4/2012 – Cuba non libre

Úvodník

Milé čtenářky, vážení čtenáři,
opět po roce držíte v rukou číslo věnované literatuře nesvobodné země – tentokrát Kuby. Říká se jí Ostrov svobody. Mnoho autorů však její břehy pozoruje z exilu – ať už na základě vlastního rozhodnutí nebo kvůli donucení ze strany režimu –, a proto je častým tématem textů vybraných do tohoto čísla bolestná reflexe odchodu ze země a popis tvrdých podmínek v náhradní domovině (typicky ve Spojených státech). Jelikož je postoj západních společností k politicky citlivým tématům opatrnický až bojácný, chceme číslem věnovaným kubánským protirežimním a opozičním autorům dát najevo, že je třeba Kubánce přímo a otevřeně podpořit a nerelativizovat jejich postavení a roli v kubánském systému.

K dominujícímu tématu emigrace se vztahuje kratičká povídka Jorgeho Luise Arzoly Základní věci, ve které se vypráví o trojici mladých lidí na útěku z vesnice, která jim už „padala na hlavu“, či báseň Náprava dle exodu Pedra de Jesúse Campose, v níž „pták Boeing“ odváží milovanou osobu. Exilovou problematiku nalezneme i v jednom z blogových postů Yoani Sánchezové; na svém populárním blogu Generación Y se věnuje každodenním strastem kubánského lidu – špiclování, věznění za projevy svobodných názorů, dilematům spojeným s přídělem potravin.

Kubánským autorům se navíc daří vážná témata doplňovat humorem (často černým), hravostí, exotikou i erotikou, a tím je činit nesmírně přitažlivými. Tak například Osvěžující záležitost autora píšícího pod uměleckým pseudonymem Yoss perfektně naplňuje všechny výše jmenované charakteristiky a její titul je svým způsobem nomen omen. Ani název povídky Zoé Valdésové Portrét jednoho dětství ve Starý Havaně není planým slibem – na jednu stranu pobaví, zároveň však svou dětskou nevinností dojímá. Vaší pozornosti by jistě neměla ujít ani detektivně laděná povídka Antonia José Ponteho Umění budovatelů ruin – napínavý text s prvky hororu ovšem není určen bázlivým povahám.

Z rubrikových textů si nenechte ujít rozhovor s kubánským spisovatelem Carlosem A. Aguilerou, který byl kvůli své angažované umělecké činnosti nucen Kubu opustit a aktuálně žije v Praze. Jeho vlastnosti nejsou nepodobné těm, které jsme přiřknuli kubánské literatuře jako celku – pohrává si s nadsázkou, nešetří vtipem a udržuje vás „v tahu“.

Po sérii plavích čísel vymezených geograficky (Bretaň, Besarábie, Itálie) se příště dočkáte čísla tematického. Četbu kubánského čísla si náležitě užijte, protože v létě… přijde apokalypsa!

Přeji vám inspirativní a poutavé čtení, při kterém se zasmějete, otřesete, zachmuříte i zardíte.

Pavla Nehasilová