázkou se prostřednictvím osoby Levona Petrosjana zabývá i známý český novinář, spisovatel a politik Jaromír Štětina v knize Pergameny. [10]
V Česku vychází i překladová literatura související s arménskou genocidou. Jmenovat můžeme například již zmíněný světoznámý román německého židovského autora Edgara Hilsenratha Pohádka o poslední myšlence, dále memoáry slavného francouzského Arména Charlese Aznavoura Vzpomínky: čas včerejšků, v níž se bilancující šansoniér věnuje i arménské otázce, ale také román Paměť větru amerického Arména Marka T. Mustiana, či knihu Michaela Bobeliana Děti Arménie: zapomenutá genocida a stoletý boj o spravedlnost. [11]
V češtině vyšly nejméně tři historické práce, které se pojednávané tematiky alespoň částečně týkají. Nejprve vyšla na konci 90. let kniha francouzského historika Yvese Ternona Genocidy XX. století, druhá z publikací Dějiny Arménie Vagaršaka Šaginjana míří hlavně na pozornost studentů, třetici pak uzavírá monografie britské autorky Anny Elizabeth Redgateové Arméni. [12]
V letošním roce se pražské nakladatelství Vyšehrad chystá znovu vydat českému čtenáři dobře známý román Franze Werfela Čtyřicet dnů. Připomeňme jen, že poprvé česky vyšel (1934) hned rok po vydání německém v překladu Pavla Eisnera.
Poznámky:
1. Mahari, Gurgen. Ajrvogh ajgestanner. Jerevan: Sovetakan grogh, 1966. – Daštenc, Chačik. Ŕančparneri kančǝ. Jerevan: Sovetakan grogh, 1979. – Aladžadžjan, Stephanos. Eghegnerǝ čchonarhvecin. Jerevan: Hajastan, 1966. – Khočar, Hračja. Nahapet. Jerevan: Hajastani groghneri miuthjan hratarakčuthjun, 1965. – Khočar, Hračja. Karot. Jerevan: Hajastani groghneri miuthjan hratarakčuthjun, 1965. – Galošjan, Mušegh. Marutha sari amperǝ. Jerevan: Sovetakan grogh, 1981. – Sevak, Parujr. Anlŕeli zangakatun. Jerevan: Hajpethrat, 1959. – Sevak, Parujr. „Jeŕadzajn patarag“. Jerkeri žoghovac’u 3 hatorov, hator jerkrord Poemner. Ed. H. H. Felekhjan. Jerevan: Sovetakan grogh, 1983. 247–306. – Širaz, Hovhannes. Hajoc dantheakanǝ haj kotorac’neri haveržasugin. Jerevan: Chorhrdajin grogh, 1990. – Davthjan, Vahagn. … bajc c’nveci. Bejruth: Tparan Atlas, 1965. [Zpět]
2. Werfel, Franz. Čtyřicet dnů. Přel. Pavel Eisner. Praha: Fr. Borový, 1934. – Vonnegut, Kurt. Modrovous. Přel. Jan Jirák. Praha: Argo, 2008. – Hilsenrath, Edgar. Pohádka o poslední myšlence. Přel. Renáta Tomanová. Brno: Host, 2004. – Şafak, Elif. The Bastard of Istanbul. New York: Viking Press, 2006. [Zpět]
3. Guarch, Gonzalo H. El árbol armenio. Barcelona: Ediciones del Bronce, 2002. – Arslan, Antonia. La masseria delle allodole. Milano: Rizzoli, 2004. [Zpět]
4. Pamuk, Orhan. Sníh. Přel. Petr Kučera. Praha: Argo, 2009. [Zpět]
5. Grigorjan, Vahagn. Žamanaki getǝ. Jerevan: Zangak-97 hratarakčuthjun, 2009. – Bejlerjan, Mher. Meghkhi harjur tarin. Jerevan: Antares, 2014. [Zpět]
6. Thophčjan, Alexandr. Jev angam mahic heto. Jerevan: Hajastani groghneri miuthjan hratarakčuthjun, 2005. [Zpět]
7. Vosganian, Varujan. Cartea șoaptelor. Iași: Polirom, 2012. [Zpět]
8. Balakian, Peter. Black Dog of Fate: a Memoir. New York: Basic Books, 1997. [Zpět]
9. Hansa, Karel. Hrůzy východu. Praha: s. n., 2006. [Zpět]
10. Košťálová, Petra. Stereotypní obrazy a etnické mýty: kulturní identita Arménie. Praha: SLON, 2012. – Avetisyan, Gevorg a Monika Horsáková. Marlenka, aneb Životní pouť se zázraky: hovory s G. A. Ostrava: QQ studio Ostrava, 2013. – Štětina, Jaromír. Pergameny: román o čtvrtém přikázání. Praha: Portál, 2013. [Zpět]
11. Aznavour, Charles. Vzpomínky: čas včerejšků. Přel. Markéta Vinická. Praha: Albatros, 2004. – Mustian, Mark T. Paměť větru. Přel. Eva Klimentová. Praha: Triton, 2012. – Bobelian, Michael. Děti Arménie: zapomenutá genocida a stoletý boj o spravedlnost. Přel. Milan Dvořák. Praha; Litomyšl: Paseka, 2013. [Zpět]
12. Ternon, Yves. Genocidy XX. století: zločinný stát. Přel. Věra Skaláková. Praha: Themis, 1997. – Šaginjan, Vagaršak. Dějiny Armény: od počátků až do roku 2000. Praha: Karolinum, 2001. – Redgateová, Anna Elizabeth. Arméni. Přel. Václav A. Černý. Praha: NLN, 2003. [Zpět]