4/2013 – Việt Nam

Úvodník

Vážení přátelé,

téměř po dvou letech se s Plavem opět vydáváme do Asie, tentokrát do země lotosového květu. Děje se tak shodou okolností ve dnech, kdy vláda schválila vstup českých Vietnamců do Rady vlády pro národnostní menšiny a ti se díky tomu mohou nově zapojit do tvorby zákonů, které se menšin týkají.

Soužití s Vietnamci na našem území trvá již několik dekád, leckdo z nás s ním má mnohé osobní zkušenosti. Co se literatury týče, tady se zkušenosti z pochopitelných důvodů získávají bez předchozí erudice hůře. V češtině byla vietnamská próza vydána uceleně doposud pouze ve třech publikacích. Poprvé v roce 1972, kdy vyšly Vietnamské povídky v překladu Ivy Klinderové. Tatáž překladatelka pak v roce 1989 zprostředkovala české veřejnosti román autora Nguyễn Đình Thiho Rozbité břehy. Prvním svědectvím o moderní vietnamské literatuře po tamním nástupu hospodářských změn v roce 1986 bylo u nás vydání sbírky povídek Krejčovský závod Saigon. Počinů tohoto druhu tedy vskutku není mnoho a doufáme, že přítomné číslo Plavu přispěje k tomu, aby se náš obraz Vietnamu a Vietnamců rozrostl mimo hranice stávajících klišé.

O stoupajícím zájmu naší odborné i laické veřejnosti o vietnamskou literaturu a jazyk hovoří v úvodním rozhovoru Lucie Hlavatá a esej Márie Strašákové přibližuje zrod moderní vietnamské prózy. V současném Vietnamu je nejčtenějším literárním útvarem povídka – i v našem čísle jich najdeme hned několik, za všechny jmenujme texty věhlasného autora Bảo Ninhe, které vybral a přeložil Petr Komers, povídku Vůně tygra v překladu talentovaného mladého překladatele Ondřeje Slówika či svou formou originální text Nguyễn Huy Thiệpa Na druhý břeh.

Rozmanité zvuky tohoto tonálního jazyka bohužel na stránkách časopisu rozeznít nedovedeme, začtěte se tedy alespoň do jeho neméně rozmanitých překladů a setrvejte tak chvíli v zemi, která pro většinu z nás zůstává známá neznámá.

V letním dvojčísle budeme servírovat osvěžující koktejl z okcitánské středověké prózy, trubadúrské poezie a mnoha dalších literárních lahůdek nejen z Provence.

Zuzana Henešová