Ivan Malý
Guenassia, Jean-Michel. Klub nenapravitelných optimistů
Z francouzského originálu Le Club des Incorrigibles Optimistes (2009) přeložila Helena Beguivinová.
1. vydání. Praha: Rybka, 2013. 292 stran.
Představte si zadní místnost pařížské restaurace padesátých let 20. století. V zakouřené místnosti sedí muži a téměř mlčky hrají šachy. Výjimečně se rozhoří vášnivá diskuze, která přítomné rychle vyvede z poklidu, aby stejně rychle ustala. Pro malého chlapce vytváří směs špatné francouzštiny a mnoha dalších, vesměs slovanských jazyků v takovou chvíli téměř předobraz orientálního bazaru. Bazaru, kde může slyšet tisíc a jeden neuvěřitelný příběh. Do tohoto netradičního světa je v románu Jeana-Michela Guenassii Klub nenapravitelných optimistů vržen malý chlapec Michel. Na takovém půdoryse vznikl román, který tento úspěšný právník a scénárista psal ve snaze vytvořit své životní dílo.
Ambiciózní autor se odvážně, avšak bez přesné vize, pustil do literární práce. Jeho styl psaní očividně nebyl cíleným tlakem na slovesnou hmotu, kterou by soustružil do očekávaného tvaru. Naopak, jeho psaní připomíná volnou plavbu plachetnice bez konkrétního cíle, ovšem plavbu radostnou, již usměrňují nečekané výkyvy počasí a nezdolná intuice mořeplavce. Někdy čtenář zapluje do nudné zátočiny, jindy s překvapením naráží na krásné scenérie. Nečekanost obojího vytváří i nezvyklé plynutí knihy, která i v pomaleji ubíhajících pasážích čtenáře nenudí a svou nepředvídatelností nabourává jeho klid. Celý román je zároveň pokusem přiblížit čtenáři formou krásné literatury myšlenkový svět i každodenní život jedné historické epochy.
Samotný příběh nabízí ochutnávku dějin dvacátého století, ochutnávku okořeněnou východoevropskou a pro Francouze téměř orientální exotikou. S faktografickou a historickou skutečností a východoevropskými reáliemi pracuje Jean-Michel Guenassia jako chirurg: zručně, a především (což je pro Francouze nezvyklé) přesně! Tísnivou skutečnost dochucuje poetickým kořením dětství a dospívání hlavního hrdiny-vypravěče a též Francií a Paříží šedesátých let. Svět je nazírán perspektivou dospívajícího Michela, realita i komplikovanost dějin jsou předkládány stravitelně a zároveň natolik pestře, že zvídavý čtenář může jednotlivé vrstvy sdělení odkrývat, jako když mistr kuchař loupe cibuli.
Příběhy musejí nějak začína
Příběh o francouzské – a potažmo evropské – společnosti, který spadá do let 1959–1964, otevírá paradoxně rok 1980, konkrétně den pohřbu jednoho z vedlejších protagonistů knihy, filosofa Jeana-Paula Sartra. Ten den se malý Míša – tehdy však již vlastně dospělý Michel – náhodou setkává s jedním z členů netradičního šachového klubu, s komunistou a exulantem z Československa Pavlem Cibulkou. Ten se před ním vynořuje po šestnácti letech, a tak nastává čas na rekapitulaci. Michel se změnil, stejně jako svět kolem něj. Členové klubu však nikoli. Na Michelovu otázku: Vídáš někdy ostatní? Zazněla překvapivá odpověď. Jediný, koho nevídáme, jsi ty.
Cibulka, bývalý československý velvyslanec v Bulharsku a historik, do Francie utekl počátkem padesátých let, aby se zachránil před probíhajícími čistkami, jimž padla za oběť část jeho spolustraníků. V den Sartrova pohřbu je stále ve stejné složité sociální situaci, jako při prvním setkání před dvaceti lety. Michel, kterému bylo tehdy dvanáct, se náhodou dostal do zadní části oné restaurace, do šachového klubu, kde před ním postupem času defilovaly osudy řady východoevropských uprchlíků, kteří se snažili najít ve Francii druhý domov. Vedle Čechoslováka Pavla jsou zde také uprchlíci ze Sovětského svazu, například bývalý lékař Igor nebo slavný pilot a válečný hrdina Leonid, dále maďarský herec se svým milencem a manažerem v jedné osobě a také Saša. Kolem posledně jmenovaného se vytváří jakési tajemné vakuum, a právě on se nakonec stává hlavním klíčem ke katarzi celého příběhu. Ten ve své komplikovanosti pracuje s osudem celé střední a východní Evropy uzavřené železnou oponou a rozkrývá i řadu nuancí, které bývají západoevropanům většinou neznámé nebo jsou mimo jejich rozlišovací schopnost. V řadě dílčích exkurzů se čtenář dostane i do meziválečného Československa, Maďarska nebo škvírkou nahlédne do doby a mentálního světa obyvatel Sovětského svazu pod kuratelou režimu J. V. Stalina.
V klubu byl jeden člověk, co se stranil ostatních
Vedle tajemných osudů členů šachového klubu se však odvíjí i běžný Michelův život. Život, ve kterém nechybí první milostná vzplanutí ani nevratná životní rozhodnutí. Mladého gymnazistu tíží problémy rodičů, jež končí rozvodem. Celou jeho širší rodinu sužuje další dobové trauma – situace v Alžírsku. Do „alžírské“ války narukoval jeho bratr i nejlepší kamarád a po jejím konci, který znamenal konec francouzské přítomnosti v této části Afriky, se Francie propadá do vnitřní krize zhrouceného impéria. Ze severní Afriky přichází více jak milion alžírských Francouzů – mezi nimi i Michelovi příbuzní –, již vedle svého majetku v Alžíru přišli i o své dosavadní životy. Země, do které přicházeli, začínala, podobně jako oni, od nuly, stará Francie se zdála být minulostí.
Celý příběh také končí pohřbem – smrti předcházelo tragické rozuzlení příběhu šachového klubu. To jediné také mohlo přinést očistu do temných koutů a skrytých zákoutí duší členů šachového klubu. Po pohřbu se však udělalo krásně a začalo léto. V ten okamžik, Jean-Michel Guenassia Michela – čerstvého maturanta – opouští. Jeho další příběh, příběh jeho dospělosti, zůstává skryt. Trpělivý čtenář se však zřejmě může těšit na pokračování.