11/2011 – Romano Plavos

Úvodník

Milí gádžové a milé gádženy,

než zhltnete první stránky nového čísla Plavu věnovaného romské literatuře, zkuste se zamyslet nad prvními asociacemi, které se vám s termínem „romská literatura“ spojují. Naivní? Neumělá? Neexistující?

Podobné asociace zazněly i v redakci Plavu při úvahách nad číslem z romské literatury. Velké díky patří na tomto místě Lukáši Houdkovi, nadšenému aktivistovi v romských otázkách a romské kultuře, který veškeré naše obavy pomohl rozptýlit a na celém čísle se velkou měrou podílel. Romská literatura se nám všem nevěřícím Silviím, Vratislavům i těm dalším ukázala jako svět především upřímný. Ať už Eva Danišová vzpomíná na veselé historky z dětství, Jana Hejkrlíková zachycuje své pocity z umírání milovaného manžela, nebo Gejza Demeter na základě tradičních romských vyprávění vymýšlí pohádku o vojákovi, v textech není ani stopa po kalkulu, vypočítavosti, snaze dělat dojem. Texty ve formě osobní výpovědi působivě zachycují prožitou životní krizi; texty humorné mají švih, nebojí se střílet takříkajíc do vlastních řad a leckdy i jednoduché vyprávění překvapí perfektní pointou.

V okamžiku, kdy se v redakci rozhodneme věnovat číslo některé z literatur, o které se ve školách neučí a v mainstreamových médiích nepíše (nebo jen zřídka), nelze opomenout ani teoretické rubriky. Situaci romského písemnictví na našem území za posledních padesát let osvětluje v rozhovoru Helena Sadílková, esejí o literatuře světové přispěla Karolína Ryvolová. Koneckonců Plav se výslovně prezentuje jako časopis, který rád věnuje prostor překladům z malých a nesvětových jazyků. Osobně mne velmi těší, že romská literatura se zařadila mezi ty, ze kterých lze bez potíží vybrat dostatečnou zásobu textů na zajímavé číslo.

Na závěr úvodníku dvě důležité technické poznámky: u některých textů chybí údaj o překladateli. Jsou to ty, které sami autoři napsali nejprve romsky a poté česky; nelze tedy mluvit doslova o překladu, nicméně text lze označit za původní romskou tvorbu. Pokud jsou v přímé řeči použity zároveň uvozovky i kurzíva, značí to přítomnost češtiny v romském originále – mluvčí promluví jinou řečí, nejčastěji romsky, aby mu přítomní gádžové nerozuměli. V textu napsaném českým Romem, kde jazykem originálu je romština, se taková změna vyznačí přechodem do češtiny. V následných překladech celého textu do češtiny se pro nedostatek lepších řešení užívá právě odlišení kurzívou.

Příště Leváci, aneb tradiční číslo věnované mladým a oceněným překladatelským talentům.

Silvie Mitlenerová